Poslední rozloučení se uskutečnilo 11. dubna v Praze. Pohřební obřad proběhl za přítomnosti rodiny, přátel a blízkých spolupracovníků v obřadní síni krematoria Motol a zádušní mše se konala v bazilice Nanebevzetí Panny Marie ve Strahovském klášteře. Rozloučení se zúčastnila i pětičlenná delegace z Chorvatska. Některé z projevů, které zazněly po mši, přinášíme v plném znění.
Milá Kateřino, milý Tomáši, milá Terezko, vážená rodino, vážení přítomní, je mi ctí, že jako předsedkyně Československého ústavu zahraničního, jehož dlouholetým předsedou byl váš milovaný tatínek, dědeček a pradědeček Jaromír anebo, jak jste ho vy oslovovali, Mireček, mohu oslovit vaším jménem všechny, kteří se přišli rozloučit s Jaromírem Šlápotou.
Jaromír byl pro nás všechny příkladem neuvěřitelné vitality a životního optimismu. Životním krédem byl pevný názor, od kterého nikdy neustoupil.
Jaromír byl svým pracovním a politickým působením velmi vytížen, ale vždy byl milujícím tatínkem. Ve svém osobním i profesním životě byl vždy připraven poskytnout pomoc.
Předsedou Československého ústavu zahraničního se Jaromír stal v roce 1992. Žádná jiná osobnost v dlouhé historii ČSÚZ nevykonávala tuto funkci tak úctyhodné období. Dokázal seznámit a dát dohromady ty, kteří si mohli být prospěšní a společně uskutečnit zajímavé projekty pro naše krajany. Vážil si lidí pracovitých a moudrých.
Jaromír se za svoji práci dočkal řady ocenění. Například v roce 2016 mu prezident České republiky udělil medaili Za zásluhy I. stupně, byl oceněn ministrem zahraničních věcí, místopředsedou Poslanecké sněmovny. Čestné plakety, medaile i čestná členství mu udělila řada krajanských spolků v zahraničí. Od města Daruvaru v Chorvatsku, kde žije početná česká menšina, získal čestné občanství.
V říjnu 2023 se po 31 letech Jaromír rozhodl rezignovat na funkci předsedy Československého ústavu zahraničního. Oslovil mě s otázkou, zda bych chtěla v jeho aktivitách pro krajany pokračovat. Musím říci, že mě to velice potěšilo, ale také zaskočilo, protože jsem si byla vědoma velké odpovědnosti. Pak jsem si uvědomila, že mě Jaromír na tuto funkci dlouhodobě nezištně připravoval.
Jaromíre, Tvoji nesmazatelnou stopu, kterou jsi svojí neutuchající pracovní aktivitou pro krajany zanechal, budeme všichni v Československém ústavu zahraničním ctít a naplňovat.
Jaromíre, děkujeme. Památku na Tebe si uchováme ve svých srdcích.
Předsedkyně Československého ústavu zahraničního Hana Hlaváčková

Hluboká poklona panu Jaromíru Šlápotovi
„Berte všechno jen s úsměvem,“ – slova, kterými při každém našem setkání s úsměvem radil pan Jaromír Šlápota, aby potíže a pracovní povinnosti pozbyly tíhu a staly se lehce řešitelnými.
Dnes úsměv, potlačen smutkem, selhává. Upřímná soustrast rodině a všem spolupracovníkům pana Jaromíra Šlápoty. S panem Jaromírem Šlápotou jsem se seznámila těsně po jeho zvolení do funkce předsedy Československého ústavu zahraničního. Byla jsem příjemně překvapená jeho zájmem o krajany ve světě. Poznala jsem energického a velmi podnikavého předsedu, který se od devadesátých let snažil se svými spolupracovníky vrátit ČSÚZ jeho původnímu poslání, masarykovské tradici demokratického působení a spolupráce s krajany. Po všechna ta léta v čele ČSÚZ pan předseda Šlápota řádně navštěvoval naše kulturní akce a využíval každou příležitost seznámit se s krajany v Chorvatsku, poznat jejich problémy a nabídnout pomoc. Díky poskytnuté konkrétní pomoci se naše děti učí a vychovávají v českých mateřských a základních školách s veškerým soudobým vybavením zásobených českou literaturou a vzdělávacími programy. Naše české besedy díky významné pomoci zkvalitnily svou činnost. S dojetím vzpomínáme na dožínkové slavnosti v Daruvaru, když na místním stadionu všechny dechovky zahrály a přes osm set tanečníků zadupalo v nových botách panu předsedovi Jaromíru Šlápotovi vyjadřujíce dík za hudební nástroje a folklorní obuv. A veškerá pomoc krajanské komunitě v Chorvatsku pokračovala v různých oblastech činnosti — folklor, dechovky, sport, vzdělávání, vydavatelství, informování atd. Busty J. A. Komenského a T. G. Masaryka zvelebují prostory české školy a české domy v Rijece a v Hercegovci. A tak dále, a tak dále. Veškerá pomoc byla realizovaná vize Jaromíra Šlápoty, jak podporovat krajanskou činnost, jak pomáhat, aby se krajané i nadále s hrdostí hlásili k českému původu, k českému jazyku a pečovali o české kulturní tradice. Při návštěvách našich různých slavností povzbuzujícími slovy zdravil přítomné, vždy přímo, bez psaného textu proslovu. Říkal: „Chcete-li promluvit upřímně, ze srdce, nepotřebujete žádný papír.“ Já se dnes bez toho papíru neobejdu. Snad mi pomáhá, abych snadněji utlumila lítost a žal.
Odešel dlouholetý, obdivuhodný a podnikavý předseda Československého ústavu zahraničního, upřímný přítel a kamarád. Zůstaly krásné vzpomínky na život člověka vyplněný šlechetnými skutky.
S velkou úctou a nepopsatelnou vděčností, hluboká poklona, milý příteli.
Dlouholetá předsedkyně Svazu Čechů Leonora Janotová

Milá rodino, vážení spolupracovníci a přátelé,
mluvit o osobě, která tak výrazně komunikovala s lidmi, která svým životem a dílem zanechala takové stopy, jako je zanechal Jaromír Šlápota, by vůbec nebylo těžké, kdybychom se s ním právě nerozloučili.
Ale i přesto, dovolte mi, abych se s vámi rozdělil o několik dojmů z našich jednání a společné práce. Jaromír byl člověk, který se nedal jenom tak přesvědčit. Ale když se přesvědčil, tak byl přímý a konkrétní: „Ano, rozuměl jsem. Jak vám mohu pomoci? Co potřebujete?“ Tak začala naše dlouholetá spolupráce.
ČSUZ je jednou z institucí v Čechách, která v nás zahraničních Češích upevňuje víru, že na nás vlast našich předků nezapomněla, dává nám vítr do plachet v našem úsilí udržet český jazyk a tradice a poskytuje věcnou pomoc našim školám, školkám a krajanským institucím. Jaromír Šlápota byl řadu let motorem takových akcí. Těšili se tomu i naši žáci a učitelé českého jazyka a krajané v Chorvatsku.
Podívej se, šlápoty – povídal mi, když jsme se spolu procházeli krásně upravenou Českou mateřskou školou Ferdy Mravence v chorvatském Daruvaru a na podlaze uviděl nakreslené různobarevné dětské stopy.
A stopy jeho práce uvidíme nejenom v této školce, ale téměř v každé naší školce, škole a řadě krajanských spolků v Chorvatsku. Rádi jsme ho u nás vítali. A teď odešel.
Odešel člověk, který svým ušlechtilým dílem zanechal významné stopy v životě a kulturně osvětové práci českých krajanských komunit na celém světě. My, Češi v Záhřebu a celém Chorvatsku, mu děkujeme za jeho veliké porozumění a velikou pomoc.
Vyjadřujeme upřímnou soustrast rodině a všem spolupracovníkům. Budeme na něj spolu s vámi uchovávat památku.
Místopředseda Svazu Čechů Jiří Bahník

Jménem všech členů Svazu Čechů v Republice Chorvatsko, zejména krajanských spolků, mám tu čest dnes poděkovat velkému příteli chorvatských krajanů. Rodině a příbuzným vyjadřuji upřímnou soustrast.
Odešel člověk, na kterého jsme se vždy mohli spolehnout.
Panu Jaromíru Šlápotovi, se kterým se dnes loučíme, chorvatští Češi děkují za všechnu pomoc, kterou zprostředkoval během dlouholeté spolupráce – již od devadesátých let minulého století. Panu Šlápotovi patří dík za veškeré vybavení našich českých mateřských a základních škol, za počítačovou techniku, knihy, učebnice, výtvarné pomůcky, interaktivní tabule, hudební nástroje, za botky pro naše folklorní soubory. Děkujeme za busty T. G. Masaryka, které věnoval našim českým domům. Především mu děkuji za všechny dětské úsměvy, ze kterých měl i pan Šlápota velkou radost.
Naposledy jsme se setkali na krajanských Dožínkách v červenci v Kaptole. Na Dožínky vždy rád jezdil. Miloval krajanské Dožínky a navštívil je dokonce osmkrát. Vždy o nich mluvil s velkým nadšením a také nám jednou vyprávěl, že si dožínkový věnec z Chorvatska nechal na památku doma ve Znojmě.
Přestože odešel, v našich srdcích bude velký přítel chorvatských Čechů navždy přítomen. Rozloučím se básní o krajanských Dožínkách.

Miluji obžínky
jako zlaté dukáty,
dobu zralých pšenic,
jejich věnec zlatý,
fábory červené hned zrána
jako červeň na rtech,
co mají děvčata,
a oheň tance v nohách svých
a trny bodláků v pšenicích,
co v prstech svých a chodidlech
nosí z českých vesnic odlehlých.
Do vesnic jako vítr vtrhne
příval a iluze života,
na náves chládek lesů stín vrhne,
že ukončená je lopota.
Stezky, cesty, dvory, ploty
zaplní se náhle života zráním
ze všech osad, z každého rodu,
naplní se mládím pole i sad
a v obžínkový den
ve svátečním průvodu nastane davu kolébání,
jenž k obžínkovým táhne slavnostem.
Čest jeho památce

Předsedkyně Svazu Čechů v Republice Chorvatsko Ana-Maria Štrumlová-Tučková