První dílna byla určena pro první stupeň České základní školy Josefa Růžičky v Končenicích a žáky z Brestova. V následujících dnech se dílna konala i pro žáky nižších a vyšších tříd České základní školy Jana Amose Komenského v Daruvaru. V Daruvaru se také uskutečnila dílna pro veřejnost. V tělocvičně v Končenicích i v sále Českého domu v Daruvaru, kde se dílny konaly, byly stoly uspořádány do kruhu, aby na paní Evu všichni hezky viděli a aby mohli bez problému sledovat postup práce. Na stole byl již přichystán různorodý materiál a děti si lámaly hlavy, jak z toho všeho asi kniha vznikne. Paní Eva všechny pozdravila a představila jim svou zálibu, která přerostla v práci: „Já miluju papír a všechno spojené s papírem. Miluju i vůni samého papíru. Je to surovina, která nabízí nekonečné možnosti vyjádření.“ Následně představila knihařství a nástroje, které jsou k výrobě knihy potřeba. A také vysvětlila, jak se která část knihy jmenuje a k čemu slouží. „Všichni jsme jistě měli v rukách knihu, z níž po otevření vypadávaly stránky. To je kniha, která vznikla lepením, a takových knih je většina. My si dnes knihu ušijeme a z té vám určitě nevypadne ani jedna stránka,“ řekla paní Eva na úvod.
Uprostřed na zemi byla kupa barevného krepového papíru a každý si mohl vybrat barvu podle své vůle. Pásky krepového papíru potom každý, celé či natrhané na kousky, položil na nylonovou podložku, pokropil vodou a překryl bílým tvrdším papírem. Tak vznikla obálka knihy. Každá byla jedinečná a každá byla krásná. Dále děti dostaly prázdný sešit, který měly prošít. Dostaly pevnou nit a jehlu a daly se do práce. Všichni byli moc šikovní a bylo moc hezké vidět, jak si navzájem radili a pomáhali. Dále se přistoupilo k lepení tvrdé obálky podle pokynů zkušené paní Evy. Všechny části knihy se postupně spojily k sobě a na závěr se na první a poslední stranu nalepily barevné papíry z prvního kroku, které si ještě každý dozdobil podle sebe.
A jedinečná autorská knížka byla na světě! Účastníci všech dílen na sebe byli právem pyšní a chlubili se svou knížkou. Text a foto Sandra Klimšová
FOTO na portálu jednota.com.hr
PANÍ EVA A JEJÍ DÍLNA
Eva Tobišková ze Žamberku v Orlických horách je již třetí generace rodiny, která se zabývá knihařstvím a také rámováním. Ve své dílně pracuje sama již 24 let a práce má spoustu. Miluje papír a všechno, co s ním souvisí. Vystudovala fakultu strojní v Praze a potom pracovala ve strojírenské továrně. Po mateřské dovolené však začala pomáhat strýci v knihařské dílně a práce ji zaujala natolik, že u ní zůstala. Její dílna nabízí vazbu a převazbu knih a diplomových a absolventských prací, uměleckou knižní vazbu, výrobu drobných dárku dle přáni zákazníka a také nabízí rámováni do nejrůznějších tvarů rámku. U paní Evy si také můžete pořídit šperky, keramiku, víno, textilní výrobky a spoustu jiných věcí. Kromě různých dílen, které pořádá pro děti a dospělé, zabývá se i aranžováním interiéru.
KNIHAŘSTVÍ
Knihařství je řemeslo, které se zabývá vázáním knih, alb a výrobou předmětů z lepenky. Již od objevení písma se vyskytuje potřeba napsané nějakým způsobem zachovat, od svázaných preparovaných palmových listů přes úzká a tenká prkénka spojená jako leporelo po dlouhé pásy papyrů namotaných na dřevěnou tyč. Důležitou změnu přinesl objev papíru, který se z Číny postupně rozšířil po celém světě. Byl lehčí a tenčí, mohl se vyrábět v jakékoliv velikosti a byl levný. S objevem knihtisku v polovině 15. století množství knih prudce vzrostlo a snížila se jejich cena. Počet knihařů, kteří bývali zároveň knihtiskaři, knihvazači i knihkupci, stoupl i díky používání levnějšího papíru. V Čechách patřil k prvním významným knihařům Bartoloměj Trnka v Českém Krumlově. Do 19. století se knihy vázaly řemeslně – ručně. Se vznikem knihařských strojů začaly převládat knihy jednotně vázané a knihařství se postupně stalo uměleckým řemeslem, případně restaurátorstvím.
