Narodila jsem se v Šumperku, na severu Moravy. Vystudovala jsem Univerzitu Palackého v Olomouci, učitelství pro střední školy a speciální pedagogiku. Od roku 1985 jsem pracovala ve školství, nejdříve jako vychovatelka a od roku 1990 ve školách, kde jsem se zaměřila hlavně na výuku češtiny, angličtiny, dějepisu a hudební výchovy. Když se objevila možnost vyjet za krajany, tak jsem se hned rozhodla toho využít, ale musela jsem počkat, až syn dospěje. V roce 2015 jsem odjela na jihovýchod Ukrajiny, kde jsem působila až do začátku válečného konfliktu. 
Využila jste možnost výjezdu na kratší dobu k nám do Chorvatska, kde jste v druhé polovině školního roku 2024/25 zastupovala na školách Ilonu Kirchnerovou. 
Podařilo se mi navštívit dokonce šestnáct různých škol, včetně mateřských a středních. Kromě Daruvaru a Končenic jsem nejvíce navštěvovala výuku podle modelu C v Hrubečném Poli a obvodní školu ve Velkých Zdencích, Hercegovci, Bjelovaru, Záhřebu, Mezurači a Banově Jaruze, také v Kipu a Sirači, V. Grđevci, Kaptole, Požeze a Sisku. Po konci školního roku jsem hodně jezdila do mateřské školy v Končenicích, kde jsem pomáhala se vším, co potřebovali. Hlavně jsme spolu připravovali vystoupení, besídku na konci školního roku, tanečky, recitace a zpěvy. Bylo to pro mne velice zábavné, i když to je práce, podobně jako v modelu C.
Často jsem chodila i do Knihovny Franty Buriana v Daruvaru a také jsem připravovala příspěvky do Rádia Daruvar. Snažila jsem se v nich upozornit posluchače na zajímavé knihy, které si v Burianově knihovně mohou vypůjčit, například knihu Morava Napoleonská a další, nejen turistické, příspěvky.
Co na Vás nejvíce zapůsobilo? Jak jste se tu cítila? Na co nezapomenete?
Byla jsem překvapena tím, jak tady výuka češtiny probíhá, jak je promyšlená a dobře organizovaná. Slyšela jsem o tom, ale nedovedla jsem si představit, že to funguje až tak dobře. Ve všech školách a skupinách, které jsem navštěvovala, měli radost z návštěvy, cítila jsem se vítaná a na společné hodiny jsem se taky moc těšila. Určitě nikdy nezapomenu na končenickou školku, protože práce s dětmi je mou srdeční záležitostí. Samozřejmě, že ráda pracuji i s dospělými, ale děti jsou děti, zvlášť, když mě objaly a říkaly mi babičko, což ještě nejsem, ale moc se na to těším.
Během pobytu na Daruvarsku jsem byla na spoustě skvělých kulturních akcí, velikonočních dílnách a soutěžích. Třešničkou na dortu byly fantastické Dožínky. Něco podobného jsem doposud neviděla. Smekám pomyslný klobouk přede všemi, kteří po splnění pracovních povinností ještě působí ve spolcích – besedách. Tancují, zpívají, hrají divadlo nebo organizují výlety dětí a mládeže do ČR.
Jaké máte další plány a pracovní povinnosti?
V plánu mám práci ve speciální škole s mentálně postiženými, kde jsem působila v loňském školním roce, ale kvůli nízkému počtu studentů byla třída sloučena. Přeji si pokračovat s prací s nimi a také učím češtinu online.
Paní učitelce jsme popřáli vše nejlepší do budoucna a hodně úspěchů v další práci a těšíme se zase někdy na viděnou, třeba právě v Končenicích na některé z krajanských akcí.     Text Jana Staňová, foto js a osobní archiv

RAZGOVOR SA UČITELJICOM IZ ČEŠKE – Vladimira Pěčonková rado je pristala doći u Hrvatsku i upoznati se sa radom češke manjine. Tijekom pola godine je najviše pomagala u školama s nastavom češkog jezika i kulture po modelu C te u vrtiću u Končanici. U razgovoru je naglasila da je oduševljena organizacijom nastave češkog jezika u školama, isto tako se divi svim pojedincima koji se nakon poslovnih obaveza sastaju i rade u češkim besedama.