JAKMILE TO BUDE MOŽNÉ, ZASE PŘIJEDEME

Zhruba po dvou letech jsme opět přijeli na Daruvarsko. Cestou jsme pozorovali, jak jsou řeky plné vody, pole vodou nasycené. Ve vinohradech jsme viděli i hodně hniloby.
V Daruvaru jsme se s manželkou ubytovali v našem oblíbeném domečku – Naš mali raj, neboť se nám zde velmi líbilo již posledně.

PÍSNIČKOVÝ SVÁTEK UŽ PODEVÁTÉ V RIJECE

Druhá část letošních Zpěvánek, která se konala 4. října v Rijece, byla ve znamení třináctky. Na třinácté přehlídce pěveckých sborů a skupin vystoupilo čtrnáct souborů ze třinácti Besed s 240 zpěváky a hudebníky, kteří se sem sjeli z celého Chorvatska. Je až neuvěřitelné, že z 31 krajanských spolků v Chorvatsku jich 27 má pěvecký sbor. Debutanty byly nejmladší smíšený sbor z Osijeku a ženská pěvecká skupina ze Záhřebského županství, oba s hudebním doprovodem. Rijecká Beseda byla organizátorkou akce ve spolupráci se Svazem Čechů už podeváté a patronát měla Rada pro národnostní menšiny Chorvatska.

Česká beseda Lipovec zorganizovala v sobotu 4. října besední večírek, na který si pozvala jak staré přátele z krajanských spolků z Horního Daruvaru, Brestova a Garešnice, tak nové. Pro dechovou hasičskou hudbu z Kloštar Ivaniće to byla nejen první návštěva Lipovce, ale i nějakého krajanského programu vůbec.

SYMPATICKÁ KNIHOVNICE A PEČLIVÁ MATKA

Dášu Kulhavou Žabićovou znají všichni žáci středních škol v Daruvaru jako sympatickou a vstřícnou knihovnici. Právě proto jsme se rozhodli navštívit ji v jejím rodinném domě. Na stole nás čekalo čerstvě upečené pečivo a domácí bezová šťáva. „Ráda pečuju o svou zahrádku a vařím," řekla nám s úsměvem na tváři. K našemu rozhovoru se přidaly i její dvě děti, osmiletá Zita a pětiletý Borna.
„Nejraději pracuju s dětmi. A největší radost mi samozřejmě udělá čas strávený s těmi mými." Právě její láska k dětem byla důvod, proč se rozhodla studovat na Učitelské akademii v Záhřebu. Kromě toho, učitelská profese je v její rodině tradiční – dědeček, tatínek a bratr byli nebo jsou učitelé.

UŽITEČNÝ PRO KAŽDÉHO ČESKÉHO UČITELE

Letos v létě jsem měla skvělou příležitost jet do České republiky na dvoutýdenní kurs metodiky jazyka českého pro krajany v Praze, pořádaný Univerzitou Karlovou. Studium bylo hrazeno ze stipendia Ministerstva zahraničních věcí České republiky, na které mají nárok vybraní účastníci splňující potřebné podmínky.
Kursu se zúčastnilo dvacet lidí ve věku od dvaceti do osmdesáti let. Většina z nich měla české kořeny, ale byli tam i ti, kteří se jen chtěli naučit český jazyk, třeba kvůli práci nebo ze zájmu o tuto řeč. Měla jsem zde možnost poznat lidi z celého světa: z Itálie, Dánska, Francie, Ameriky, Tuniska, Ukrajiny, Turecka, Španělska, Rumunska a mnoha dalších zemí. Všichni z nás se tohoto kursu zúčastnili poprvé a na každého zapůsobil pozitivně.