Pane velvyslanče, jak jste se připravoval na práci ambasadora v Chorvatsku?
Bylo to těžké, protože jsem do poslední chvíle byl ředitelem Odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci (Ministerstva zahraničních věcí ČR – pozn. red.), tak si jistě dovedete představit, že práce jsem měl hodně. Ale chtěl jsem se naučit trochu chorvatsky, takže jsem měl paní lektorku. Budu v tom pokračovat, i když tady v Daruvaru je to svým způsobem zbytečné, tady by bylo i hloupé mluvit chorvatsky, když se domluvím vaší krásnou češtinou. Ale musím se naučit chorvatsky, takže to byla jedna část mé přípravy. Samozřejmě jsem také hodně četl historické knihy, naše materiály, snažil jsem se pochopit nejen historii uplynulých třiceti let, ale i dlouhodobé dějiny Chorvatska, nicméně myslím, že mám ještě co dohánět.
Co vás lákalo na postu velvyslance v Chorvatsku? Můžete si jako diplomat vybírat, kam půjdete?
Post v Záhřebu je neskutečně kompetitivní volba, v podstatě každý chce být v Záhřebu, je to krásná štace. My, Češi, máme k Chorvatsku neskutečně pozitivní vztah, protože skoro milion lidí se každé léto sebere a jede sem. Všichni myslí, že Chorvatsko znají, což není pravda, to je bohužel chyták. Většinou lidé znají dálnici A1 a potom nějaké letovisko, znají „dobro došli“, „kruh“ a to je všechno. Každopádně štace v Chorvatsku je v Praze považovaná za jednu z nejvíce žádaných, takže to nebylo jednoduché. Jsem rád, že se mi to podařilo, a těším se na tuto práci.
MEZI KRAJANY
Funkce jste se ujal teprve v lednu, ale máte už konkrétní představu o tom, jak byste chtěl navázat na svého předchůdce ve funkci Milana Hovorku?
Je vždy těžké navazovat na předchůdce, který byl aktivní, úspěšný a oblíbený. Milana znám mnoho let a vím, že bude těžké se porovnat s jeho neskutečnou energií. Budu se ale snažit najít nějaká témata, každý z nás má specifické důrazy. Zatím ještě nechci říkat, kterým směrem bych se chtěl vydat, protože se spíš učím a poslouchám. Principiálně je třeba vycházet z toho, co menšina potřebuje, co by chtěla, a ne abych tu někomu říkal, co má dělat.
Při setkání s krajany jste zmínil, že byste například mohl pomoct dovést sem české spisovatele…
Byl to z mé strany takový nápad, ale ukázalo se, že se to už děje, a jsem za to rád. Víme ovšem, že péče o jazyk se musí odehrávat prostřednictvím psané kultury, literatury a moderního písemnictví. Nemůžeme se pořád otáčet kolem Jaroslava Haška a podobně.
Jaký je váš dojem z prvního setkání s českou menšinou v Chorvatsku?
Nikdy jsem se nesetkal s českou menšinou, která je tak silná v češtině a kde všichni hovoří češtinou správnou a spisovnou jak z hlediska akcentu, tak výslovnosti, gramatiky. Ale především je to čeština současná. Spousta komunit, a s některými jsem spolupracoval ve Spojených státech amerických, si češtinu udržuje, ale jejich jazyk je odrazem doby, ve které daná komunita vznikla. Pokud se nebavíme o komunitách, které sice mají české dědictví nebo historii, ale už nemluví česky, tak tam jsou komunity z 20. let 20. století, jejichž čeština je odrazem tohoto období. Tady je vidět, že komunita je živá, že český jazyk je normálně používán i pro vzájemnou komunikaci, což také není běžné v komunitách, které jsem znal. U nich to bylo většinou tak, že ti lidé uměli česky vystoupit, ale vzápětí spolu začali mluvit znovu anglicky. To, co vidím tady, je pro mě tedy úplně nové, zvláštní a velmi milé.
Svou profesní kariéru jste zahájil jako učitel, k politice a diplomacii jste se dostal později. Viděl jste tu Českou mateřskou školu Ferdy Mravence a Českou základní školu Jana Amose Komenského. Je to něco, co vám je blízké?
Ano. Už během studií jsem učil na základní škole matematiku a fyziku, později jsem pokračoval v tomtéž na gymnáziu v Ústí nad Labem. Nebýt sametové revoluce a politických změn, tak bych asi dodnes byl učitelem, takže vztah k tomu mám. Říkal jsem, že se půjdu podívat do hodiny matematiky, a to určitě udělám. Těším se na to, protože se mi líbí, že zdejší školy skupiny A mají celý výukový program v češtině, tedy včetně odborných předmětů.
DIPLOMACIE A POLITIKA
Máte bohaté diplomatické zkušenosti ze Spojených států, kde jste působil jako generální konzul i jako velvyslanec, a také z Francie, kde jste zastával funkci stálého představitele Česka při Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Která pracovní zkušenost pro vás měla největší význam?
Každá je specifická a nedá se to srovnávat. Spojené státy jsou z hlediska diplomacie pro stát, jako je Česko, nejdůležitějším postem. Ale je také pravda, že schopnost jakkoliv proniknout do nitra americké administrativy nebo politiky je velmi omezená. Zatímco tady se těším, že se mi podaří navázat mnoho daleko užších kontaktů, že se mi podaří lépe chápat, jak se vyvíjí chorvatská politika. Také máme daleko více společného, protože jsme součástí jednoho společného kulturního okruhu. Jsme v Evropské unii, to znamená, že máme společné problémy a diskutujeme společná témata. Doufám, že se mi podaří daleko více proniknout do politického života, pochopit, jak se vyvíjí chorvatské uvažování a zprostředkovat to k nám domů.
Po jmenování nové vlády v Česku se v médiích mluvilo o velkých změnách na ministerstvu zahraničí pod vedením nového ministra Petra Macinky. Mohou se tyto změny dotknout politiky vůči krajanům?
To si nemyslím. Každá nová vláda, a je to legitimní, si chce prosadit své politiky a k tomu potřebuje i organizační strukturu. V tomto případě bude větší důraz na ekonomickou diplomacii, proto se odehrávají ty změny, ale rozhodně se to nedotkne postoje ke krajanským komunitám a k menšinám, jako jste vy. Naopak si myslím, že tam bude větší důraz na, řekněme, národní hrdost a suverenitu Česka v rámci Evropské unie, a to spíš povede k tomu, že podpora krajanských menšin bude ještě výraznější. Připravila Tea Veseláková

Razgovor s veleposlanikom Petrom Gandalovičem – Dužnost veleposlanika Republike Češke u Zagrebu nedavno je preuzeo Petr Gandalovič, a prilikom prvog posjeta Daruvaru s njim je razgovarala novinarka Tea Veseláková. Kroz razgovor novi veleposlanik između ostalog otkriva kako se pripremao za preuzimanje nove funkcije, zašto je izabrao upravo Zagreb i Hrvatsku te kako planira nastaviti stopama svoga prethodnika Milana Hovorke. Isto tako progovara o svojim prvim dojmovima o ovdašnjoj manjinskoj zajednici, svojim diplomatskim iskustvima iz SADa, a na zamolbu novinarke osvrnuo se i na aktualnu političku situaciju u Češkoj te prve poteze nove vlade.