Mirjana Markićová z Lipovlan – z Evropy v malém

  • Posted on:  středa, 24 červen 2015 00:00

KVŮLI BESEDĚ SE ZNOVU UČILA ČESKY

Někomu ke štěstí a odpočinku stačí televize. Pro někoho je to ztráta času a raději se věnuje něčemu užitečnému – učí se jazyky, hraje divadlo, zpívá, tančí, cvičí, maluje. Každý z nás má nějakou zálibu, při které si psychicky odpočine. Mezi ty aktivní patří i bývalá představitelka české menšiny obce Lipovlany Mirjana Markićová

a bývalá místopředsedkyně České besedy, vedoucí besední taneční skupiny a členka pěvecké skupiny Vějíř. Svým hlasem okouzlila leckoho z posluchačů. Kromě zpívání v Besedě si ještě najde čas pro pěvecký sbor Lira a kostelní pěvecký sbor, oba v Lipovlanech.
„Ke zpívání v besedním sboru jsem se dostala díky mému zesnulému strýci Rudolfu Jánskému, který mě s Nikolou Zemanem k tomu přemluvili. Byli tak přesvědčiví, že jsem nakonec souhlasila, i když jsem se obávala, že to vše nestihnu. V té době jsem totiž zpívala v lipovlanském smíšeném sboru Lira a v církevním sboru, v obou od roku 1997. Kdysi jsem byla aktivní i v chorvatském tanečním souboru Lipa,“ začala vyprávět Mirjana, jak se dostala k Besedě. Zpívání bylo odjakživa její vášní. České písničky se naučila bez problémů, protože pochází z české rodiny. Její dědeček se se svými rodiči do Lipovlan přistěhoval před 107 lety jako dvouletý z Čech z Pardubicka. Babička pocházela z německé rodiny Rickových z Gaje. „Německy rozumím. Němčinu jsem se učila ve škole,“ řekla nám Mirjana s chorvatsko-česko-německými kořeny. „V besedním sboru zpívám první hlas. Náš sbor zpívá tříhlasně pod odborným vedením Franji Rodiće, který vybírá repertoár a aranžuje pro nás písně, některé z notových zápisů, jiné z poslechu. Zpíváme nejen lidové písně, ale i operní árie, a nevyhýbáme se ani ostatním žánrům. Každá píseň je pro nás výzvou. V našem sboru máme zatím stále stejné zpěvačky, ale moc rády bychom mezi sebou přivítaly mladé. Bohužel už několik let je marně sháníme,“ povzdechla si. Mirjana má veselou povahu a miluje společnost. Tvrdí, že když zpívá, je jí dobře, a když slyší hudbu, nohy jí samy „tancují“. Na to, že má hudební nadání, upozornil její rodiče učitel Henrik Zemunić, ale oni chtěli, aby z jejich dcery vyrostlo něco pořádného a živit se hudbou považovali za něco podřadného. Kdo ví, možná, kdyby šla Mirjana za svým snem, byla by dnes operní pěvkyní. Přesto se zpívání nevzdala a věnuje se mu amatérsky.
Marně se pokouší dozvědět se něco o své rodině v České republice. „Se sestrou jsme o českých příbuzných bohužel nic nezjistily, i když jsme se o to snažily. A to nás moc mrzí. Teprve teď, když nás to začalo zajímat, obě jsme si uvědomily, že jsme se na to měly zeptat dřív, když byli babička a děda naživu. Teď už je na to pozdě, protože se už nemáme koho ptát,“ smutně konstatovala Mirjana. Její prarodiče Marie a Fráňa Jánských doma mluvili jen česky. Zavzpomínala na doby svého mládí, kdy se její otec Lambert Jánský oženil s Mirjaninou matkou Anou, Chorvatkou. V té době se také u nich mluvilo česky. A právě tyhle střípky jí nyní pomáhají při zvládnutí jazyka – vzpomíná na slova, která se kdysi v dětství naučila – rozumí, ale, jak říká, mluvit česky dobře neumí. Když měla Mirjana jít do školy, zintenzivnili rodiče používání chorvatštiny, protože se báli, aby tam neměla, jako některé děti ze smíšených rodin, problémy. Její rodina se v Lipovlanech zabývala zemědělstvím. Mirjana, která se tam i narodila, je moc ráda, že ji a sestru vychovávali k tomu, aby si vážila půdy, která je živí, a hospodářských zvířat, která byla kdysi považována za rodinný poklad. V Lipovlanech vychodila základní školu a v Novsce střední ekonomickou. Protože pocházela z „kulacké rodiny,“ nemohla dlouho sehnat zaměstnání. Podařilo se jí to až v roce 1992, kdy dostala práci ve zdravotní pojišťovně v Kutině, kam už dvacet tři roky každodenně dojíždí. A je moc ráda, že svými radami může někomu pomoci.
Místopředsedkyní Besedy byla v letech 2013–2015 a několik let je vedoucí taneční skupiny. „Ještě nedávno jsme měli šest párů. Po odchodu mladých děvčat, z kterých jsme měli radost, máme zase jen čtyři páry a zanedlouho budeme chudší o ještě jeden pár, Lidušku Goršekovou a Tomislava Jednačka, kteří se přestěhovali do Novsky, a kvůli Liduščiným zdravotním problémům nebudou moci dál tančit. Není mi jasné, jak budeme jako skupina fungovat. Doufám, že do příštího roku, kdy budou dožínky, někoho seženeme. K tanci jsme zkoušeli přemluvit děti v naší škole, kam jich na češtinu chodí osm, ale bez úspěchu. Také mezi lipovlanskými Čechy jsme nenašli vhodné adepty na tancování ani na zpěv,“ posteskla si Mirjana. „Na jaře a v létě je pro nás, kteří pracujeme a žijeme na vsi, problematické vše skloubit, protože máme práci na poli. Ve městě jsou na tom líp.“ Tancovat se Mirjana naučila jako malá. Nejdřív prý s koštětem a pak se sestrou. Později se stala členkou lipovlanské Lipy a pak i besední taneční sekce. Rytmus má v krvi, aktivuje ji, jakmile začne hrát hudba. Pro jejich skupinu ráda připravuje choreografie. Tu první, mazurku, pro ně na vystoupení v Maďarsku připravila Lída Bláhová z Dežanovce, další český choreograf Míla Brtník.
Kromě práce a Besedy se Mirjana stará o zahradu, o své a matčino hospodářství, i o ni samotnou. Donedávna i o vinohrad, teď o aroniový sad. Prý by se bez ohledu na četné povinnosti už ráda starala o vnoučata, která zatím nemá. Na jejím hospodářství se najde mnoho domácích zvířat. „Kdysi jsme se zabývali i chovem králíků, ale rodinné hospodářství (OPG) jsme nakonec nezaložili.“ Mezi své oblíbené koníčky Mirjana řadí i cestování, což je pro ni obohacením života. A protože žije v obci, kde je dokonce jedenáct národností a proto se jí říká Evropa v malém, je ráda, že s nimi Česká beseda dobře spolupracuje a že jako jedna z mála Besed v Chorvatsku má kontakty s krajany v několika evropských zemích. Díky tomu její členové už navštívili Rumunsko, Maďarsko, Bosnu, Česko, Srbsko (Belou Crkvu ve Vojvodině) a v plánu jsou další zájezdy.
A. Raisová/ar a rodinný archiv

Chorvatsko-Srbsko-Afrika
Mirjaně se před devíti lety podařilo, protože v Besedě měli nedostatek tanečníků, k tanci přivést i syna Zorana (30). Dva roky s ním v besední skupině tančila. „Bylo to krásné období, na které ráda vzpomínám. Zoran vystudoval ve Vukovaru obor vyšší fyzioterapeut, ale na práci stále ještě čeká. Bojím se, že jestli se něco nezmění, už příští rok odejde do světa, stejně jako jeho sestra, která žije v Jihoafrické republice. „Doufám, že si vybere Evropu, aby mi byl nablízku,“ přeje si Mirjana. Dalším mladým tanečníkem, kterého z jejich skupiny připomněla, byl Igor Pernička, který před šesti lety zahynul v automobilové nehodě.
Dá se říci, že Mirjanina rodina je internacionální. Její syn Zoran si totiž našel manželku ze Srbska a jeho sestra Sunčana si manžela našla v Jihoafrické republice, oba prostřednictvím internetu. „Zoranova žena pochází ze Zemunu a jmenuje se stejně jako já, Mirjana Markićová,“ upřesňuje Mirjana „... a Sunčanin manžel Calvin je z města Durban v Jihoafrické republice. „Následovat se ho rozhodla po studiu pedagogické fakulty v Zadru. Přestože nepracuje ve svém oboru, je v Africe velmi spokojená. Jako vysokoškolačka pracuje v internetové marketingové firmě Jellyfish (medúza), kde úspěšně propaguje podniky. Podívat jsem se za ní byla zatím jen jednou, v roce 2009. Do Chorvatska jezdí každý druhý rok, letos ji očekáváme v červnu. Podle toho, co jsem v Africe viděla, je to úplně jiný, daleko klidnější svět než u nás.“ Sunčanin manžel pracuje jako grafický designér, pomocník šéfredaktora sportovního časopisu Zig Zag, ve kterém se píše o surfování, to je stejně jako jezdecké sporty v Jižní Africe nejpopulárnější. „Můj zeť žil v Chorvatsku půl roku, ale nemohl sehnat práci, proto se oba rozhodli žít tam. O našich besedních vystoupeních je informuji a často s nimi kontaktuji prostřednictvím skypu.“

Read 728 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 37 2021

V Jednotě číslo 37, která vychází 18. září 2021, čtěte:
- Poprvé Dny české kultury v Daruvarském Brestově
- Valná hromada v Šibovci
- Valná hromada a křest ročenky v Daruvaru
- Přátelské posezení v Kaptolu
- Letní škola v Česku žáků šestých tříd českých škol
- Sto let Svazu Čechů: Nové úspěchy a náznaky zlepšení vztahů
- Z dějin Ivanova Sela
- Vzpomínka na básníka a výtvarného kritika Željka Sabola
- Županská přehlídka menšinové tvořivosti v Daruvaru
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi