Setkání v České besedě Záhřeb

  • Posted on:  čtvrtek, 16 červenec 2015 00:00

Při nedávném vystoupení záhřebského tanečního souboru Jetelíček nás upoutaly dvě známé mladé tváře, které jsme ještě ne tak dávno vídávali představovat jiné České besedy. Zašli jsme si za Morenou a Matejou do šatny a zeptali se jich, jak se jim daří ve velkém městě.

„Člověk si časem zvykne. Když teď přijedu domů, tak mi dokonce chybí, že mi tramvaj nedrnčí pod okny,“ srdečně se na naši otázku zasmála Morena Ulrichová a pokračovala: „Když si dnes vzpomenu na svůj život v Dežanovci a Daruvaru, tak se mi hned vybaví zkoušky, recitovaní, LiDraNa, vystoupení s
dežanoveckou Besedou a daruvarskou Holubičkou… Já pro ně žila. Když jsem začala v Záhřebu studovat, to mi nejvíce chybělo. Život je ale takový, někdy nás odvede cestami, o kterých se nám ani nezdá....“ A už s vážnou tváří dodala: „Teď si už nemůžu představit, že bych se do Daruvaru vrátila, tím spíš, že to, co mi z domova nejvíce chybělo, teď mám,“ a ukázala na místnosti Českého domu v Záhřebu, kde jsme seděly.
 Do záhřebské Besedy ji přivedla informace, že tam působí i herna pro předškoláky. Morena totiž dokončuje studium pro vychovatelku v mateřské škole a zároveň v jedné záhřebské školce pracuje jako dobrovolník. Přišla kvůli školce, ale zakotvila ve folklórní skupině a navázala tak na léta strávená s českým folklórem: „Nikdy nezapomenu na dožínky.. Já v průvodu ve svátečním hanáckém kroji, vystoupení ve švýcarské Ženevě...“
Velice zajímavý je způsob, jakým Morena sleduje Jednotu: „Maminka mi vozí do Záhřebu výstřižky se zajímavými články, a pravidelně mi do telefonu čte vtipy, kterým se pak společně smějeme....“
Mladá zdravotní sestřička Mateja Adžijevićová skoro celý svůj život strávila v prekopakerské Besedě, kde ve folklórní skupině tančila plných jedenáct let: „Když jsem ukončila školu v Pakraci, tak jsem se snažila najít práci v okolí. Když jsem po půl roce zjistila, že to nejde, tak jsem za tři měsíce sehnala práci v Záhřebu.“ A tak teď už čtvrtým rokem pracuje v domově důchodců v Gajnici a s prací je spokojená.
Ze začátku jí bylo těžko, chyběla jí rodina a neobyčejné bylo bydlet v pronajatém bytě se zcela neznámými lidmi. Později si našla bydlení podle svého vkusu, na Záhřeb si zvykla: „Jsem tu spokojená. A když přijedu domů, tak mě tam zaskočí neobyčejné ticho...“ Připadá jí  samozřejmé, že hned šla do záhřebské Besedy. Znala kolegy z tanečních seminářů v České republice, lidi z Daruvaru, Končenic a Kaptola, kteří v tanečním souboru Jetelíček už tančili: „Máme se tu výborně. Kdybych tu nebyla, tak by mi tanec a činnost v Besedě opravdu chyběly.“
Obě dívky se shodují v jednom – město vyžaduje víc času, dojíždění do práce je kapitola sama pro sebe, zato ale mladému člověku nabízí více možností.                                 
                                           

V. Daňková/vd

Read 1024 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 16 2026

V Jednotě číslo 16, která vychází 18. dubna 2026, čtěte:
- Valné hromady v Ivanově Sele a Daruvarském Brestově
- Divadelní večírek v Bjelovaru
- Čtvrtstoletí sboru Bohemie České besedy Záhřeb
- S Danielem Veckem z Virovitice
- Jednota za kamerami České televize v Brně
- O kapli sv. Jana Nepomuckého v Pakraci
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi