Jolana Petrinićová z Daruvaru vydala první knihu

  • Posted on:  středa, 11 listopad 2015 00:00

Do Chorvatska se Jolana Petrinićová přistěhovala v roce 1997 z české vesničky Rychmburk v Pardubickém kraji, kde žila s rodiči a dvěma bratry. Přivedla jí sem láska k manželovi Goranovi, do kterého se zamilovala na mezinárodním studentském festivalu v Jižní Koreji v roce 1995. „Potom jsme si psali a několikrát se navštívili. V Chorvatsku se mi moc líbilo a přesvědčila jsem se, že tady žijí dobří lidé, stejně jako v jiných zemích, které jsem měla možnost navštívit, a bylo jich mnoho. Nebyla jsem jen v Americe a Africe,“ řekla nám Jolana, která jako volontérka různých organizací procestovala svět a zapojovala se do projektů zaměřených na pomoc lidem – pomáhala při stavbě mateřských škol, v různých projektech pro mladé a při duchovních setkáních. Za to dostala v roce 2006 od Federace rodin za světový mír ocenění.

„Daruvarem jsem byla nadšená, zvlášť mě překvapilo, že se tu mluví česky,“ zavzpomínala na své začátky v Chorvatsku usměvavá a stále dobře naladěná, zdánlivě křehká žena plná energie, která v sobě skrývá mnoho. Kromě tvorby pro děti se totiž zabývá hrou na kytaru a zpěvem, zdravou výživou a odnedávna i studiem homeopatie. Její velkou láskou je příroda, les, zvířata, děti a staří lidé, kteří jsou její inspirací. Ráda sbírá bylinky, vaří a šije. Jako rodilá Češka dbá samozřejmě na to, aby i její čtyři synové česky uměli a tento jazyk ctili.
A jak se dostala k psaní? „První pohádky jsem začala psát na základní škole. Dostala jsem za ně druhé místo v literární soutěži krajských škol. Ke svým příběhům jsem si vymýšlela postavičky, které jsem sama namalovala. Pak jsem pokračovala s básničkami,“ vypráví Jolana. „Ta první se jmenovala Chtěla bych být strom, ale do mé první knížky jsem jí upravila a dala jí název Jaké je být strom,“ řekla autorka, která o stromě básní jako o bytosti s duší, o níž se musí pečovat („...do kůry neřezejte, vždyť to stromu vadí, místo toho vaše ruce, ať ho něžně hladí.”). „Bohužel staré sešity s pohádkami a básničkami z té doby mi zůstaly kdesi u rodičů v Čechách a nevím, jestli je tam ještě někdy najdu.“ Jolana četla ráda odjakživa, ale jak říká: „Romány přeskakuji, protože jsou moc dlouhé a nemám na ně čas.“ Zato knihy o bylinách, vegetariánství a ty s duchovní tematikou si přečte ráda. Už několik let je i členkou Matice chorvatské, občas na jejích akcích vystavuje své obrazy.
Poté, co porodila syny Sebastiana, Timoteje, Michaela a Atlana, kterým po večerech pohádky vyprávěla, jí napadlo nabídnout je i ostatním dětem a ve spolupráci s vydavatelstvím Jednota vydat svou prvotinu Po lesních stopách, kterou se svým manželem Goranem sama ilustrovala. Jolana také dělá narozeninové památníky se svými ilustracemi. Když svým dětem po večerech vyprávěla své pohádky, mnohokrát se stalo, že jí kluci opravovali: „Mamí, takhle to přece není, posledně si to vyprávěla jinak!“ V její první knížce pro děti, která se skládá z dvanácti dlouhých básní a čtyř pohádek o zvířátkách a o krásách přírody, jim chtěla odhalit zdánlivě obyčejné věci v lese. „Moje děti mou knihu už několikrát přečetly. Každé z nich jsem v ní ztělesnila, takže všichni čtyři se mohou v postavičkách najít. K jednotlivým příběhům byli mojí inspirací například skřítek Timy, který je obrazem mého syna Timoteje. Dětem bych chtěla přenést hlavní myšlenku, aby přírodu chránily, aby ji ctily a aby se z ní dokázaly učit.“ Jolaninu tvorbu ovlivnil básník Adolf Heyduk, který pocházel z jejího rodného Rychmburku, a chorvatská spisovatelka Ivana Brlićová Mažuranićová. Jolana v budoucnu plánuje psát nejen pro děti, které pro ni znamenají čisté nepo-
skvrněné bytosti a jsou nevyčerpatelnou studnicí inspirací, ale i pro dospělé, pravděpodobně o léčitelství.
„Už jako malá jsem měla ráda les, přírodu, zvířata a lidi a milovala jsem toulání. Moje kamarádky si jako malé hrály s panenkami, já šla raději se svým psem do lesa. Bez něj si to neumím představit ani dnes. Máme psa, jmenuje se Aši a všemu rozumí.“ Jolana tvrdí, že jedna procházka mezi stromy jí naplní energií více, než cokoli jiného: „Les a příroda skrývají tolik harmonie, pozitivity a půvabných malých věcí.“
Vždycky si přála mít alespoň pět dětí. Má čtyři krásné, zdravé a šikovné syny. „S dětmi jsem se vždycky cítila líp než s dospělými. Organizovala jsem olympiády a tábory, které pořádám dál i tady v Chorvatsku, nejvíc pro své přátele,“ říká Jolana. S dětmi na ně jezdí i nyní do Česka a nejraději má mezinárodní, kde se mluví různými jazyky a má možnost se setkat s různými kulturami.
Její byt je vyzdoben obrazy, které namalovala ona, její manžel Goran a tchyně Ljubica. „S manželem kreslíme často, ilustrovali jsme mojí knihu a Dětský koutek. Manžel mě ve všem podporuje. Je živitelem rodiny, pracuje jako sanitární inženýr v hygienické stanici v Daruvaru. Ze dřeva a hlíny tvoří sochy. Jsem ráda, že i naše kluky to baví. Nejvíc Michaela a Atlana, kteří s námi vydrží malovat nebo vyřezávat ze dřeva celé hodiny. Sebastian na to musí mít náladu. Dává přednost procházkám v lese, lezení po stromech a střílení lukem a šípy. Timotej je praktický typ a malý vynálezce. Už v pěti letech vymyslel zlepšovák na hrabání listí, který se dá upevnit na tříkolku či jízdní kolo,“ chválila své ratolesti matka. Všichni kluci rádi staví domečky z klacků, větví a listí a v některých z nich v létě spali.
Jolana je nadaná kytaristka a zpěvačka. Tento dar zdědila pravděpodobně po otci, který se také zabývá hudbou. Občas jsme ji mohli slyšet v daruvarské mateřské či základní škole nebo v domově důchodců, kde hraje pro potěšení. Lásce k hudbě učí i své syny, kteří buď hrají, nebo si to v hudební škole alespoň zkusili. „Zpíváme s nimi odmalička, takže znají spoustu českých, anglických a chorvatských písniček. Myslím, že je to pro ně lepší, než aby seděli u počítače,“ domnívá se Jolana, která uvedla, že dnešním dětem chybí spojení s přírodou. Proto se to snaží změnit a ukázat dětem i dospělým, že bez přírody je život ochuzen, že bez ní nelze žít a že je nutné ji chránit. 

A. Raisová/ar

Read 441 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 43 2021

V Jednotě číslo 43, která vychází 30. října 2021, čtěte:
- Krajanské zpěvánky v Rijece
- Večer českého a dalmatského folkloru v Bjelovaru
- Ve Virovitici skončily Ozvěny Jarních tónů Jana Vlašimského
- Den Rady české menšiny města Záhřebu
- Ve školách oslavili Den chleba
- Sto let Svazu Čechů: Větší pozornost potřebám Slováků
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi