Původním nápadem bylo současně promítat film a v kině zazpívat Narozeninovou píseň, kterou Z. Svěrák zpracoval s Jaroslavem Uhlířem, a udělat to 28. března, tedy v den Svěrákových narozenin. Brzy se ale ukázalo, že to nelze uskutečnit v tak „malém“ rozsahu, protože se do akce chtěly zapojit krajanské spolky a instituce po celém světě. Tak se film s „karaoke“ nahrávkou Uhlířovy interpretace narozeninové písně promítal v sedmašedesáti biografech v České republice a v desítce kin v zahraničí, někde i o den později. Mimo jiných, tuto akci uspořádali krajané v Anglii, Německu, Španělsku, Polsku, Norsku, Spojených státech amerických, Argentině, na Novém Zélandu, v Austrálii, Izraeli, Mongolsku a na Seychelech. Samozřejmě, že se přidali i krajané v Chorvatsku, v Daruvaru a Rijece, a také v Sarajevu, kde se na Obecnou školu dívali členové občanského sdružení Sněžka. Všude po biografech znělo Uhlířovo a Svěrákovo „Dobré je, že jsi na světě, /koukni, jak rádi máme tě, /štěstí, zdraví, štěstí, zdraví, /hlavně to zdraví...“ A všude se diváci skvěle bavili a smáli známým hláškám z kultovního filmu, který byl v roce 1991 českým kandidátem na cenu Oscar. Je velice zajímavé, a nikoliv náhodné, proč volba padla na tento film. Jsou totiž i úspěšnější filmy autorské dvojice „otec a syn“, kupříkladu Kolja, který Oscara dostal, nebo u nás velice populární Vratné lahve. Obecná škola však byl Janův debut a první společný film s otcem Zdeňkem, je to tedy začátek jedinečné rodinné spolupráce.
Pro oslavu narozenin byl film digitálně restaurován a znova odeslán do kino distribuce. Oslavilo se tak pětadvacet let od jeho natáčení. Oslavenec se osobně zúčastnil ústřední oslavy v pražské Lucerně. Scénář událostí ve všech biografech byl stejný. Organizátor mluvil o Svěrákově kariéře, Uhlíř zahrál a zazpíval z velkého plátna a pozval diváky, aby zpívali s ním, potom se promítal film.
V daruvarském městském kině o Svěrákovi mluvila předsedkyně Svazu Čechů Libuše Stráníková. Připomněla, že Zdeněk Svěrák chtěl být spisovatelem, proto vychodil učitelskou školu, aby se dobře naučil češtinu, že je autorem i filmových scénářů pro Vrchní, prchni a pro světoznámou Vesničku mou střediskovou, že napsal mnohé básně a povídky, s J. Uhlířem nazpíval na 400 písní a s Ladislavem Smoljakem je spoluautorem fiktivní postavy českého génia Járy Cimrmana, který se objevuje v patnácti divadelních hrách a několika filmech...  
O tom co všechno Z. Svěrák dělal i udělal a s jakým úspěchem, svědčí mnohá uznání a odměny, které by bylo těžko jen napočítat. Za zmínku ale stojí i to, že před půlstoletím navštívil i Chorvatsko, konkrétně Daruvarsko, kde jako mladý reportér Českého rozhlasu spolu s Jiřím Šebánkem natočil reportáž o životě krajanské komunity a účastí Čechů v národněosvobozenecké válce.  
Aby ještě mnohá léta tak plodně tvořil a bavil nás svými skvělými duchaplnými filmy, divadlem a písněmi, stačí oslavenci popřát to, co on sám přeje v Narozeninové písni: „Štěstí, zdraví, štěstí, zdraví, hlavně to zdraví!“  M. Pejić/mp