Pokud jste byli na daruvarských hřbitovech, určitě jste si všimli nových tabulí s plánem a označením hřbitovních polí. Není to ale jediná novinka, kterou zavedl správce, podnik Darkom. Od října je veřejnosti dostupná služba, která je sice v jiných městech už běžná, ale pro Daruvar je skutečnou novinkou – hřbitovní katalogy jsou nyní dostupné i na internetu. Stačí zadat jméno, příjmení či rok a soudobá technologie vám poví, kde najdete hrob, který byste chtěli navštívit.
Hřbitovy jsou místa, která většina z nás spojuje se smutkem. Literatura s oblibou přidává nádech strachu či alespoň jakéhosi mrazivého pocitu, malířství pak šedá oblaka a táhnoucí se mlhu, ze které vyčnívají hrozivé části pomníku. Není tedy divu, že se často pořádně neohlédneme ani kolem toho hrobu, který pravidelně navštěvujeme, a málokoho napadne zjistit, zda je na dotyčném hřbitově něco k vidění. A na každém se něco najde, i na daruvarském, jen je třeba umět hledat. Nám v tom pomohli zaměstnanci Darkomu, s kterými jsme se prošli šest a půl hektaru velkou plochou, na které se dnešní hřbitov prostírá. Je na něm pochováno odhadem tři a půl tisíce osob.
Na mapě z roku 1896 je vidět, že tehdy byl hřbitov zcela mimo město, od kterého ho dělila i řeka Toplica. Během své existence se daruvarský hřbitov neustále zvětšoval. Dvě poslední rozšíření proběhla v roce 1960 – na východ a v roce 1997 – na západ a tak ho dnes ze všech stran obklopují městské čtvrti. Skoro osm set hrobů na daruvarském hřbitově je opravdu starých – jsou z předminulého století, ty nejstarší najdete na „babiččině a dědečkově kopečku “čili na onom v rovině se správní budovou Darkomu. Říkají mu tak podle nezvyklého pomníku, který svým rodičům z betonu vytvarovala lidová umělkyně Evica Pocrnićová, a kteří zde jakoby v klidu sedí a odpočívají po té, co si upravili místo svého posledního odpočinku.
Asi tři řady nad nimi najdete hned u pěšinky údajně nejstarší hroby na hřbitově, hroby rodiny Esselovy, která se prý na území Daruvaru přistěhovala, hned když odtud muselo odejít poražené Turecko. Jsou to dva železné a dva kamenné náhrobky s těžko čitelným nápisem, asi v němčině. Má kamenný obrubník hustě porostlý mechem. Že jde o historické hroby, upozorňuje novější tabule uprostřed. Hned za tímto je velký náhrobek urozené rodiny Majerských, na kterém najdete i známé chorvatské šlechtické příjmení Jelačić-Bužimski.
Daruvarský zámek od zchudlého šlechtice Julie Jankoviće koupila vdova Magdalena Lechnerová a poté ho zdědil její vnuk hrabě Tüköry. Jejich nedávno obnovenou rodinnou hrobku najdete na kopečku nad márnicí. Všimněte si různých podob jmen posledních šlechticů, kteří vlastnili zámek a také to, že má většina z šesti desek nápisy v latinském jazyce. Hrobka je rozdělená na dvě části, každá strana má mohutné honosné železné dveře se třemi zámky. Staří Daruvařané si možná pamatují, že kdysi bývalo zvykem o Všech svatých je odemknout, aby se návštěvníci hřbitova mohli podívat na těžké šlechtické truhly, které zdobí zvláštní nožičky ve tvaru lvích tlap.
Na kopečku vpravo od márnice dominují dvě stavby. Je to hřbitovní kaplička rodiny Gruhsovy, která je nyní po obnovení a vyčistění okolí opravdu hezkou dominantou této části hřbitova a je dobře vidět už od hlavního vchodu. Další velká stavba je hrobka rodin Ettingerovy a Jiráskovy. Jak nám napovídají tabule, je zde pochován i známý daruvarský farář Mijo Ettinger. Rodina Jiráskova byla zase svého času známou daruvarskou stavitelskou rodinou. Mezi nimi se nachází společná hrobka pro řádové sestry daruvarského kláštera svatého Vincence z Pauly.
Pěšinka, která po délce protíná hřbitov a začíná u Tükörych hrobky, vás povede kolem celé řady starých hrobů, které mají svůj půvab, často s železnými detaily. O mnohé už ale nikdo nepečuje a jsou na prodej. Po té, co minete starý hřbitovní kříž, přijdete k části s velkými mramorovými náhrobky zámožných daruvarských rodin, mimo jiné rodiny Efenbergerovy, která vlastnila slévárnu. Pěšinka končí u nejstaršího kříže, kterému správa říká hlavní. Jak se dočtete na jeho podstavci, je to kříž z roku 1862, který byl na toto místo přenesen v roce 1937 a ke kterému od letos vedou zcela nové schody.
Správa daruvarského hřbitova nás upozornila i na tři velké sochy andělů, které jsou okrasou tří hrobů. V horní části hřbitova je to socha ženy s andělskými křídly a vavřínovým věncem v ruce, která se opírá o mramorovou desku hrobky rodiny Moučkovy. Další dva anděly najdete blízko sebe v dolní části hřbitova, je to dnes už jen náhrobek mladého siračského učitele Elemira Grahovce, který krášlí anděl s široce rozepjatými křídly. Zemřel v pouhých 22 letech. Podobného, ale menšího anděla najdete nedaleko, na hrobě rodiny Pokorných.
„Kromě tohoto hřbitova, funkční je i onen v Dolním Daruvaru, ale lidé o pohřby na něm nejeví zájem,“ konstatoval závěrem zaměstnanec služby Darkom. Na židovském hřbitově v lesoparku se již nepohřbívá, je to kulturní památka. V. Daňková/vd
U hlavního vchodu
Do začátku 20. století hřbitov zabíral jižní část dnešní rozlohy, kde jsou dodnes zachovány nejstarší hroby. V té době byl hlavní vchod na hřbitov patrně od jihu, z dnešní ulice Josipa Kozarce. V roce 1903 byla ke hřbitovu vybudovaná nová přístupová cesta – dnešní Botićova ulice a v roce 1906 byl hřbitov rozšířen na sever. Márnice, která se používá dodnes, byla postavena v roce 1908, píše v knize Daruvar, stavebně historický rozvoj města architekt Miloslav Sohr.
Dnes má márnice díky přistavenému křídlu dvě místnosti pro rozloučení se zesnulým, které jsou veřejnosti k dispozici v pracovní době pohřební služby. Za márnicí je upravená studánka, kde se může nabrat voda i v zimním období, kdy jsou uzavřeny vodovodní kohoutky, rozvedené po celém hřbitově. Toaletu, která je veřejnosti přístupná po celý rok najdete vlevo od studánky.
Správa hřbitova plánuje do dvou let opravit první dům v Botićově ulici, který se nachází hned u hlavního vchodu na hřbitov. Darkom do něho v budoucnosti přestěhuje celou pohřební službu.
