„Moje babička a děda přijeli z Čech za prací sem kolem roku 1900 z Březoví nad Svitavou a Měřína. Dnes, o sto let později, moje vnučka uzavírá kruh, odjela do Čech jako ekonomická emigrantka,“ řekla nám Daruvařanka Marica Klemšeová. Zároveň nás upozornila na to, že v Mladé Boleslavi není všechno tak, jak bylo slíbeno, a že mnozí jsou nespokojení a chtějí domů. „Ze mzdy se strhává na autobus, stravu, ubytovaní, v bytech není teplá voda, a přes slib, že od prvního dne budou mít zdravotní pojištění, ještě dnes musí platit lékařské prohlídky a léky. Ten kdo neumí česky, se v práci domlouvá v angličtině a po práci se vzpamatovává, jak umí,“ postěžovala si.
Shodou okolností jsme z první ruky mohli slyšet, co si o tom myslí zprostředkovatel zaměstnání, a zdali ví o nespokojenosti jednotlivých zaměstnanců. S představitelem agentury AVI jsme se setkali v Bjelovaru, v Českém domě, kde se o podmínky práce zajímala desítka občanů. Nebyl to ale majitel agentury Josef Hudera, který od září loňského roku cestoval do Chorvatska a představoval nabídku, ale krajan Mario Richter, rodák z Horního Daruvaru, který i sám do Čech odjel v rámci lednového kontingentu. „Jel jsem jako koordinátor a překladatel, a v továrně jsem na lince pracoval pouhé čtyři dny. Díky znalosti jazyka a organizačním schopnostem jsem získal důvěru a teď jsem šéfem všech zaměstnaných prostřednictvím naší agentury a představuji nabídku v Chorvatsku. Plánoval jsem přijet na návštěvu domů o Velikonocích, ale přijel jsem už za tři týdny, a nyní se mnou pojede i manželka Amálie,“ vypráví nám o svých zkušenostech M. Richter a dodává, že firma plní veškeré sjednané podmínky. Znamená to, že dělníci mají ubytování první měsíc zdarma a potom za tisíc korun měsíčně, že jsou hned zdravotně pojištěni a do práce jezdí firemním autobusem, zatímco stravovat se mohou v závodní restauraci. Cesta autobusem v jednom směru stojí deset korun, oběd v menze pětadvacet, všechno mohou zaplatit svým identifikačním průkazem a peníze se strhávají ze mzdy. „Pracuje se ve firmě Faurecia Interior Systems Bohemia s. r. o. na sestavování kokpitů pro automobily značky Mercedes. Pracoviště je jako apotéka, všichni pracují v bílých tričkách,“ říká pan Richter a dodává, že právě končí úprava a vybavování bytů, do kterých se z nynějších skromných podmínek ubytovny vbrzku přestěhují dělníci z Chorvatska. Byty jsou různých velikostí, od dvou do osmi osob, sami se rozhodnou v jakém bytě a s kým chtějí bydlet.
Jsou si ale vědomi i určitých chyb a problémů. Byly také potíže s teplou vodou kvůli zatížení systému, ale to se právě řeší. Co se týče placení zdravotních vyšetření, jde o pomalou administraci, ale „všichni vědí, že si mají hlídat účtenky a že peníze dostanou zpátky.“
„Dozvěděli jsme se i o nespokojených, kteří se vrátili,“ říká předsedkyně virovitické Besedy Jasna Bergerová, která projekt koordinuje v Chorvatsku. „Jde o dva mladé muže z Pakracka, kteří pozdě večer přijeli do Mladé Boleslavi a příštího dne ráno nastoupili do autobusu a vrátili se do Chorvatska, aniž viděli továrnu nebo pracovní místo.“ Dodává, že to, co my považujeme za výhodné podmínky, jiného může zklamat. „Kdyby nic jiného, za pár měsíců nebo za rok si zdokonalí češtinu, a to v životě každého bude vždy užitečné. Proto by bylo dobré pokusit se vydržet.“
Co se týče mzdy, šest set eur je měsíční plat, ze kterého se odčítají různé výdaje – doprava, strava, ubytování... Existují ale i bonusy – padesát až sto deset eur za kvalitu práce. Stejně tak má každý možnost pracovat přesčasy, takzvané šestnáctky, tedy dvě směny po osmi hodinách. „Přesčasy se platí 750 korun za jednu směnu a výplata je v hotovosti každý pátek. Může se tak vydělat pět, šest tisíc korun navíc, těmi penězi platit běžné výdaje, a celá mzda pak zůstane na účtu.“
„Existuje také možnost uzavřít smlouvu přímo s firmou Faurecia a dostat o tři sta eur větší plat, ale v tom případě dělník přijde o subvenci agentury, a tak třeba ubytování nestojí tisíc korun, ale deset tisíc, stejně tak bude pro něho dražší doprava i strava,“ vysvětluje M. Richter, a dodává: „Jsme šťastní, že můžeme poskytnout možnost vyřešit existenční problémy našim lidem a být alespoň odrazovým můstkem pro lepší život. Když si někdo po několika měsících najde něco lepšího, může odejít kamkoliv chce.“
Momentálně v Mladé Boleslavi pracuje dvě stě lidí zaměstnaných prostřednictvím agentury AVI, z toho je osmapadesát chorvatských občanů. Do konce roku plánuje tento počet zdvojnásobit, proto i dále práci nabízí. Zájem je poměrně velký, v druhé polovině února přijede do Chorvatska autobus pro nové dělníky. Pomáhají i krajanské spolky, které poskytují svůj prostor pro setkání. Koncem ledna byla představení nabídky pracovní příležitosti v Garešnici, kde bylo šest zájemců, v Bjelovaru a v Nové Gradišce, kde se sešlo dokonce šestadvacet kandidátů. „Lidé nemají proč váhat, protože tady práce není, a my nabízíme šanci a zvláštní výhody pro ty, kteří mluví česky,“ říká koordinátorka projektu J. Bergerová.   
Vysoká nezaměstnanost je na samém vrchu soupisu chorvatských ekonomických problémů, a v posledních několika letech, stále více mladých odjíždí za prací do zahraničí, převážně do Irska a Německa, a nyní také do Česka. Do Irska se jezdilo jako do země zaslíbené, ale stejně se poměrně velký počet lidí vrátil hluboce nespokojen. S Německem je věc podobná. Opakuje se to nyní i s Českou republikou, se zaměstnáním v automobilovém průmyslu v Mladé Boleslavi. To, co je pro někoho dobré, korektní, nebo alespoň snesitelné, pro jiného je nejhorší na světě. Komu se nelíbí, může smlouvu zrušit a vrátit se zpátky, a pro ty, kteří podmínky považují za výhodné, se objevují i další možnosti.
Pracovní místo v automobilovém průmyslu není totiž jedinou volbou pro zájemce z Chorvatska. Časem se budou objevovat i další možností zaměstnání. Zatím je třeba aktuální nabídka práce pro manželský pár, který by dělal domovníky v penzionu U potůčku u Jablonce nad Nisou v Jizerských horách. Podmínkou je ale ovládání češtiny. M. Pejić/mp

Matea Čaušová a David Grgurić – Šance, kterou nechceme propást
David Grgurić a jeho přítelkyně Matea Čaušová se rozhodli pokusit se najít štěstí za hranicemi Chorvatska. Po rozhovoru s představitelem agentury AVI se hned zapsali na seznam cestujících, kteří z Daruvaru vyrazí v druhé polovině února. „Jsem kadeřnicí, kadeřnických salonů je až moc, ale nemají dost práce. Otevřít si něco vlastního nemá cenu, a tak nemám o čem přemýšlet,“ říká Matea a David dodává: „Kdysi jsem pracoval v Dalitu a potom v řadě jiných firem, dělal jsem všechno, co bylo zapotřebí, včetně řízení vysokozdvižného vozíku (ještěrka, viljuškar). Tuto šanci nechceme propást, zkusíme to, nemáme co ztratit.“

Igor Ruf – Nácestná stanice do Prahy
Jeden z těch, kteří do Mladé Boleslavi odjeli před měsícem, a už tam nejsou, je i Daruvařan Igor Ruf. „Ono to tam není zrovna tak, jak jsme si to představovali. Za prvé se nepracuje v továrně Škoda, ale ve firmě, která vyrábí součástky pro automobily různých značek, nyní pro Mercedes. Dále, ubytování není úplně zdarma, jak jsme my pochopili, ale se platí tisíc korun, a tím pádem mzda už není 600 eur, ale 520,“ řekl nám známý daruvarský rockový kytarista. „Odjel jsem ale s úmyslem, že to pro mne bude nácestná stanice do Prahy, protože jsem se rozhodl pokusit se žít v české metropoli. Je pravdou, že jsem plánoval pracovat v Mladé Boleslavi trochu déle, ale práce pro mne byla nesnesitelná, protože se k autobusu musí chodit 800 metrů pěšky, a to znamená, že musím vstávat o půl páté ráno. Ted jsem v Praze, čekám na práci a mám naději, že budu i hrát.“