Zdenka pochází z rodiny Šubrovy, z matčiny strany to byla česká rodina Balounova. Babička s dědečkem v osmdesátých letech devatenáctého století přišli pěšky do Chorvatska, a to z Českých Budějovic do Nové Subocke. Od Zdenky jsme se dozvěděli, že se o té cestě často v rodině povídalo, jak přišli bosi, s botami přes ramena.
Zdenka se provdala za Ivana Dama, se kterým mají dvě děti, syna Davora a dceru Zdenku. Zdenka hned s nostalgií zavzpomínala na svou svatbu, která se v mnohém lišila od dnešních: „To byly svatby! Jeden den svatbu uspořádala nevěstina rodina a druhý den ženichova. Bylo také krásné, jak všichni hosté jezdili na vozech. Mělo to své kouzlo a eleganci. Dnes už je jiná, moderní doba a všechno chodí jinak. Mládí mají jiné priority. Kdysi si lidé svateb víc užili, víc se radovali.“
„Než se nám na začátku sedmdesátých let minulého století narodily děti, byla jsem několik let členkou pěvecké skupiny Lira z Lipovlan. Potom jsem na společenskou činnost čas neměla, věnovala jsem se dětem a na koníčky času nebylo. Nechodila jsem ani do práce, byla jsem hospodyní. Žena, která je doma s dětmi, má práce habaděj, stará se o domácnost a vychovává děti, poletuje sem tam, mezi dětmi a manželem. Především jsem všechen možný čas věnovala dětem a snažila jsme se v nich rozvíjet jejich osobnost, což mě velmi bavilo.“
Zdenka zavzpomínala na začátky působení znovuzaložené Besedy: „Jsem ráda ve společnosti veselých lidí. Právě proto jsem v České besedě Lipovlany od samých začátků. Hned po založení Besedy v roce 2004 se začaly formovat i jednotlivé skupiny, mimo jiné i ženský pěvecký sbor, ve kterém zpívám od začátku až dodnes... Sbor dostal jméno Vějíř podle symbolu dámského módního doplňku. Můj syn Davor doprovázel zpěvačky na harmoniku. Naše první vystoupení bylo na Zpěvánkách v Prekopakře v roce 2004. Vzpomínám si, že to pro všechny členky pěvecké skupiny a celou Besedu byla velká událost. Další krásné vzpomínky mám z Dožínkových slavností ve Velkých a Malých Zdencích v roce 2006. Tenkrát jsem se s dalšími členy spolku zúčastnila dožínkového průvodu, a to v nových českých krojích. Byli jsme hrdí, že patříme do velké krajanské rodiny – právě na těchto slavnostech je to znát...“
Zdenka nachází ve zpěvu velkou radost. Samozřejmě, že má i své oblíbené písně – Spadl lístek z javora, Byla noc krásná májová a Ta naše písnička česká. „Když mám večer dlouhou chvíli a nemohu usnout, zpívám si! Ano, je to pravda, třeba se to zdá trochu divné. Zazpívám si své oblíbené písně a pak se mi lépe usíná. Občas se mi stane, že si nemohu vzpomenout na slova některé písně. To se pak jdu ráno, hned jak vstanu, podívat do sešitu, ve kterém mám písně zapsané, jak to má správně být,“ uvedla paní Zdenka další zajímavost z její každodennosti.
Česká beseda Lipovlany umožnila svým členům, aby hodně cestovali, nejen po Chorvatsku, ale i do zahraničí. „Máme za sebou řadu mezinárodních vystoupení. Cesty na ně naplánoval a domluvil náš předseda Mirko Knížek. Díky jeho kontaktům, které navázal na jazykovém kursu v Dobrušce, jsme vystoupili v Rumunsku, České republice, Srbsku...“
„Češtinu miluji a jsem moc ráda, že ji umím tak dobře. Také děti jsem učila, že znalost češtiny jim v životě může jen prospět. Často se stane, že dceřin manžel a jeho firma podepisují smlouvy s českými partnery a já jim pak pomáhám v překladech. Teď mě už skoro ani nepotřebují, protože se i moje dcera v češtině zdokonalila,“ uvedla a dodala, že v Praze byla už několikrát a doufá, že se do tohoto krásného města dostane zase. S dcerou plánují vbrzku cestu do Českého Krumlova. Velmi se těší, protože tam ještě nikdy nebyla a slyšela, že je to krásné město.   
Kromě toho, že chodí do Besedy, je Zdenka i členkou sdružení důchodců, kteří mají další zajímavé akce, jako jsou třeba plesy. „S přítelem Ivanem na ty plesy rádi chodíme a máme z nich upřímnou radost. To pak tancujeme celou noc. Potěší nás, když nám muzikanti zahrají naše oblíbené písně. Někdy jsem na taneční zábavy neměla moc času, a proto si jich teď užívám,“ vysvětlovala.
„S přítelem Ivanem si moc dobře rozumíme. On rád rybaří, a tak s ním občas chodím na ryby. Když on chytá, já si užívám krásné přírody u vody, která opravdu uvolňuje. Je to sport, který je výborný, aby si člověk odpočinul a na chvíli zapomněl na starosti a každodenní povinnosti. Spolu jezdíme rybařit na řeku Strug. Když právě nejdu na ryby, potěší mě rybí polévka, kterou Ivan přinese domů k obědu. Často také jezdíme do lázní na zotavení. Zbožňuji lázeňskou léčbu. Užívám si lázní, které  nabízejí dokonalou relaxaci, třeba lázně v Istrii, Crikvenici, Lipiku, také lázně v Bosně a samozřejmě v Daruvaru.“
Na konci našeho setkání paní Zdenka dlouho povídala o své další zálibě, a to je zahradničení a pěstování květin. „Potěší mě každá malá kytička a zelenina, kterou na záhoně sami vypěstujeme,“ uzavřela a plánovala další akce a zájezdy... Třeba ten do Českého Krumlova.
A.-M. Štrumlová Tučková/amšt, archiv