Českou menšinu z Chorvatska jsem na ní představovala já, Jana Pejićová, daruvarsko-záhřebská krajanka. Byla jsem vlastně hostem na semináři, naše české besedy ani menšinové rady nemají žádné zvláštní (pod)sdružení mládeže, a tak Češi z Chorvatska prozatím ani nemohou být členy YEN. Účast na semináři mi umožnila Táňa Novotná Golubićová, bjelovarsko-bilogorská místožupanka, na základě domluvy s evropskou menšinovou organizací FUEN.
Velikonoční seminář mládeže národnostních menšin v Albánii obsahoval celou řadu velice zajímavých dílen o komunikaci, kultuře mluveného projevu (rétorice), lobbování, interkulturní výchově. Na dílnách jsme mnohokrát diskutovali o různých situacích v různých zemích, o právech a potřebách národnostních menšin v součastné době. Vrchol byla simulace schůze Společné rady (Joint council), orgánu, který tvoří představitelé vlád evropských zemí a představitelé mládežnických sdružení z území Evropy. Tato Společná rada doopravdy existuje a na úrovni Evropy rozhoduje o tom, co jsou v současnosti priority mladých v Evropě, o rozpočtu a financování různých projektů k tomu určených.
Cílem letošního Velikonočního semináře menšinové mládeže Evropy bylo vytvoření rezoluce YEN. Aby se v této složité problematice mohli vyznat i začátečníci (kteří se poprvé zúčastnili semináře YEN), konaly se pro ně zvláštní schůze, na kterých jsme dostali dodatečné informace o YEN a jeho činnosti. Dílny vedli zkušení trenéři z řad členů jak YEN, tak jejich partnerských sdružení, všichni samozřejmě ve věku do 35 let. Semináře se především zúčastnili představitelé sdružení, kteří jsou členy YEN, členové správního a pracovních výborů YEN, představitelé partnerských sdružení (VYRE, Phiren Amenca, Alliance of European Voluntary Service Organisations). Mezi stovkou účastníků semináře od 16 do 35 let byli i představitelé menšin a sdružení, která ještě nejsou členy YEN, ale mají o členství zájem.
Pracovní jazyk byl anglický, i když jsme se dorozumívali i jazyky jinými, hlavně německým. Ten je druhým úředním jazykem YEN a je to nejen proto, že úřad YEN má sídlo v Berlíně, ale i proto, že mnohá sdružení začleněná do YEN jsou spolky různých menšin, které žijí v Německu nebo Rakousku (Burgenlandští Chorvaté, Korutanští Slovinci, Lužičtí Srbové a dánská menšina v Německu), ale také Němci žijící jinde v Evropě (v Dánsku, Rusku, Maďarsku). Sdružení, které bylo letos hostitelem Velikonočního semináře YEN, bylo Vlach Youth Council of Albania čili Vlašská rada mládeže Albánie. Organizace semináře byla opravdu na úrovni, i zkušenější spolky se mohly od mladých Vlachů v něčem poučit a tak si tento spolek zaslouží za odvedenou práci opravdu velkou pochvalu.
Ubytovaní jsme byli v hotelu Diam-
ma Resort na severním pobřeží Albánie nedaleko hlavního města Tirany. Před hotelem je dlouhá písčitá pláž, a i když byl teprve duben, někteří účastníci semináře, kteří přijeli ze severních krajů Evropy, se nenechali odradit kalendářním obdobím a koupali se v moři. Škoda že idylu písku a moře kolem kazily neudržované a neplánovaně a různě dostavované budovy, stejně jako velké množství smetí a toulavých psů. S realitou života v Albánii jsme se ještě lépe seznámili na výletě do Beratu. Průvodci nám cestou vykládali, že je to jedno z nejhezčích měst v Albánii, neustále ho vychvalovali a přesvědčovali nás, že právě tady je něco největšího, nejhezčího nebo něco, co bylo první v Evropě, na světě... Byl to zajímavý styk s mentalitou, která se liší od evropské, a která řadě z nás rozšířila obzory.
Kromě zcela zaplněného denního programu probíhaly i večerní programy. Hned prvního večera jsme se mohli seznámit s hostitelským sdružením a vůbec kulturou Vlachů na tomto prostoru. Po krátké prezentaci uspořádání sdružení a činnosti jsme shlédli dokumentární film o národu Vlachů v Albánii a problémech, s kterými tato menšina i dnes zápolí, a to nejen v Albánii. Druhého večera jsme všichni společně přichystali trh, na kterém jsme představili svá sdružení a ukázku doplnili tradičními jídly a nápoji buď svých předků, nebo země, ve které nyní žijeme. Na mém stolku všichni obdivovali naši bohatou nakladatelskou činnost a pochutnali si na zdobených domácích pernících, které jsem pro ně upekla. Příští den byl poznávací, kdy jsme jeli na výlet a večer jsme pak odpočívali u ohně na pláži. Byl to neskutečně pěkný, až pohádkový zážitek, i když bylo docela zima. Oheň byl však dost velký a všichni jsme se ohřáli. Čtvrtého večera jsme se všichni věnovali latinsko-americké hudbě a tancům salsa a bachata, které nás učili instruktoři tance. Poslední večer účastníci našeho semináře byli na rockovém koncertu jedné domácí kapely. Jak je vidět, pořadatelé si dali hodně záležet a opravdu se starali, abychom po namáhavých denních dílnách měli zábavné večery.
Hlavní, co mi tento seminář YEN přinesl, je zjištění, že i když jsme představitelé různých národnostních menšin z různých států Evropy, v zásadě máme stejné potřeby, a to je zachovaní své kultury a jazyka. Právo na to je zakotveno v základních lidských právech, ale podle toho, kde konkrétně která menšina žije, kolik má podpory a kolik příslušníci menšiny sami pečují o práva, se vlastně velmi lišíme. Se zachováním své kultury máme proto zcela jiné problémy a jako příslušníci menšiny se setkáváme se zcela jinými situacemi.
Proto je velice důležité, aby se takové semináře a projekty konaly a aby se jich čeští krajané v Chorvatsku zúčastňovali. Je to způsob, kterým se posiluje spolupráce mezi různými kulturami v Evropě (což je pro národnostní menšiny velice důležité), zároveň se tak získávají nové kontakty a spolupracovníci, dozvídáme se o případech dobré praxe a vyměňujeme si zkušenosti. Semináře jsou také způsob stmelení a posílení menšinové mládeže, nástroj, který pomáhá, abychom byli aktivnější a více se podíleli na životě menšiny. Musíme to opakovat pořád a pořád dokola, ale bez dnešní mládeže se v budoucnu neobejde žádná menšina. Jana Pejićová/jp, YEN