Na kus řeči s Mírou a Josefem Valentovými

ČINNOST V BESEDĚ NÁM ZKRÁŠLILA CELÝ ŽIVOT
Valentovi jsou krajanská rodina, o které by se mohl napsat román, a ne jen dvojstránková reportáž v týdenních novinách. A přece začneme s tou dvojstránkou a pokusíme se seznámit vás s bohatým, až k vrchu naplněným životem Míry a Josefa Valentových. První kroky v daruvarské Besedě udělali před téměř padesáti léty a jsou činní i dnes, v době kdy prožívají své první důchodové dny.

„Můj děda se v osmdesátých letech devatenáctého století jako malý kluk přistěhoval se sem svými rodiči, moji vnuci jsou šestá generace krajanů,“ říká Pepa a dodává, že jeho prarodiče z tatínkovy strany pocházejí z vesničky Vyskytná nedaleko Jihlavy. Maminčina větev je z okolí nedalekého Humpolce. Usadili se v Dežanovci a v Horním Daruvaru. Rodina paní Míry má v Chorvatsku o jednu generaci víc – jako malý kluk sem přijel její praděda. Byla to rodina Turkova, která se přistěhovala do Lipovce, kde u kapličky ještě pořád žijí její potomci. „Z té větvě je také známý krajanský spisovatel Ruda Turek, bratranec mého dědy,“ vysvětluje. „V Lipovci se usadila také rodina maminčiných předků – Coufalova, také ještě pořád žije na stejném místě.“
Šestá a sedmá generace dnes však žije úplně jiným životem. Míra a Pepa jsou poslední ryze krajanská rodina, zatímco obě jejich děti uzavřely smíšená manželství, a jsou příkladem, který ukazuje, jak se obraz krajanské komunity nezvratně mění. Pro útěchu Tomášova manželka i Ivetin manžel nejenže mají pochopení, ale i vřele podporují dvojjazyčnost a povědomí o kořenech, a tak všechna tři vnoučata mluví česky. Shodou okolností všechny tři rodiny žijí vedle sebe na Dioši u Končenic a vnuci tak tráví hodně času u babičky a dědy...
A jak se Míra s Pepou vlastně našli? – „Za všechno může kapka krve, tedy odznak Červeného kříže ve tvaru kapky krve,“ zasmála se paní Míra. „Prodávala jsem odznaky a Pepa byl na daruvarském náměstí s nějakou partou. Řekl mi, že on odznaky sbírá. Pak jsme se dohadovali, za kolik mu ho prodám, a tak to začalo...,“ a trvá čtyřicet let, vlastně jednačtyřicet. Výročí oslavili loni v květnu.
Dva roky žili ve Varaždinu, kde oba absolvovali fakultu organizace a informatiky, Míra finanční, Pepa informační obor, pak se vrátili do Daruvaru a shodou okolností několik let oba pracovali v siračské firmě stavebního materiálu Kamen. Pepa mezitím odsloužil vojnu, po které přes deset let pracoval v továrně strojů a slévárně Dalit. Během domovinské války byl osm měsíců v Chorvatském vojsku. Dále oba pracovali ve škole – Míra jako tajemnice české školy Komenského, Pepa jako učitel informatických a několika dalších předmětů ve střední ekonomické škole, z které odešel před třemi roky do penze. Po dvaadvacetileté učitelské práci říká: „Nejlíp se ve škole pracuje, když začnou prázdniny, když žáci odejdou a ve škole je klid, to je velká úleva a s radostí se chodí do práce.“
Divadelní sekce byla po celou dobu hlavní motiv pro jejich aktivitu v Besedě, ale byli, a jsou, činní také v jiných skupinách. „Já to řeknu tak, abych se i pochlubil. Když jsem v šedesátém osmém roce dostal vysvědčení základní školy, zapojil jsem se do spolkové taneční skupiny, a od té doby jsem v Besedě činný téměř nepřetržitě. Dokonce jsem i během střední školy, kterou jsem vychodil v Záhřebu, cestoval domů na divadelní zkoušky. Po přestávce kvůli vojně jsem se zapojil do divadelní skupiny, kterou založila Jiřina Staňová, a o rok později se přidala i Míra. Jsme v ní dodnes, prostě se od prken, která znamenají svět, nedokážeme odlepit...“
Pepa byl brzy zvolen i do správního výboru Besedy, vedl besední hospodářský výbor, dva mandáty byl místopředsedou Besedy a Svazu Čechů, také dva mandáty byl i předsedou spolku. Právě za jeho vedení se uskutečnila první velká rekonstrukce Českého domu za pomoci České republiky ve stavebním materiálu, který poskytla jako humanitární pomoc po domovinské válce. A jistě jste si všimli, že se žádné výroční shromáždění daruvarské Besedy neobejde bez Pepy Valenty v čele pracovního předsednictva.
Kromě funkcí ve vedení spolku a hraní v divadle, lákala ho i technika, které se věnoval od samých začátků své aktivity v Besedě. Neustále tak něco opravoval na elektrických instalacích. Generace krajanů ho znají jako člena týmu, který se stará o zvuk a osvětlení na všech velkých akcích Svazu Čechů. „Když probíhala velká rekonstrukce sálu Českého domu, tak jsme spolu s panem Vladimírem Koudelou navrhli a zavedli nové instalace. Od té doby mám na starosti osvětlení a můžu říci, že jsme docílili toho, že máme osvětlení na solidní úrovni. Když jsme v osmdesátých letech hráli divadlo Dalskabáty, už jsme měli výrazné zvukové a světelné efekty, i když jsme na to neměli adekvátní technické vybavení.“
Míra ve čtrnácti letech tančila v Besedě v Lipovci, kde tehdy žila, a hrála tam také divadlo. „Za studia jsem činnost v Besedě přerušila, pak jsem se zapojila do daruvarské Besedy, především do divadelní sekce. Když byl Pepa předsedou, já jsem byla tajemnicí, a kolem třiceti let jsem byla jednou z dvou pokladních daruvarské Besedy,“ zavzpomínala paní Míra. Dodala, že po celou dobu dělala všechno, co bylo zapotřebí, včetně umývaní nádobí po besedních akcích… „Bez ohledu na to, jestli se na nějakou akci sejde pět, nebo padesát členů spolku, my jsme vždycky mezi nimi,“ okomentoval Pepa.
Když vidíte, kolik toho manželé Valentovi dělali a dělají, určitě si nedovedete představit, že dělali ještě něco, ale přece je tomu tak: „Mým koníčkem je kutilství. Zajímá mě především mechanika a elektronika, a tak mám plný sklep improvizovaného nářadí a přístrojů, které jsem vymyslel, abych manželce ulehčil práce v zahrádce,“ říká Pepa. Společným koníčkem manželů Valentových byla stavba rodinného domu. „Sami jsme ho postavili s mým tátou a pantátou. Mistři u nás vykopali jen studnu a udělali fasádu, zatímco jsme všechno ostatní udělali sami, včetně střechy. Sami jsme kopali základy, stavěli, sami omítali a dělali instalace jak vodovodní a kanalizační, tak elektrické, podlahové topení,“ napočítává Pepa. Paní Míra dodává: „Já jsem sama zasklila a obarvila všechna okna, a protože ráda šiju, ušila jsem záclony a všechno co bylo třeba. Mojí další zálibou je zahrádka a květiny. Každá nesnáz se tam vypaří, a dobrá nálada přijde...“
Nyní jsou oba v důchodu, oba v předčasném, „... abychom si mohli užívat v životě a s vnoučaty, dokud ještě zdraví slouží“. Na velkém pozemku je pořád co dělat a nejdůležitější je to, že mají blízko děti a vnuky. Koneckonců, tady je i práce v Besedě, i když o něco méně intenzivní...
„Činnost v Besedě nám vlastně zkrášlila celý život,“ prohlašuje paní Míra na konci našeho příjemného rozhovoru v rodinném domě na Dioši „Byli jsme pořád spolu jak na zkouškách, tak na zájezdech. Je to způsob života, který bych každému doporučila, plný radosti a smíchu.“
Jedné části besední činnosti se přece vzdají. Bude to působení ve vedení spolku. V příštím roce v červnu se naplní půl století besední činnosti Pepy Valenty, a při té příležitostí plánuje uspořádat velkou oslavu a udělat tečku za jedním obdobím svého života. „O těchto padesátinách oba podáme demisi na členství ve správním výboru Besedy, uděláme to veřejně a oficiálně, aby to mělo nějaký logický konec.“ M. Pejić/mp a rodinné album

DIVADELNICI – PARTA SNŮ
Při stavbě domu hodně pomáhala divadelní parta – Stráníkovi, Vachovcovi, Leksa, Šimala, Huněk... „To byla parta, že si ji nemůžete ani představit. Všechno jsme dělali spolu, a v tomto našem stavení jsme, dříve než bylo dokončeno, společně vítali Nový rok. Na Silvestra dopoledne jsme tady ještě montovali lustry, a když hosté začali přicházet, my jsme ještě pořád uklízeli. První přišel Drago Šimala, tak jsme mu řekli – Ty tady vítej hosty, my se jedeme do Daruvaru převléknut,“ směje se paní Valentová. Jedna část divadelní party po léta každou zimu hrála karty, o čemž dodnes svědčí sešit se zapsanými výsledky všech her. „A přesně se vědělo, jak to jde – na Kateřinu jsme slavnostně rozbalili nový balíček karet, na Josefa ho odložili do archivu.“

Read 323 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 32 2019

V Jednotě číslo 32, která vychází 17. srpna 2019, čtěte:
- Český učitel ze Srbska Stanislav Havel na návštěvě v Daruvaru
- Studentky z olomoucké univerzity na praktické stáži v Chorvatsku
- Škola v přírodě žáků českých škol z Daruvaru a Končenic
- Představujeme Marii Sedláčkovou z Tréglavy
- Pojďte s námi do ZOO v Praze Troji
- Sažetak, souhrn jednotlivých článků v chorvatštině      
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavost

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi