Rozloučení se Zdenkou Táborskou

Zpráva o úmrtí Zdenky Táborské 8. prosince 2018, dlouholeté novinářky a redaktorky, vždy skromné autorky mnoha krásných veršů a dojemných textů, hluboce zasáhla mnoho jejich kamarádů, přátel kolegů a známých. Desítky lidí přišly na smuteční obřad v městském krematoriu v Záhřebu 13. prosince, řada lidí se zúčastnila také pietního aktu v Jednotě 17. prosince.

Urna s tělesnými pozůstatky Z. Táborské bude v lednu uložena do rodinné hrobky v Horním Daruvaru.
Při rozloučení v obřadní síni krematoria jménem Chorvatsko-české společnosti mluvila Vlatka Banková, Libuše Stráníková se s ní rozloučila jménem NVI Jednoty, Jiří Bahník jménem Rady české menšiny města Záhřebu a Jarmila Kozáková jménem České besedy Záhřeb, Pávíčkovy nadace a jménem vlastním. Přinášíme smuteční projevy:

Zdena Táborská byla novinářkou s básnickou duší
„Smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého. Ale v umírání musí být každý sám, sám a samoten.“    (J. Wolker)
Po řadě neúspěšných telefonátů, kdy se z jejího čísla ozýval jen jednotvárný signál, na který nereagovala, přišla zdrcující zpráva: Zdenka Táborská zemřela. Sama, v dalekém Ogulinu, bez přátel a příbuzných. Telefon prostě nebrala, své břímě těžké nemoci nechtěla s nikým sdílet.
Zdena byla šarmantní, vstřícná a výřečná na první pohled, citlivá, přemýšlivá a empatická pro ty, kteří ji znali lépe. Nebo kterým dovolila, aby ji poznali. Celé čtvrtstoletí byla zaměstnankyní Jednoty, ale doma byla v záhřebské Besedě. Byla vystudovanou češtinářkou, pracovala jako novinářka, a v hloubi duše byla básnířkou, což bylo znát i na stylu její novinářské tvorby. Když byla vyslána na vysunuté pracoviště do Záhřebu, jejím prvořadým úkolem bylo sledovat státní a další instituce, které se zabývají menšinovou problematikou, školstvím, kulturou a vztahy s Československem / Českou republikou. Nebyl to jednoduchý úkol, zvlášť za války, kdy bylo nutné vážit každé slovo. Zdena to dělala skvěle – srozumitelně a objektivně. Druhým jejím novinářským úkolem bylo sledovat činnost záhřebské Besedy a život Čechů, kteří se v hlavním městě usadili. Zde se v plné míře uplatnila její básnická duše. Ve své novinářské kariéře napsala nespočet lidsky teplých rozhovorů, slovy vymalovala řadu krásných portrétů. Česká beseda Záhřeb se stala jejím druhým domovem, a na jejích textech o besední činnosti bylo znát, jak jí fandí. Zaznamenávala její ruch a dokázala záhřebskou Besedu vykreslit jako výjimečný spolek nadšenců. Svými texty povzbuzovala, budila uvědomění a vlastenectví. Krajanský život Zdena sledovala z perspektivy metropole, když ale občas přišla na některou krajanskou akci na venkově, nemohla skrýt své nadšení z bezprostřednosti a upřímnosti, kterou tam shledala.
Kdykoliv bylo třeba, přicházela do redakce v Daruvaru na výpomoc. Psala o větších menšinových akcích, podle potřeby redigovala, překládala, lektorovala, korigovala… Byla všestranná a pečlivá. Milovala češtinu, její různé polohy, hovorovost, zvláštní slova, nevšední, netradiční sousloví. Vyhledávala je, a proto byly její novinářské texty jiné, specifické a rozpoznatelné. Košaté a zajímavé. Psala o „písňové vyspělosti české menšiny“, o „jásavém poznávání pravlasti“ a Holubičku nazývala „brandem české menšiny“. Myslela to vážně.
A zatímco její novinářské texty oplývají povzbuzujícím nadšením, v jejích básních nadšení životem často chybělo. Když psala verše, dostávala se do spodních poloh, a možná právě tehdy byla víc sama sebou, hloubavou a vnímavou pozorovatelkou. I Ruda Turek v ní poznal nadějnou básnířku, která do krajanské literatury přinesla „nový tón“. V knize Domov má jméno Daruvar o ní napsal:
„Zdenka Táborská na sebe upozornila osobitě pojatou, silně sugestivní poezií, v níž se prolínají osobní prožitky s citově zabarvenými reflexemi. Její verše působí svěže a bezprostředně, její básnická řeč je vnímána jako něco dosud neopotřebovaného a v krajanské tvorbě nevysloveného. Je to poezie nového dechu, odvážná, s výrazně senzibilním akcentem; její autorka se dovedla odpoutat od mělkých a roztříštěných, nic neříkajících výtvorů, k nimž se tak rádo uchylovalo nezkušené mládí. Její volný verš není únikovým prostředkem, ale má svou dynamiku, která odpovídá jejímu básnickému naturelu. Ve svých verších, ale především v próze dovede využít tvořivých prvků hovorové češtiny jako dosud žádný krajanský autor,“ píše Turek a dodává: „Zůstává velkou literární nadějí.“
Kvůli neúprosně postupující nemoci, která byla neslučitelná s dynamikou novinářských povinností, musela Zdena odejít do předčasného důchodu. Bohužel si ho neužila dlouho. A nám, jejím kolegům, kamarádům a čtenářům, zůstávají vzpomínky, Zdeniny krásné verše a smutné vědomí, že se Zdenou Táborskou krajanskou komunitu v Chorvatsku opustila i nadaná literární autorka.
Libuše Stráníková

Zdeniny zápisy zůstávají věčně
Milá Zdenko, vážení přátelé,
nastala nechtěná chvilka rozloučení, během které musíme v sobě najít sílu a s těžkým srdcem popsat city, vyslovit slova.
Slova, která bez ohledu zda v češtině nebo v chorvatštině Zdena obratně používala, a vnášela do nich nádech optimismu nebo duch poetického snění.
Možná, že dnes, v době krátkých vět, kterými jsme obklopeni a nakaženi smskami, twiterem, facebookem… bohatství jazyka se rozplývá a zaniká, ale dřívější zápisy zůstávají věčně, a mezi nimi i Zdeniny. A těch je naštěstí dost – od zpráv, reportážních zápisů, početných rozhovorů, až po úvahy nebo překlady z chorvatštiny do češtiny a obráceně, a samozřejmě jsou tu i její básně.
Patřím ke generaci, která zakládala Chorvatsko-českou společnost s rozhodnutím obnovit dřívější úroveň přátelství a spolupráce mezi národy, teď už i samostatných států, a samozřejmě i vzájemného porozumění uvnitř Chorvatska.
Dobře si pamatuju každou Zdeninu snahu z té doby, stejně jako v následujících dvaceti pěti letech. Čtvrt století je pro nás smrtelníky dlouhým obdobím. Proto jsem hrdá, že Zdena rozuměla a uměla rozlišit svou českou menšinovou příslušnost a své chorvatské politické přesvědčení, byla v tom a zůstala důsledná a tak osobně převzala minulého roku na zvláštní slavnosti Cenu Dubravko Dosegović za věrnost a dlouholetý přínos činnosti naší Chorvatsko-české společnosti. Jsem proto hrdá na naše setkání, rozhovory, spolupráci a přátelství.
Proto i věta, kterou jsem napsala na facebooku a teď ji cituju: „Milá Zdeno, děkuju, že jsi byla a že jsi byla činná,“ dává souhrn o dobré duši, ušlechtilé básnířce, která navzdory zlověstné nemoci, jež jí přistřihovala křídla, měla vždy dobrou náladu, byla vytrvalá a srdečná osoba, naplněná pozitivní snahou. K tomu musela mít sílu a vůli, kterou čerpala z každé části sebe samotné.
Odpočívej v klidu, milá Zdeno!
Vlatka Banková

Nenahraditelná členka Besedy
Milá moje Zdeničko,
nemůžu věřit, že stojím nad tvou rakví.
Když jsem naposledy odcházela od Tebe,
objaly jsme se, zamávaly jsme si,
usmály se...
Netušila jsem, že je to naposledy,
že to bylo loučení navždy.
...
Opustila nás navždy naše Zdenka, čestná a nenahraditelná členka České besedy Záhřeb, Rady české menšiny města Záhřebu, správního výboru Pávíčkovy nadace, Chorvatsko – české společnosti a Chorvatského novinářského spolku. Je laureátkou Ceny Jana Buriana a řady uznání a poděkování za dlouholetou svědomitou práci. Ona si všechny bohatě zasloužila.
Tolik let jsme se Zdenkou každý den spolupracovali v naši oblíbené Záhřebské besedě, psali jsme Spolkové zprávy, nebo Černé hodinky, ročenky, chystali besídky, kulturní programy, sbírali básně našich krajanů, diskutovali o kurzech češtiny a divadlech... nebo prostě seděli a povídali si...
Měli jsme si toho ještě mnoho co říci, jako vždy, když jsme byli spolu. Bude nám to moc chybět.
Jarmila Kozáková

Psala s nadšením
Milá naše Zdeničko,
šlechetná, svědomitá, pilná, odborná ve své práci, ještě spoustu dalších vlastností měla naše Zdena. Ale jestli některé z nich převažovaly, tak to byla skromnost a sebezapření. Ty byly tak výrazné, že s dnešním dnem, kdy se se Zdenou loučíme, před námi navždy zůstanou skryté mnohé z jejích talentů. Zdenka patří mezi ty osoby, o kterých platí, že jejich opravdovou hodnotu poznáte, až když tu nejsou. V České besedě Záhřeb a v České menšinové radě města Záhřeb jsme měli privilegium s ní spolupracovat a jít společnou cestou, která vede k cíli – udržení českého jazyka a kultury na těchto prostorech a v této době, a vetkat je jako významnou součást do kulturního dědictví města Záhřeb a naší krásné vlasti.
Ve svých novinářskými článcích nejen že s nadšením, ale vlastně i vybranými slovy popisovala lidi a události, u kterých byla.  Do své poezie a prózy vkládala poznatky a vášně jen jí vlastní, které ale zároveň i v nás vzbuzují emoce, o jakých jsme ani nevěděli, že v sobě máme.
O tom všem svědčí početné řádky, které Zdena napsala. Já jsem vybral verše její básně s názvem Léto, kterými se s ní loučím.
Jiří Bahník

FOTO na facebooku

Naše Zdenka – osobnost s velkým srdcem
Zemřela teprve 61letá novinářka Jednoty Zdena Táborská. Tato zpráva mě šokovala. Zdenka totiž zanechala viditelné stopy nejen v českém vydavatelství, ale i v Radiu Daruvar. Věděla jsem, že je těžce nemocná, kvůli tomu odešla do předčasného důchodu, ale že si ho bude užívat tak krátce, to nemohl nikdo předvídat. Snad ani ona.
Tichá a skromná v duši. Taková byla naše Zdenka. Do Jednoty jezdila jen občas. Její styl psaní textů a básní byl plný slov, kterými své články vyšperkovala jako málokdo z nás. Její příspěvky vymámily obdiv a úctu čtenářů, ale i nás kolegů. V její fantazii jí byl málokdo roven. A její znalost češtiny? Ta byla výborná. Vystudovala v Praze, na češtinu nedala dopustit a stále se v ní vzdělávala Škoda, že takových jazykově vybavených lidí nemáme víc!
Psát s lehkostí jako ty Zdení, takovou schopnost by si přál mít každý. A já slibuju, že navždy zůstaneš mým novinářským vzorem. Přestože jsem tě osobně měla možnost poznat jen na krátkých výjezdech, které jsi podnikala do Daruvaru, většinu dní jsi totiž trávila ve svém Záhřebu a v záhřebské České besedě, které jsi věnovala velký kus života, musím ti poděkovat za vše. Hlavně za teplá slova. V mém srdci zůstaneš na speciálním místě. Dá se říci, že jsi byla jedním kolečkem v hodinách, které pohánělo celý systém nejen v našem vydavatelství, ale i v záhřebské Besedě a jiných spolcích, kde jsi byla činná. Snad proto jsi měla tolik obdivovatelů. Zdeničko, vím, že by se o tobě dalo psát mnoho. Chci ti říct, že je mi velmi líto, že jsi už musela odejít tam, kam se jednoho dne vydáme všichni. Chci ti taky vzkázat, že mi budeš chybět jako člověk a přítelkyně, která se snažila poradit, když se vyskytl nějaký problém. Byla jsi osobou, která věděla, že novinářské řemeslo není jednoduché, že je důležité mít porozumění a cit pro toho druhého, protože každý z nás má problémy, které musí v životě řešit. Řekla bys: „Hoď to za hlavu a dívej se dopředu. Život jde dál.“ No a těch pár milých slov stačilo, abys povzbudila. Ty jsi byla z těch, která se vše snažila řešit vlídným slovem, rozhovorem. Když si vážíme jeden druhého – život je lepší. Zdeničko, teď si lítáš někde v oblacích a z plných plic křičíš „Hurá, konečně jsem svobodná a všechny okovy, které mě držely, jsou fuč. Jsem volná a šťastná.“ Tak tedy užívej mezi anděly a občas si na nás na Zemi vzpomeň. Ať ti je tam príma.
Tvá Ája

In memoriam na Zdenu Táborskou
Chodila daruvarskými, lipoveckými, pražskými, záhřebskými ulicemi. Zaposlouchávala se do jejich veršů. Vyrůstaly pro každý záchvěv srdce, pro tetelící se vzduch a březový lístek v něm. Zapisovala je také pro nás. Dávala v nich průchod touze po domovu, opoře blízkých.
Bubínek jí bubnoval do kroku, trubky roztáhly její křídla a vždy znovu se vydávala po stopě lásky, dobrých lidí, bezpečí domova.
Chodila, šla, hledala ve svých básních i ve svém nitru jistotu, zázemí v rodině... cestou rozdávala úsměvy, jednou trochu přitlumený jakoby nesmělý, ostýchavý, podruhé záhadný, jindy vítací… Znám ji z jejích dob úsměvů.
Šla a odešla. Dostala se z okovů nepřekonatelné choroby. Odešla do ticha zahrady rozezpívaných ptáků, do zpěvu rozkvetlých jabloní a luk, do hluku mravenčího pochodu, do ticha modrého nebe a věčné zeleně, lásky, do věčného domova.
Věra Vystydová

 

Read 121 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 32 2019

V Jednotě číslo 32, která vychází 17. srpna 2019, čtěte:
- Český učitel ze Srbska Stanislav Havel na návštěvě v Daruvaru
- Studentky z olomoucké univerzity na praktické stáži v Chorvatsku
- Škola v přírodě žáků českých škol z Daruvaru a Končenic
- Představujeme Marii Sedláčkovou z Tréglavy
- Pojďte s námi do ZOO v Praze Troji
- Sažetak, souhrn jednotlivých článků v chorvatštině      
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavost

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi