S Tomášem Grulichem, bývalým dlouholetým předsedou senátní komise pro krajany

BUDEME SE SNAŽIT, ABYSTE NA SVOU STAROU VLAST MOHLI BÝT HRDÍ
Na konci minulého roku odešel do zaslouženého důchodu český politik, PhDr. Tomáš Grulich, kterého krajané po celém světě znají jako předsedu Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí Senátu Parlamentu České republiky.

Byl jím od roku 2006 do konce loňského roku a po celou tu dobu usiloval o zlepšení vztahu České republiky, jejích občanů i politických struktur ke krajanům ve světě. Leccos se mu v tomto směru podařilo. Jeho zásluhou je mimo jiné utvoření meziresortní komise při Ministerstvu zahraničí, o kterém s uspokojením, přestože je to jen částečné naplnění jeho úsilí, mluvil na podzimní Konferenci zahraničních Čechů v Národním muzeu v Praze, kdy také převzal Čestné uznání Koordinačního výboru zahraničních Čechů a Ministerstva zahraničních věcí ČR.
Vážený pane doktore, jako politik jste se dlouho zabýval problematikou vystěhovalectví a potřebami Čechů, žijících v zahraničí. Co Vás k této problematice přivedlo?
Bylo to celkem logické rozhodnutí. Vystudoval jsem historii a etnologii na Filozofické fakultě UK v Praze a pracoval v různých muzeích, naposledy v Národním muzeu v Praze. Mimo to jsem byl zapojen i do vědecké práce v Etnologickém ústavu AV ČR, kde jsem se zabýval národnostními vztahy uvnitř států, imigrací i emigrací, kam rozhodně patří i vztah k Čechům žijícím v zahraničí. Svou odbornost jsem zapojil nejen ve Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí, ale také ve Výboru pro záležitostí EU, kde jsem se zaměřil na migraci. Za posledních dvanáct let Senát přijal 83 usnesení, které jsem koncipoval.
Jaký je vztah českých občanů a české politiky k Čechům, žijícím v zahraničí? Za totalitního režimu byli odsuzováni a čelili nedůvěře, kterou se státním orgánům podařilo přenést i na občany. Změnilo se to nějak?
Myslím, že se mění stále k lepšímu. Je to běh na dlouhou trať. Trpělivě je neustále třeba připomínat, že v zahraničí žije více než dva milióny lidí, kteří se aktivně hlásí ke své původní vlasti. Stále tvrdím, že tak jak se k nim budeme chovat, tak budou o nás hovořit v zahraničí. Jsou přirozenými vyslanci ČR. Je třeba neustálé osvěty. Vztah majoritní společnosti ke krajanům nelze generalizovat. Lepší vztah, řekl bych až takový romantizující, je k potomkům Čechů, kteří odešli do zahraničí již v 19. století, to je případ právě Chorvatska, Srbska, Rumunska a ze západní Evropy Francie a Rakouska. Je to způsobeno řadou faktorů, z nichž za nejsilnější považuji vymývání mozků během komunistické totality. Státní bezpečnost systematicky a zvláště v 70. letech 20. století, možno říci až vědecky, se pokoušela rozštípnout krajanskou komunitu na ty „hodné“, kteří se zabývají kulturou a folklorem, od těch "zlých", co se soustředí na politiku. Proto také komunistické Československo finančně i udržováním kontaktů se soustřeďovalo na klasické krajany z 19. století a upřednostňovalo pomoc ve výuce češtiny a hlavně podpory folklorních skupin. Dobrým příkladem je právě česká komunita v Chorvatsku. Obecně se ví, že v Chorvatsku žijí čeští krajané, ale již jen málokdo ví o jejich hrdinném zapojení do boje proti nacismu za II. světové války. Kdo dnes ví o I. československé brigádě Národně osvobozeneckého vojska „Jan Žižka z Trocnova“? Kdo ví o nezanedbatelné pomoci krajanů našim vojákům, kteří odcházeli během II. světové války právě přes bývalou Jugoslávii, aby se mohli zapojit do bojů proti nacismu ve Francii, Africe či Velké Británii? Bez pomoci českých krajanů, také těch v Chorvatsku, by jich bylo rozhodně méně.
Za pozitivní vztah také považuji období 90. let, kdy tehdejší Jugoslávie prožívala nelehké válečné období. Česká republika nabídla pomoc nejen krajanům, například dočasně umístila jejich děti v ČR, nedávno jsme na to vzpomínali velmi pěknou putovní výstavou. Ale přijala také desítky tisíc lidí ze všech zemí bývalé Jugoslávie, kteří byli ohrožení válkou. Nikde se v té době neobjevil ani jeden hlas, který by byl proti.
Je zajímavé, že negativní hodnocení se často dotýká i těch obyvatel ČR, kteří využili možnosti svobodného rozhodnutí a odešli do ciziny za studiem, prací, láskou po roce 1989. I na ně se někdy hledí jako na zrádce vlasti. Je to nespravedlivé, protože i oni mají zájem o udržení kontaktů s majoritní společností a i oni jsou přínosem pro Českou republiku. Ale jak jsem řekl na začátku, lepší se to.
Byl jste dlouholetým předsedou Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Co za ta léta tato komise pro krajany udělala, o co usilovala a čeho dosáhla? Co ještě bude třeba vykonat v následujících letech?
Myslím, že jsme navázali na vše pozitivní, co se v minulosti pro krajanskou komunitu dělalo, tj. podpora kulturního dědictví a výuka češtiny. Nově jsme rozšířili náš zájem o moderní českou diasporu tvořenou v zahraničí po roce 1989. Zde jde výrazně o výuku češtiny se záměrem neztratit s těmito lidmi kontakt a umožnit jim také návrat do vlasti. Náš zájem se již netýká pouze podpory kulturního dědictví, ale i otázek všedního dne. Zjednodušit administrativu při vydávání dokladů, jejich vzájemného uznávání, upřednostnění lidí českého původu přicházejících zpět do ČR. Usilovali jsme, bohužel zatím marně, o vytvoření zvláštního úřadu pro Čechy žijící v zahraničí. Zatím se alespoň povedlo zřídit Vládou ČR meziresortní komisi při Ministerstvu zahraničí, která by sbírala podněty od krajanů a transformovala by je do našeho právního řádu. Proto byly také otevřeny speciální webové stránky (Užitečné informace pro Čechy žijící v zahraničí, https://www.mzv.cz/cesi_v_zahranici/cz/index.html ) které přináší základní informace o možnostech Čechů žijících v zahraničí. Podařilo se nám také zainteresovat i jiné instituce. Například Hospodářská komora ČR se má podílet i na investicích právě v oblasti Daruvaru. Výhoda pro obě strany.
Nadále bychom měli usilovat o speciální úřad pro Čechy žijící v zahraničí a rozvíjet vzájemné oboustranně výhodné vztahy.
Během své kariéry jste navštívil řadu krajanských komunit ve světě. Jak tyto komunity žijí a jaký je jejich vztah k mateřské zemi (pokud se to dá generalizovat)? Byl jste ve styku s nimi něčím dojat, nadšen nebo naopak zklamán?
Navštívil jsem krajanské komunity na všech kontinentech. Pravdou je, že se to nedá generalizovat. Česká diaspora v zahraničí je velmi různorodá a velmi různorodé jsou i její potřeby. Už jen způsob jak a kdy odešli do ciziny, je dělí. Patří sem krajané, kteří jsou potomky lidí odcházejících z českých zemí během 19. století, dále lidé, kteří se ocitli v cizině jen díky změnám hranic či jiného státního uspořádání. Jde například o Čechy z Vídně, kteří se ocitli v cizí zemi vytvořením nového československého státu, nebo Češi žijící na Slovensku, kteří tam zůstali po jeho rozdělení v roce 1993. Musíme do krajanské komunity počítat i Čechy, kteří do zahraničí odešli na základě bilaterálních dohod například v meziválečném období mezi Francií a Československem. A samozřejmě mezi krajany je nutné zařadit i politickou emigraci z let 1938 a 1939, dále 1948 a 1968. I jejich postavení má svá specifika a vztah majoritní společnosti k nim je výrazně ovlivněn negativním působením komunistické propagandy, jak již bylo řečeno. Nově je sem počítána i skupina občanů ČR, kteří odešli dobrovolně po roce 1989.
Z kontaktů s Čechy v zahraničí nemám žádné negativní zkušenosti. Jen mně někdy mrzí jejich vnitřní rozhádanost. Ale i to je velmi často důsledek politiky bývalého totalitárního státu. Systematicky a různými dezinformacemi se snažil rozhádat vztahy mezi starou komunitou a emigrací po roce 1948, popřípadě 1968. To se do značné míry i nyní projevuje například v USA, Rakousku, Francii, a v dalších zemích západní Evropy. Většinou bývám dojat. Fascinuje mě nehynoucí láska k původní vlasti. Tady doma se máme co od krajanů učit. Jsou často hrdí, že jsou občany jiného státu, v našem případě Chorvatska, ale dojetím pláčou, když uslyší českou hymnu.
Navštívil jste také krajanskou komunitu v Chorvatsku. Čím na vás toto setkání zapůsobilo? Chcete jim něco vzkázat?
Není možné zabývat se českými krajany a nezavítat do Chorvatska. Byl jsem na slavnostním otevření Českého domu v Rijece a také navštívil Dožínky v Daruvaru. Obojí byl hluboký zážitek. Na jedné straně klasická krajanská komunita, na druhé straně v Rijece člověk pociťuje význam této komunity i pro rozvoj turistického ruchu v Chorvatsku. Co vzkázat? Máme vás rádi a budeme se snažit dělat vše, abyste mohli být na svou původní vlast hrdí.
Čím se zabýváte nyní, když jste vystoupil z politiky? Máte nějaké plány?
Opouštím aktivní politiku a odcházím do důchodu. Stěhuji se z Prahy na venkov do jižních Čech. Založil jsem ovocný sad a moštárnu. To proto, abych si léčil frustraci z častého pocitu marnosti v politice. Usilujete o něco, o čem jste přesvědčen, že je správné, ale výsledek se dostaví po osmi letech, jako je to v případě Meziresortní komise pro Čechy žijící v zahraničí. Jablka a hrušky vyrostou za rok a mošt je hotov během několika dní a ještě navíc lidem chutná. Zlaté sadaření.
Ani intelektuální oblast neopouštím. Nadále budu v poradním sboru Komise pro krajany. Připravil jsem si také několik přednášek pro školy a učitele dějepisu. Samozřejmě sem patří i informace o krajanské komunitě, ale také oblast moderních dějin ve střední Evropě. Chci, aby si lidé uvědomili, jak silnou historickou zkušenost mají obyvatelé států střední Evropy. Je dobré, že jsme v EU, to nezpochybňuji, jen si uvědomuji, že některé státy si mají k sobě blíže a jejich společná historická zkušenost je vede k podobným či stejným současným rozhodováním. To je příklad i České republiky a Chorvatska. Otázky kladla Libuše Stráníková, foto archiv

Read 32 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 20 2019

V Jednotě číslo 20., která vychází 18. května 2019, čtěte:
- Místožupanka Novotná Golubićová na evropském fóru v Bruselu.
- Vernisáž výstavy Miroslava Huptycha v Daruvaru
- Výtvarné, divadelní, recitační a loutkářské Naše jaro v Dolanech
- Valná hromada v Garešnici, divadelní večery v Garešnici, Hrubečném Poli a Šibovci
- Den českých Besed a oslava výročí Čechů v Prijedoru v BaH
- Reportáž ze zájezdu Záhřebských do Slovinska
- Krajanští autoři na setkání Rešetaračko proljeće
- Kurz českého jazyka Učíme se česky a souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi