In memoriam Marie Sohrová (1941–2019)

Ve věku nedožitých 78 let nás 28. května 2019 navždy opustila bývalá jazyková redaktorka Jednoty, redaktorka učebnic a dalších vydání, soudní tlumočnice, milovnice kultury a přírody, profesorka Marie Sohrová.

Díky za všechno
Marie Sohrová přijela do Daruvaru z Čech přesně před půlstoletím. Osud tomu chtěl, aby tu zůstala napořád. Byla vším, jen ne konvenční ženou – už tehdy hrdě kráčela ulicemi Daruvaru s pravým dámským kloboukem, podle čehož si na ni dodnes pamatují starší generace. Mladší si ji zapamatují podle rozloučení s ní, které by se podle ní ani nekonalo.
Marie neměla ráda žádné projevy ani ceremonie. Vzpomínejte na ni a uchovejte si ji v památce tak, jak jste to dělali doposud – jako nadšenou pěší turistku chodící po lesích, kopcích a paloucích hor Papuku a Psunje, jako milovnici klasické hudby a klasického umění vůbec a jako na slovo vzatou odbornici na český jazyk, která se po dlouhá léta věnovala tomu, aby česká řeč na Daruvarsku hlaholila i nadále.
Za všechny nás jí za to všechno ještě jednou a naposledy děkuji.
Vlatka Daňková

FOTO na facebooku

Paní Sohrová, budete nám chybět
Neuvěřitelnou se nám zdála zpráva, že koncem května tento svět opustila další z dřívějších členek kolektivu Jednoty, jazyková redaktorka, překladatelka, soudní tlumočnice a redaktorka učebnic a jiných vydání Jednoty, profesorka Marie Sohrová, nar. Fundová (20. září 1941 – 28. května 2019). Zemřela znenadání, ve svém rodinném domě, kde po manželově smrti bydlela sama.
Paní Sohrová, její morální, lidské a odborné kvality budou chybět nejen synovi Miloslavovi, ale také celé redakci Jednoty a všem, kdo ji znali a vážili si jí, a těch je hodně. Redakce

Žena s velkým Ž
Paní Marie, tak jsme jí s oblibou říkali. Snad proto, že v Jednotě pracovaly i dvě další zaměstnankyně se stejným jménem, novinářka Marie Selicharová, které říkáme Máňa a účetní Marie Resová, Mařenka.
Paní Marie nám byla vždycky při ruce, když jsme si nevěděli rady s nějakým textem. Stejně jako, když jsem si neuměla poradit s věcmi, týkajícími se přírody. To jsem si na pomoc, když ještě nebyl k dispozici internet, zavolala pana učitele Slávka Daňka. Oba vždy ochotně vyšli vstříc. Oba vždy pomohli, ale oba už, bohužel, nejsou mezi námi. Když jsem v Jednotě začala pracovat, bylo mi řečeno, že paní Marie je spolupracovnicí, ale nebylo mi to jasné, protože někdy s námi byla v práci celý den, jindy přicházela odpoledne a vydržela číst texty dlouho do noci. Seznámila jsem se s ní, když jsem potřebovala nostrifikovat diplom z fakulty a protože jsem ho měla přeložený z Čech, řekla mi, že mi dá, jako soudní tlumočnice, jen razítko. Od té doby jsme byli v kontaktu a měli jsme si rozhodně co říct, vždyť jsme do Chorvatska přijely obě z Česka – to nás spojovalo. Když jsem se dozvěděla o její smrti, nemohla jsem věřit, že tak vitální žena, kterou jsem skoro denně potkávala v parku na procházce, nebo od ní slýchala, odkud ze zahraničních cest se zase vrátila, nemohla jsem té smutné zprávě uvěřit. Paní Marie holdovala jízdě na běžkách, nebyl pro ni problém jet autem do Čech a to i nyní v pozdním věku, kdy chodila cvičit do denního pobytu u hotelu Mladimir, zabývala se pěstováním vinné révy. Byla známá tím, že neměla ráda ceremonie. Byla neúnavná, prostě žena s velkým Ž. To všechno byla paní Marie. Nechť je jí lehká zem. A ať se jí hezky cestuje i v nebi. Alena Raisová

Odešla pečovatelka o český jazyk
Jak těžké je přijmout skutečnost, že Marie už není! Marie Sohrová. Bohemistka, profesorka českého jazyka a literatury, dlouholetá lektorka Jednoty, redaktorka učebnic pro české školy v Chorvatsku, přednášející na učitelských seminářích a sympoziích o českém jazyce, kde vtipně komentovala naše jazykové prohřešky… Bez přehánění můžeme říci, že byla synonymem pro správnou češtinu a symbolem snahy o její zachování v co nejčistší podobě. Padesát let byla nekompromisní pečovatelkou o český jazyk v krajanském prostředí a zcela jistě mnohé přesvědčila o tom, že není jedno, jak mluvíme a píšeme. Její přínos krajanské komunitě v Chorvatsku je velký a doposud nedoceněný, a až budoucnost ukáže, jak její autorita znalkyně českého jazyka bude chybět.
Marie odešla nečekaně. Jednoduše odešla, sama, tak, jako sama a snad i samotářsky žila. Přátelská ke všem, ale jen málokdo může říci, že byl jejím opravdovým přítelem. Kritická a přísná, jak k sobě, tak k přátelům a známým, a tak také k poměrům kolem sebe. Byla přísnou (přesto i laskavou) pozorovatelkou krajanského počínání, do kterého se občas snažila zasáhnout. Její kulturní obzor byl nesmírně široký, vyznala se v literatuře, v hudbě, umění a v dějinách stejně dobře jako v zahradničení či ve vaření, ovládala několik jazyků a byla jednou z prvních daruvarských soudních překladatelek.
Marie přijela do Daruvaru jako vyslankyně Ministerstva kultury a Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd, kde tehdy pracovala v jazykové poradně jako odbornice na český jazyk. Jednota totiž po odchodu Božidara Grubišiće, Otokara Sakaře a Otty Sobotky zažádala o pomoc jazykového odborníka, a Československo vyhovělo (jen o dva roky dříve začalo umožňovat pětileté studium krajanským studentům, kteří po návratu ze studií měli krajanskou komunitu posílit). Mariiným úkolem bylo několik měsíců pomáhat nakladatelství Jednota s jazykovou úpravou jejích tiskovin. V Československu tenkrát po nadějném Pražském jaru znovu padala železná opona, a pro Marii to byla příležitost jí uniknout. Přijela na krátko a zůstala natrvalo… Na štěstí. Její přítomnost v malém provinčním městě nezůstala bez povšimnutí. Tenkrát bylo docela odvážné vyjít na ulici s dámským kloboukem. Marie to zvládala s přehledem. V kostýmku nebo letních šatech a s kloboučkem na hlavě odcházela nejen do města, ale i do zahrad, do polí a lesů, později jako správná pěší turistka brousila po turistických stezkách v daruvarské okolí a spolu s manželem Slávkem nebo i bez něho vyrážela na zájezdy po Evropě. Do krajanské kulturní činnosti se Marie zapojovala spíše nepřímo. Nerada vystupovala na veřejnosti, neměla ráda publicitu, a tak byla spíše poradkyní než přímou aktérkou. Jako na jedno z nejkrásnějších období naší známosti vzpomínám na dobu besedních plesů, kdy byla i členkou správního výboru daruvarské Besedy a kdy občas usedala ke klavíru, když chyběl hudební doprovod, na naši společnou spolupráci s Josefem Matuškem, Jiřinou Staňovou, Vladimírem Dědkem a Evou Zetovou. Jsem hrdá na to, že jsem byla součástí toho tehdejšího kulturního ruchu, že Marie byla naším rodinným přítelem. Jsem ráda, že mohu vzpomínat na naše společné diskuse o jazyce, o krajanské kultuře a o životě vůbec. Je divné, že mi připadá, jako by odchod Marie Sohrové znamenal konec starých časů v krajanské komunitě? Mám nyní jen jedno přání: aby se na její přínos a na její odkaz nezapomínalo. Libuše Stráníková

Padesát let s námi
Když jsme v březnu, důchodci a nynější pracovníci Jednoty, besedovali k výročí jejího založení, Marie Sohrová nám sdělila, že je to padesát let, jak poprvé přijela do Daruvaru, jak poprvé navázala styky s českou menšinou v Chorvatsku a zapojila se do nelehké a odpovědné činnosti – péče o český jazyk nejen v Jednotě, ale i mezi učiteli, kteří učili češtinu na našich školách. V březnu nic nenasvědčovalo tomu, že se za málo více než dva měsíce s Marií budeme loučit naposledy, že se už nebudeme potkávat v daruvarských ulicích, že nebudeme vzpomínat na chvíle strávené v Jednotě, že si nebudeme povídat o zahrádce, ovoci, houbaření, vzpomínat na mé rodiče, kam do Končenic ráda chodila. Ano, chodila, ona opravdu hodně chodila po lesích, horách, loukách, milovala přírodu...
Marie Sohrová, rozená Fundová, se narodila v Pardubicích 20. září 1941. Češtinu, ruštinu a angličtinu vystudovala na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium ukončila v roce 1963. Po promoci byla přijata do Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd jako odborná asistentka v oddělení jazykové kultury a stylistiky. Na pozvání tehdejšího ředitele a odpovědného redaktora Jednoty profesora Josefa Matuška byla v r. 1969 vyslána na půlroční pobyt do nakladatelství Jednota. Rozhodla se ale v Daruvaru zůstat trvale. Uplatnila se jako jazyková redaktorka všech vydání a po odchodu profesora Josefa Matuška do důchodu se na jeho doporučení stala hlavní jazykovou redaktorkou učebnic pro české školy v Chorvatsku a publikací, které v Jednotě vycházely. Byla to práce obsáhlá a odpovědná. V osmdesátých letech minulého století vyšly dvě desítky nových titulů, věnovala se také překladům, zdokonalování učitelů – vyučovala na poradách a seminářích. Svá pojednání o menšinové češtině publikovala v Přehledu a věnovala se také kulturním a uměleckým tématům. Pozornost čtenářů Jednoty upoutaly její cestopisy.
Když pak po více než jednadvaceti letech pracovní stáže v Jednotě odešla do důchodu, na žádost tehdejší ředitelky Jednoty Jiřiny Staňové se znovu ujala kompletního redigování učebnic pro menšinové školy. Během dalšího desetiletí byly vydány učebnice češtiny pro žáky českých škol od první do osmé třídy. V letech 2007 - 2010 jazykově upravila více než padesát překladů chorvatských předmětových učebnic do českého jazyka vypracovaných nejen učiteli vyučujícími v českých školách. Redigovala knihy několika krajanských spisovatelů se zvláštním zřetelem na jazykovou a stylovou úpravu. V letech 1976 až 1987 redigovala Český lidový kalendář. Byla předsedkyní rady pro péči o mateřský jazyk a literaturu Svazu Čechů a Slováků, předsedkyní vydavatelské rady Svazu Čechů v RCH. Od roku 1978 byla tlumočnicí českého, slovenského a anglického jazyka.
Loučíme se s Marií Sohrovou, která má nedocenitelné zásluhy o rozvoj a péči o český jazyk Čechů v Chorvatsku. Čest její památce! Marie Selicharová

Památce naší češtinářky a redaktorky prof. Marie Sohrové
Na místo lektorky češtiny – jazykové redaktorky všech vydání NVI Jednoty, které bylo otevřeno po návratu prof. Josefa Matuška z odborného pobytu v Čechách, přišla prof. Marie Sohrová, roz. Fundová. Bylo to na začátku roku 1969. Přišla na výpomoc do českého krajanského prostředí z Prahy, ale místo původní domluvy, že se jako mladá jazyková odbornice zdrží v Daruvaru jen půl roku, zůstala mezi námi natrvalo. Daruvar a okolí si zřejmě zamilovala, neboť si zde založila novou rodinu, podobně jako předkové mnoha našich krajanů, původem z Pardubicka a z dalších krajů.
Jako schopné a pracovité profesorce českého jazyka jí byly v našem vydavatelství přidělovány další a další pracovní povinnosti, kromě jazykové úpravy tisíců normostránek příspěvků novinářů Jednoty a jejich vnějších spolupracovníků, prof. Matušek jí svěřil také redigování pestré palety školních knih pro potřeby našeho menšinového školství i dalších knih vydávaných nákladem Jednoty. Prof. Marie Sohrová se tak stala nejen lektorkou, ale i překladatelkou hlavně z chorvatského jazyka, odbornou redaktorkou jednotlivých edic Jednoty, odbornicí na zabezpečení styku s vnějšími autory a vydavatelstvími. Zároveň přednášela krajanským učitelům na jednotlivá odborná témata, psala do Přehledu a Českého lidového kalendáře, byla jmenována za jejich výkonnou redaktorku, k tomu lektorovala a připravovala do tisku vydání krajanských autorů z oboru jejich vlastní publikační, dějinovědné, poetické nebo prozaické a další tvorby. Výčet publikací v Jednotě, na kterých za posledních 50 let Marie Sohrová pracovala jako stálá nebo honorární pracovnice i jako autorky různých tištěných příspěvků, je skutečně úctyhodný.
Profesorka Marie Sohrová, nám, pracovníkům v českém menšinovém vydavatelství a školství, zůstane v trvalé vzpomínce jako spolehlivá a odpovědná pracovnice s mnoha odbornými zájmy a s širokým kulturním obzorem. Nejeden náš učitel a novinář budou na ni vzpomínat jako na osobu s plným pochopením a důvěrou ke společnému úkolu povznést kulturu českého menšinového psaného a tištěného slova, i české řeči jako mateřského jazyka příslušníků naší menšiny. Naši autoři psaného slova jí budou zvlášť vděční za to, že si vážila jejich textu a toho, co a jak napsali, přičemž po opravě chyb v textu, smysl a styl věty i celého odstavce zůstával neporušený. O druhých intervencích v textu se autoři s Marií Sohrovou vždy mohli snadno dohodnout. A za tuto vstřícnost a pochopení lektorce Marii jejich trvalý dík. Karel Bláha

 

Read 46 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 36 2019

V Jednotě číslo 36., která vychází 14. září 2019, čtěte:
- Edukační cesta předsednictva Svazu Čechů do České republiky
- Dny české kultury a gastronomie v Končenicích
- Začal nový školní rok
- Česká škola z Končenic v programu Erasmus+
- Delegace organizace žen Chorvatské srdce v Česku
- Helena Stráníková – krajanka na dlouhém prozatímním pobytu v Česku
- V Končenicích oslavili Den obce
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi