Učitelé v důchodu se poprvé vypravili na společný zájezd

VLAŠTOVKA DO DALŠÍCH ZÁJEZDŮ
Letos poprvé se uskutečnil zájezd učitelů v důchodu do České republiky. Mezi 6. a 9. červnem 2019 se vydali do Rožnova pod Radhoštěm, kde si prohlédli skanzen a podívali se na folklorní program. Navštívili také Karolinku a Velké Karlovice a cestou se zastavili i v Luhačovicích a Kroměříži. Zájezd se uskutečnil za pomoci Svazu Čechů, Bjelovarsko-bilogorského županství, a hlavně poslance za českou a slovenskou menšinu Vladimíra Bílka.

Skupinka důchodkyň, v minulosti předních osobností krajanského života, se už delší dobu každou středu scházejí na dopolední kávě. Při jednom z takovýchto posezení dlouholetá bývalá předsedkyně Svazu Čechů a ředitelka školy Komenského Lenka Janotová, přišla s nápadem, že by bylo dobré pro učitele v důchodu a ostatní zaměstnance škol a další zájemce uspořádat zájezd do České republiky.
Požádali o pomoc vedení Svazu Čechů a poslance Vladimíra Bílka, který bez váhání finanční pomoc slíbil a povzbudil je v plánování zájezdu. Anička Vodvárková se ihned ochotně nabídla, že rozpracuje plán cesty a pustí se do organizačních záležitostí a Lenka Janotová si vzala na starost oslovit případné zájemce o zájezd. Většina se ze zdravotních důvodů zdráhala jet, ale nakonec byli všichni nadmíru spokojeni a mile překvapeni, jak to byl příjemný a veselý zájezd a už teď se těší na další, který začínají pořadatelky v myšlenkách plánovat. Účastníci zájezdu se totiž rozcházeli se slovy, že si zbylé koruny nechají na příště. Navrženo také bylo, aby se takový zájezd dal do plánu Školní rady Svazu Čechů.
Cesta do České republiky přes Maďarsko a Slovensko ubíhala rychle, všichni byli výborně naladěni, cestou probírali, co je nového a vzpomínali na zážitky ze společných zájezdů, kterých bylo během pracovního věku dost. Třebaže tyto cesty byly tehdy naplněné starostmi o žáky, nebo dalšími pracovními úkoly, byly krásné a bohaté na zážitky a na nich strávené společné chvíle důchodcům velice chybí. Dobrou náladu doplnila i písnička, vykládání vtipů, nechyběl ani odborný výklad A. Vodvárkové o reáliích zemí, kterými se projíždělo.
První zastávka v České republice byla v největším lázeňském městě na Moravě – v Luhačovicích, kde všechny přivítaly Andrea Preissová Krejčí a Jana Kočí a nabídly na uvítanou oplatky a Vincentku (přírodní minerální voda). Provedly účastníky zájezdu lázeňskou částí města s poutavým výkladem o minulosti a přítomnosti Luhačovic, osvěžili se u několika nejznámějších pramenů – Ottovky nebo dr. Šťastného, obdivovali urbanistická řešení lázeňského města slovenským architektem Dušanem Jurkovičem. Cestou si ještě nakoupili tradiční lázeňské oplatky a odjeli se ubytovat do Rožnova pod Radhoštěm do hotelu Koruna.
Dalšího dne účastníci zájezdu nejdříve zamířili do Karolinky, kde se seznámili s výrobou a zdobením typických českých skleněných výrobků. Zdejší sklárna je orientovaná na leptané ornamenty, při jejichž výrobě se sklo složitě natírá voskem. Do skla se strojově ryjí různé vzory, které pak kyselina vyleptá. Karolinské sklárny založil židovský podnikatel Salomon Reich a pojmenoval je podle své matky: Karolinina huť, odtud název obce: Karolinka. Sklárny vznikly na začátku šedesátých let 19. století a po desetiletí představovaly zdroj obživy pro mnoho lidí z Valašska. Umění karolinských sklářů je dodnes známé i za hranicemi České republiky, a proto si většina účastníků v nedaleké prodejně koupila něco na památku.
Následovala prohlídka typické valašské vesnice Velkých Karlovic, které jsou zároveň největší obcí v České republice. Všichni obdivovali původní dřevěné domky, ale nejvíce barokní římskokatolický kostel Panny Marie Sněžné z poloviny 18. století, který je kulturní památkou České republiky. Stavba je sroubena ze dřeva, bez použití jediného hřebíku, půdorys kostela je kříž. Nad stavbou je vyzdvižena barokní věžička se dvěma zvony. Vnitřek kostela byl původně bez nátěru, až později dostal bílou barvu. Podlaha byla původně také ze dřeva, později z velkých kamenů. V roce 1946 byl do velkých skleněných lustrů, darovaných majitelem skláren, nainstalován elektrický proud. Kolem kostela se nachází hřbitov, se zachovanou částí pro děti – „neviňátka“. Hřbitovy neviňátek bývaly dříve běžné, dnes jsou vzácností.
Zájezd pokračoval, posílený tradičními valašskými jídly v restauraci horského hotelu Čarták, který leží na hřebenu vrchu Soláně, vycházkou po hřebenu až k jeho vrcholu ve výšce 861 metrů nad mořem. Počasí přálo krásným výhledům na valašské Beskydy, proto je Soláň nazýván „vrchem umělců“.
Sobotní dopoledne patřilo prohlídce Valašského muzea v přírodě, Dřevěného městečka a Mlýnské doliny. Přítomní se za odborného výkladu dozvěděli více o životě v minulosti v Chráněné krajinné oblasti Beskydy, o soužití s přírodou a využití vody v každodenní těžké práci v kovárně, mlýně, při tkaní a podobně. Podle vlastních možností se někteří vydali na procházku do Valašské dědiny, kde si prohlíželi přivezené původní domky, jejich vybavení a zařízení z doby, kdy naši předkové přicházeli do Slavonie (18.–19. století). Valašská dědina je nejrozsáhlejší část muzea v přírodě, více než sedmdesát staveb – hospodářská stavení, salaše, stáje, kovárna a větrný mlýn představují typické osídlení Valašska. Součástí je i takzvané živé muzeum, pěstování plodin a chov domácích zvířat, třeba původního valašského plemene ovcí. Odpoledne se všichni zase sešli na folklorním programu, kde obdivovali umění tanečníků, zpěváků a hudebníků lašského folklorního souboru Grunik z Ostravice, věnovaném poctě sběratelce lidových písní a tanců a choreografce Věře Šejvlové, k stému výročí jejího narození.
Dalšího dne zbyl čas na návštěvu Kroměříže a prohlídku Květné zahrady, raně barokního parku v geometrickém stylu, která je na seznamu chráněných objektů UNECO. Návštěva byla plánovaná po dobré zkušenosti ze zájezdu učitelů. Pod vedením Petra Hudce všichni obdivovali dovednost zahradníků, krásu rozkvetlých záhonů, umění zahradních i stavebních architektů.
Po krátkém občerstvení v centru Kroměříže, následovala zpáteční cesta, při které se zpívalo a povídalo o všem, co učitelé viděli a zažili, jak dobře se spolu zase bavili. L. Janotová a A. Vodvárková vtipně líčily, jak se vše domlouvalo a jak se zdálo, že se tato cesta snad ani neuskuteční. Jménem všech, nadmíru spokojených účastníků, organizátorkám ze srdce poděkovala Jiřinka Brkićová. Všichni si pochvalovali, jak byl zájezd dobře naplánovaný a přizpůsobený všem. Každý si mohl vybrat podle vlastních možností, jestli se po společné prohlídce pamětihodností vydá i na další procházku anebo zvolí delší prohlídku. Cesta domů uběhla tak rychle, že kdo chtěl a měl sílu a chuť, ještě stihl závěr Vinodaru. Text a foto J. Staňová

Read 10 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 27 2019

V Jednotě číslo 27, která vychází 6. července 2019, čtěte:
- Žáci pátých tříd poprvé v České republice
- Představujeme rodinu Weisserovu z Daruvaru
- Zajímavosti z přehlídky dechových hudeb
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi