S krajankou Marií Sedláčkovou z Tréglavy

NEBYLO VŽDY TAK DOBŘE, JAKO JE DNES
Zašli jsme za krajankou Marií Sedláčkovou do malebné krajanské vesničky Tréglavy nedaleko Ivanova Sela a popovídali si s ní o jejím dětství a o tom, jaký byl život kdysi. Také o jejich zájmech a koníčcích. Je to velice pilná krajanka, která pro tréglavský divadelní soubor napsala divadelní hru Námluvy.

Marie se narodila v rodině Rouskově v roce 1940. Když jí bylo osm,  maminka ji zemřela. Měla ještě staršího bratra a osmnáctiměsíční sestru Amálku. „Život se s námi nemazlil. Bratr Mirko byl o hodně starší než my, brzy se oženil a založil si rodinu. Tatínek chodil často na lov a měl své zájmy. Musela nás vychovávat babička, byla vytrvalá a neúnavná, všemu nás naučila. Všichni říkali, že mám její povahu. No, ono to tak je, obě jsme vytrvalé.
Musela jsem odmalička pracovat a taky jsem toho hodně uměla. Velice ráda jsem chodila do školy, kterou jsem vychodila v Ivanově Sele. Velmi ráda jsem četla a často jsem psala do Koutku básničky. Dokonce si jednu z nich podnes pamatuju:Cestička přes pole do školy,
tudy já každý den chodím
svou malou sestřičku Amálku
za ruku tudy vodím.
Den po den spolu cupeme,
ráno tam, v poledne zpátky.
V práci a radosti uplyne rok
a nám se zdá tak krátký.
Hodně jsem psala i povídky a různé příběhy. Když byla v Ivanově Sele založená česká škola, začala jsem chodit do první třídy. Dostali jsme čítanku a přesně si pamatuju, jak vypadala. Moje první učitelka byla Jiřina Kozáková, učili mě také učitelé Kozák a Kysela.
Vychodila jsem šest tříd, osmiletka tehdy v Ivanově Sele nebyla. Ostatně, musela jsem doma pracovat. Učitelé říkali, že bych měla chodit dál do školy, ale na to nebyly peníze. Když mi bylo patnáct let, poprvé jsem sekala žně. Vzpomínám, jak se někdy sel len. Také jsem ho sela, plela, škubala, namáčela, nabíjela i předla a tkala.
Uměla jsem dělat všechno od začátku do konce, sama jsem si utkala ručníky. To se koupila bavlna a dělalo se domácí plátno. Ty ručníky ještě mám. Hlídám si je. Babička mne naučila i šít.
Provdala jsem se za souseda. Vlastně, ono to tak někdy bylo. Řekli mi, že by bylo dobré, kdybych si ho vzala, a já jsem poslouchala. Když jsem se provdala do Sedláčkovy rodiny, tak už jich bylo devět. Ono je to dnes skoro neuvěřitelné, že několik generací žije spolu a dokonce deset lidí v jednom domě.  
Někdy byl život doopravdy těžký, ale hezký. Všichni jsme se měli rádi, hodně jsme kamarádili s děvčaty ve vesnici. Spolu jsme pracovali, kamarádili se a spolu k muzikám chodili. Teď je to jinak, jiná je doba. Vnukům často vypravuju o tom, jak tomu někdy bylo. Oni mě rádi poslouchají.
Žiju už dvanáct let sama. Když můj manžel zemřel, hospodářství bylo ještě velké a já se o něj i dále starala. Teprve před čtyřmi lety jsem rozprodala dobytek.“
Zajímalo nás, kdy se zapojila do menšinového života do Besedy. „Ve spolku jsem od jeho začátku, od jeho založení. Krátkou dobu jsem ve sboru i zpívala, ale když můj manžel Fráňa onemocněl, tak jsem na zkoušky přestala chodit. Nestíhala jsem to, doma bylo hodně povinností. Hodně jsem ale sboru pomáhala, a to tak, že jsem mu zpívala a zapsala staré písničky, které mě naučila babička. Ona je uměla od svého dědečka Vladislava Rozera, který se přistěhoval z Čech. Ten děda si přál, aby se staré písničky zachovaly a předávaly novým generacím, aby se na ně nikdy nezapomnělo.
Často jsem si na to vzpomněla a dělala jsem to tak, jak mi babička doporučila. Jsem ráda, že je naše pěvecká skupina zpívá.
Vloni jsem se pustila i do popisování obyčejů, jak kdysi probíhaly námluvy. Naši divadelníci se pustili do nacvičování hry a velice dobře ji sehráli. Byla jsem moc ráda, že se jim to podařilo. Nedávno mi Alenka Havelková říkala, že by bylo pěkné, kdybych napsala pokračování toho divadla, jak to bylo po svatbě. Nevím, už se na to necítím. Uvidíme.“ ukončila své povídání paní Marie.  Text foto A.-M. Štrumlová Tučková, foto amšt a rodinný archiv

Read 30 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 37 2019

V Jednotě číslo 37., která vychází 21. září 2019, čtěte:
- V Prekopakře se konal Den české kultury Knedlíky
- Česká beseda Šibovec také uspořádala Den české kultury
- Divadelní večer v Končenicích
- Krásný český jazyk na kurzu metodiky v Praze
- Odešel Oldřich Bok, bývalý novinář Jednoty
- Další zdařilý zájezd Besedy ze Zdenců do Česka
- Daruvar Cup of Joy pokračuje, konec je v nedohlednu
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi