Dobrodružný cestovatel, vášnivý motorkář Goran Bence

DARUVAR CUP OF JOY POKRAČUJE, KONEC JE V NEDOHLEDNU
Letošní cesta daruvarského motorkáře Gorana Benceho v rámci projektu Daruvar Cup od Joy vedla na jih Evropy a do Turecka. Návštěvou Kypru dodal na seznam navštívených zemí i poslední evropský stát, který mu na něm ještě chyběl, a jejich počet se zvýšil na pětapadesát. V rozhovoru pro Jednotu zavzpomínal jak na dřívější cestování z projektu Cup of Joy, tak na svou vášeň k jízdě na motorce a milion najetých kilometrů.

„Cestuji devětatřicet let, nynější motocykl je čtvrtý a najel jsem více než milion kilometrů,“ shrnul daruvarský motorkář Goran Bence výsledek svého nejmilejšího koníčku. Putování na motorce však nebylo pravidelně rozdělené do čtyř desetiletí – nejvíc, skoro čtyři sta tisíc kilometrů, najel s poslední motorkou značky BMW, a měl i dlouhé období téměř úplné motorkářské abstinence. „Když syn vyrostl a osamostatnil se a já se rozvedl a měl víc volného času, začal jsem jezdit mnohem častěji než dříve. Měl jsem také osm let odpočinku od motorky a věnoval se létání a letadlům.“
Na všechny motorky si Goran vydělal sám, žádnou nedostal od rodičů k narozeninám nebo podobně. „O motorce jsem snil ještě na střední škole, když jsem na titulní stránce nějakého německého motorkářského časopisu viděl motocykl značky Honda. Hned jsem řekl, že takový motocykl jednou budu mít, všichni se mi posmívali. Asi po deseti letech jsem ho měl. Peníze jsem si na něj vydělal během léta ve Švédsku,“ vzpomíná Goran Bence a dodává, že to byla motorka, s kterou začal vyjíždět na vážná putování. Předtím měl ještě jednu motorku značky Jawa, kterou si koupil za výdělek na brigádách ve vinohradech a na věžích sil. S ní osmkrát objel Jugoslávii a trochu jezdil po Maďarsku. „Můj druhý životní sen bylo stát se pilotem a zase jsem byl terčem posměchu. Také to jsem ale uskutečnil. Pak jsem léta létal ve sportovním letadle a měl jsem z toho velkou radost.“
Třetí Goranův životní sen je projekt Daruvar Cup of Joy čili Číše plná Daruvaru, který úspěšně trvá už pět let. Na celoměsíčních jízdách, které podniká každé léto, rozdává propagační materiály a zve místní na návštěvu do Chorvatska, do Daruvaru a jeho okolí. Sponzoři mu hradí část výdajů. „Na motorce jsem závislý, a protože jsem učitel a mám tedy malý plat, uvažoval jsem o tom, jak by bylo skvělé jezdit po světě a nemuset platit benzin úplně sám.“
Trochu to připomíná případ „velkého kombinátora“ Ostapa Bendera a jeho heslo „nápady naše, benzin váš“, ale na rozdíl od literárního podvodníka Goran sponzorům poctivě oplácí jejich finanční příspěvek. Prosadit nápad nebylo snadné, opět se potýkal s neporozuměním, nedůvěrou a posměchem, ale když projekt podpořily městská správa a turistický úřad, začali se přidávat i další. „Dnes bez přehánění mohu říci, že v celém roce neprojde jediný den, aby se alespoň někdo nezeptal na něco z projektu, na motorku a putování. Oslovují mne, blahopřejí a děkují, že propaguji Daruvar jako destinaci cestovního ruchu.“
V rámci projektu Cup of Joy Goran najel dvě stě tisíc kilometrů a navštívil pětapadesát zemí, včetně všech států Evropy. První etapa v roce 2015 vedla od Daruvaru ke kopcům Uralu. Šlo o cestu dlouhou deset tisíc kilometrů přes Maďarsko, Ukrajinu a Rusko do Kazachstánu, poté zase do Ruska, kde udělal velký kruh a dorazil na Ural a do Jekatěrinburgu dále zpátky přes Bělorusko, Ukrajinu, Polsko, Slovensko a Maďarsko. Další ročník zahrnoval dvaadvacet evropských států – celou střední Evropu, Skandinávii, Velkou Británii a Irsko, zpátky přes Evropu do Ruska. To se propagační činnost už rozproudila, a rozdal přes dvacet kilogramů letáků. „Tenkrát jsem zjistil, že to není dobrý způsob propagace daruvarského cestovního ruchu. Leták nezajímá každého, mnozí ho ihned zahodí, nebo vůbec nevezmou do ruky. Usoudil jsem, že v budoucnu musím nejdřív navázat kontakt a teprve když zjistím, že existuje zájem o destinaci, nabídnout leták.“
Následovalo putování „královskou cestou do Teheránu“ a moje spolupráce s občanským sdružením Impress, které provádí projekt zaměřený proti projevům nenávisti. „Přes dvacet let působím ve sportovním sdružení invalidních osob a dětí se zvláštními potřebami a velice mi vadilo, že se sport stal místem rasismu a kriminality. Chtěl jsem poukázat na příklad vzorného sportovního chování sportovce úspěšného na světové úrovni. Jedním z takových osobností je Branko Ivanković, trenér teheránského fotbalového klubu Persepolis. Naplánoval jsem setkání s ním a jeho týmem, v němž pracují ještě tři Chorvaté.“
 Projekt Cup of Joy tak dostal nový rozměr, stal se vážnou záležitostí, a další dvě cesty byly proto velice důkladně naplánované. Zahrnovaly putování do jiného podnebí, podnebí Islandu a Farských ostrovů a návštěvu Vatikánu a Kypru, čímž Goran zkompletoval celou Evropu. V tom směru bude také pokračovat. Cestu na příští rok ještě nenaplánoval, ale právě se chystá nový leták projektu a webová stránka. Tedy: Daruvar Cup of Joy jede dál, konec je v nedohlednu. Text M. Pejić, foto rodinné album Gorana Benceho

I když to bylo nebezpečné kvůli silnému zabezpečení ozbrojenými vojáky, na jednom sjezdu bikerů v Ukrajině se Goranovi podařilo vyfotografovat se s kloboučkem, který „ukradl“ místní policistce.

„Na Farských ostrovech, kde žije málo lidí a téměř všichni se znají, mě mile překvapilo, že všichni místní obyvatelé vypadají jako manekýni, že jsou hezcí a zdraví a světlé pleti, takže jsem takhle tmavý mezi nimi byl opravdovou atrakcí.“

První ročník projektu Cup of Joy potvrdil Goranovi pověst o motorkářské solidaritě. Měl vážnou poruchu na spojce motorky. Shodou okolnosti narazil na skupinu chlapců, kteří mu nejen zadarmo motorku opravili, ale i připravili nezapomenutelný raut v místní hospodě. Jeden z nich vlastní autoservis a letos se obrátil na Gorana, když nedokázal vyřešit nějaký problém na porouchaném motocyklu značky BMW.

Vzhledem ke skrovné slovní zásobě v angličtině začínal Goran konverzaci se svými spolubesedníky omluvou za špatnou angličtinu a zpravidla dostával odpověď: „Pane, vaše angličtina je mnohem lepší než moje chorvatština!“

Jedno ze spousty nádherných náhodných setkání se uskutečnilo letos na trajektu z Kypru do Turecka. „Potkal jsem zajímavou rodinu, která žije na Kypru a předtím žila deset let v Sýrii. Jejich syn studuje v Anglii a manžel občasně pracuje na Novém Zélandu. Vzhledem k tomu, že paní pochází ze Záhřebu a že v Chorvatsku tráví dovolenou, pozval jsem je do Daruvaru a daroval jim exemplář monografie Daruvar včera, dnes a navždy.“

Tréninky fotbalového klubu Persepolis v Teheránu byly uzavřené pro veřejnost. Jednou dovolili novinářům sledovat trénink, na kterém jsem byl hostem Branka Ivankoviće a jeho ekipy. Tak jsem se dostal do médií jako „pátý Chorvat v klubu, který přišel propagovat cestovní ruch“. Zmínil se o tom i oficiální portál klubu, který má čtyřicet milionů fanoušků, a to Goranovi otevřelo všechny dveře na zbytku cesty po Středním východu.

Read 18 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 41 2019

V Jednotě číslo 41., která vychází 19. října 2019, čtěte:
- V Kaptole se konala první část přehlídky pěveckých skupin Krajanské zpěvanky
- Učitelé českých škol na semináři v České republice
- Ženský pěvecký sbor daruvarské Besedy na návštěvě v Novém Sadu
- Představujeme výrobce ginu Igora Rihtera
- Sažetak, souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi