In Memoriam Oldřich Bok (1958–2019)

SMUTNÉ ROZLOUČENÍ V DEŽANOVCI
Když se k nám doneslo, že v šedesátém druhém roce svůj život dokonal bývalý člen redakce, někdejší předseda sboru pracujících a člen kolektivního správního orgánu Jednoty Oldřich Bok, zprvu jsme tomu nemohli uvěřit. Vždyť Olda byl vždy plný energie, s úsměvem na rtech a pro vtipnou poznámku nikdy nechodil daleko. Kdykoli mezi nás přišel, vysílal pozitivní energii. Ukázalo se bohužel, že 31. srpna 2019 v nemocnici v Záhřebu po dlouhé a těžké nemoci jeho životní cesta skutečně skončila.

Oldřich Bok se narodil rodičům Karlovi a Libušce 8. dubna 1958, kromě něj měli i dceru Světlušku. Vystudoval na inženýra zemědělství na vyšší zemědělské škole v Križevcích. Nastoupil na místo novináře v Jednotě prvního listopadu 1981 a navštěvoval krajany-zemědělce a sledoval hlavně zemědělskou tematiku. Připravoval také sportovní rubriku. Právě on do Jednoty zavedl tabulky s výsledky sportovních utkání. V redakci pracoval do 14. ledna 1993.
Po odchodu z Jednoty se vydal na dráhu soukromého podnikání, s manželkou Vesnou měli v rodném Dežanovci a okolí obchody se smíšeným zbožím, živnost pojmenovali po dceři Laně. Olda se rád zabýval sportem, zejména fotbalem, a lásku k němu předal i svému synovi Liborovi.
Poslední rozloučení na dežanoveckém hřbitově bylo velmi dojemné a velmi, velmi smutné. O tom, kolik si lidé vážili Oldy a jeho rodiny, svědčil i velký počet lidí, kteří mu přišli vzdát hold na jeho poslední cestě. Velmi dojemně a s velkým zármutkem se s přítelem a spoluhráčem malé kopané loučil bývalý daruvarský farář Branko Gelemanović. Členové rodiny se netajili s tím, jak jsou smutní kvůli velké ztrátě. Kdo Oldu znal, určitě na něj zachová pěknou vzpomínku. Budiž mu země lehká.                   Redakce

Odešel znovu jeden z nás
Věděli jsme, že je vážně nemocný, přesto nás, jeho známé a bývalé spolupracovníky, jeho smrt velmi zarmoutila. Vzpomínáme na Oldřicha jako na mladého novináře Jednoty a krajana, který byl také předsedou dežanovecké České besedy jako kdysi jeho otec Karel. Olda byl společensky činný jako jeho matka, vedoucí sdružení dežanoveckých důchodců, která poskytovala podporu nově založené místní straně důchodců HSU.
Jako novinář a redaktor zemědělské rubriky v Jednotě psal o našem zemědělství, rád navštěvoval rodiny zemědělců a zaujatě psal o jejich každodenních problémech ve snaze, aby jim byla zajištěna širší podpora odpovědných úřadů a veřejnosti. Měl nabídky na stálé zaměstnání ve svém oboru ve velkém zemědělském kombinátu, zůstal však přes deset let věrný Jednotě a jejím čtenářům.
Jako příslušník pokrokové dežanovecké rodiny stál spolu s učitelem Janem Fofoňkou u zrodu a organizačního upevnění dežanoveckého fotbalového klubu Dinamo, který se zasloužil o vývoj sportu mezi vesnickými mladými lidmi. Redakční kolektiv zvláště ocenil, když Oldřich začal v našich novinách spolu s vedoucími určitých sportovních odvětví vypracovávat a uveřejňovat tabulky umístění lokálních klubů. Bylo to osvěžení, které uvítali zvláště fanouškové fotbalu, neboť po každém novém kole čtenář snadno zjistil, jak si vede jeho klub a jaké má možnosti vzhledem k soupeřům.
Olda byl jedním z nás a při vzpomínce na jeho úmrtí na nás zavane stesk a hořkost, že jsme zůstali bez dalšího člena naší redakce. Budiž jim všem lehké odpočívání. Karel Bláha

Každé loučení je těžké, tohle zvlášť, protože je nečekané a konečné
V sobotu jednatřicátého srpna nás ohromila zpráva: Zemřel Olda. Věděli jsme, že bojuješ se zákeřnou nemocí, ale nikdo z nás si nepřipouštěl, že ji nepřekonáš, že tento boj prohraješ. Kdykoliv jsme se potkali, na otázku jak se máš, s úsměvem a optimizmem jsi odpovídal:  Ještě jsem tady.
Vzpomínám na první setkání. Po návratu z mateřské dovolené na mě čekaly změny, nové pracovní povinnosti a nová tvář. S bezprostředností a úsměvem jsi řekl: „Já jsem Olda,“ a ukázal na zavěšený papír nad svým stolem, na kterém psalo: „Já jsem malý Bok, budu tady jenom rok“. Ten rok se protáhl na dvanáct krásných let.
V osmdesátých letech nebylo tolik Besed jako dnes, ani besedních akcí, takže jsme častěji chodili mezi krajany a psali o lidech. Jednota nikdy neoplývala penězi, proto když jsme jeli na terén, tak jsme vyjížděli ve třech aneb dokonce čtyřech. Nejčastěji jsme jezdili spolu ty, já a Lydie Lacinová a někdy Tony Hnojčík jako fotograf.
V té době byl často nedostatek některého zboží – káva, prášek na prádlo, olej apod. Cestou po terénech se projevil tvůj talent pro obchodování.  Rychle jsi zjistil, co se kde dá koupit a nikdy ses domů nevrátil, abys něco nekoupil svým dětem a Vesně.
Přišla turbulentní devadesátá léta, s nimi domovinská válka, které ses účastnil. V roce 1993 ses rozhodl odejít za svým snem, osamostatnit se. Společně se svou manželkou jste si otevřeli obchod – Vesna kalkulovala a prodávala, ty jsi sháněl zboží, což ti nejlépe šlo a vyhovovalo, byl jsi stále v pohybu a mezi lidmi. I když jsi odešel z Jednoty, rád ses mezi nás vracel, popovídal si a zase běžel za prací, protože jsi dlouho na jednom místě nevydržel.
Letos zjara, když jsme se potkali, na optání jak se máš, s úsměvem jsi odpověděl: Dobře, ale musím znovu na vyšetření a pak uvidíme. Dnes nemám čas, pospíchám, ale až přijdu do Daruvaru, zavolám a půjdeme na kávu. Bohužel jsi již nezavolal a nezavoláš. Káva zůstala nevypitá a tvá životní kniha se zavřela. Zůstaly jen vzpomínky na krásná léta strávená v naší Jednotě. Mařenka Resová

Read 16 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 41 2019

V Jednotě číslo 41., která vychází 19. října 2019, čtěte:
- V Kaptole se konala první část přehlídky pěveckých skupin Krajanské zpěvanky
- Učitelé českých škol na semináři v České republice
- Ženský pěvecký sbor daruvarské Besedy na návštěvě v Novém Sadu
- Představujeme výrobce ginu Igora Rihtera
- Sažetak, souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi