Na kus řeči s krajanem Tihomirem Ježincem z Daruvaru

ČEŠTINU MÁM „V UCHU“, SNAD PROTO SE JÍ TAK RÁD UČÍM
V loňském školním roce se v daruvarské městské knihovně konal kurz češtiny pro začátečníky. Mezi frekventanty byl i Tihomir Ježinac z Daruvaru, kterého mnozí znají nejen jako lékaře, ale i jako básníka, občas přispívá svými verši do přílohy Jednoty Studnice, a jako vášnivého turistu. Rád chodí do přírody a cestuje za novými poznáními. Zajímalo nás, co pro něj znamená čeština a proč se ji chce naučit.

„Kurz se konal od konce ledna do konce května letošního roku a končil závěrečnou prověrkou. Po jeho absolvování jsme se v hotelu Termal všichni zúčastnili českého večírku, na němž byla jedenácti kurzistům z dvanácti předána osvědčení o účasti na kurzu. Češtinu nám přednášela Fanynka Stehnová, která je i vedoucí české ústřední knihovny v Daruvaru. Jsme jí vděčni za profesionalitu a trpělivost, kterou s námi měla. Jsem rád, že jsem se kurzu mohl zúčastnit, protože díky lekcím, které jsme probírali, jsem se seznámil s řadou zajímavých a užitečných informací o české kultuře, tradicích a historii. V češtině bych se rád zdokonaloval i letos na podzim, a to proto, že jsem s ní ve styku od dětství. Vždy jsem si přál tento jazyk ovládat a obohatit si znalosti o Česku. Uvědomil jsem si, že ji mám „v uchu“ a že k tomu, abych zvládl základy, mi stačí málo.
Učení jazyka v malé skupině, které probíhalo po částech, mi vyhovovalo. Dostávali jsme i domácí úkoly, které jsme pak společně četli a opravovali. Nebyli jsme zatíženi známkováním. Závěrečný test byl pro nás orientací, čemu jsme se naučili. Paní Stehnová nám byla k dispozici i během týdne, a to na konzultacích, týkajících se domácích úkolů a doplnění učiva během našich eventuálních absencí. Doufám, že ve zdokonalování jazyka budu moci pokračovat.
V současnosti je jazyková znalost něčím samozřejmým. Žijeme na hranicích EU a znalost jakéhokoli jazyka je pro nás, zvláště pro mladé lidi, nutností. Umožňuje nám, abychom se bez problémů dorozuměli.“
T. Ježinac sdělil, že doposud nebyl členem žádné české besedy, i když, jak tvrdí, navštívil mnoho akcí jimi pořádaných. „Jsem hrdý na dědictví mých předků a kulturní identitu české komunity v Chorvatsku, které byly dodnes zachovány. Přispěly k rozvoji tohoto regionu i Chorvatska,“ prohlásil mladý lékař, který několikrát Česko navštívil. „Poprvé to bylo v roce 1991 během domovinské války, když jsem byl z Daruvaru evakuován se skupinou žáků českých základních škol z Daruvaru a Končenic, a to nejdřív do Jánských Koupelí a pak i do Seče. To bylo mé první vážnější setkání s češtinou. Rád vzpomínám na učitelky Zoru Sigalovou a Danušku Doležalovou Baltovou,“ řekl T. Ježinac, který jako nadšený turista navštívil Česko i s daruvarským Turistickým spolkem Petrův vrch, jehož je členem od roku 1994. Krásné vzpomínky má zvlášť na Krkonoše a jejich nejvyšší vrchol Sněžku. „V roce 1998 jsem Česko navštívil i s divadelní skupinou daruvarské České besedy. Nezapomenu na město Telč. Rád bych navštívil i Brno. V Praze jsem byl několikrát. Rád se tam vracím. Česko bych bez plánu a programu rád procestoval autem a zastavil bych se tam, kam by mě cesta zavedla,“ plánuje T. Ježinac, který o sobě říká, že rád objevuje, pátrá, že ho fascinují dějiny, ale i pokrok a rozvoj společnosti, jazyky, zvyky a kultura. „Na cestách rád něco zažiju a rád ochutnám domácí a tradiční jídla. Česko je podle mě ideálním místem k návštěvě.“
„Moje maminka Mira, za svobodna Tučková se narodila a vyrostla v Ivanově Sele, občas píše do Jednoty, z čehož mám radost. Její texty nejčastěji souvisejí s jejím mládím a vzpomínkami. Tím přispívá ke zdokumentování života potomků českých přistěhovalců, zejména do Ivanova Sela. Můj otec Goran, který pochází z Dolního Daruvaru, je po otci Čech. Už 17 let je majitelem daruvarské firmy Nove boje, zabývající se dokončovacími stavebními pracemi. Někteří ze zaměstnanců jsou Češi. Otec vyrostl s češtinou, takže jí dobře rozumí, přestože nechodil do české školy. Má sestra Tamara v základní škole tančila několik let v Holubičce. Je defektoložkou ve středisku Rudolf Steiner v Daruvaru. Znalost češtiny jí pomáhá při práci s dětmi. Rád vzpomínám na babičku Andělku Tučkovou, rozenou Chudobovou. Naučila mě první česká slova a písně, které si pamatuji dodnes. Myslím si, že Češi jsou pracovitý národ. Vzhledem k tomu, že mám české geny, často se musím sám napomínat, abych v práci přibrzdil. Někdy bych si přál, aby den trval 48 hodin, abych mohl udělat všechno, co jsem si naplánoval. Domnívám se, že práce člověka zušlechťuje a obohacuje. Neumím si představit, že bych nic nedělal,“ uzavřel mladý lékař povídání o sobě.  Text A. Raisová, foto ar a rodinný archiv

Příjmení Jeřinec se změnilo na Ježinac
Příjmení Jeřinec je české. Během dvou staletí, tedy během 6–7 generací v Chorvatsku bylo ale pozměněno na Ježinac. „Zajímalo mě, zdali se naše příjmení v Česku vyskytuje, zjistil jsem ale, že ne. Narazil jsem totiž na údaj, že zmizelo v 19. století při emigraci. Jedna část mé rodiny se totiž odstěhovala do Chorvatska a druhá do Spojených států amerických.”
„Mí předkové se do Chorvatska přistěhovali z Chrudimska, Pardubicka a jižní Moravy. Jsem hrdý na to, co udělali a co za sebou zanechali. V mém rodokmenu jsou v posledních několika generacích česká příjmení Jeřinec, Tuček, Chudoba, Kaner, Koláček, Režek, Muťka a Kanský. Prababička z otcovy strany Marie Režeková pocházela z Malých Zdenců.”

Read 17 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 41 2019

V Jednotě číslo 41., která vychází 19. října 2019, čtěte:
- V Kaptole se konala první část přehlídky pěveckých skupin Krajanské zpěvanky
- Učitelé českých škol na semináři v České republice
- Ženský pěvecký sbor daruvarské Besedy na návštěvě v Novém Sadu
- Představujeme výrobce ginu Igora Rihtera
- Sažetak, souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi