Významná pomoc v daruvarské škole během měsíců bez asistentů

DVA MĚSÍCE V DARUVARU
Praktické stáže v daruvarské škole přes Erasmus+ výměnu ukončili v polovině listopadu čtyři studenti z olomoucké univerzity. Nikola Vymětalová, Petra Mašková a Marie Kudláčková z 3. ročníku učitelství pro 1. stupeň základních škol a Ondřej Chán, studující třetím rokem český jazyk a výchovu ke zdraví se zaměřením na vzdělávání, který za všechny napsal:

„Začátek naší stáže byl zasazen do teplého počátku podzimního období a kniha teplot se v Chorvatském vnitrozemí rozevřela právě na straně s číslem 24. Cestovní neděli jsme ukončili v náručí západu slunce vzdáleni od české domoviny na 600 kilometrů. Pondělí 16. září 2019 bylo dnem uvítání a seznámení. Paní ředitelka České základní školy J. A. Komenského se představila pod jménem Marija Válek a se srdečným úsměvem na rtech nás provedla po české základní škole lázeňského městečka s jeřábem popelavým ve svém znaku. Malebné městečko Daruvar, počtem obyvatel zhruba srovnatelné s Českým Krumlovem, rozprostírá své ulice a domky na samém západním okraji Slavonie v Bjelovarsko-bilogorském županství. Je to místo s největší koncentrací chorvatských Čechů v celém Chorvatsku. To a další drobné střípky o městě jsme se od paní ředitelky dozvěděli již během několika prvních okamžiků prohlídky. Následovalo i menší informační okénko ohledně náplně naší práce asistentů ve škole v prvních dnech. Bylo nám to dopředu avizováno a slovy paní ředitelky jsme nemilou finanční situaci ohledně dotací na asistenty svou přítomností dokázali otočit v příjemnou. Rozdělením do tříd jsme tedy vkročili do praktické stáže rovnýma nohama. Dostal jsem na starost Kristiana, který, upoután na vozík vrozenou svalovou dystrofií, vyžadoval asistenci především při psaní a počtech. Jeho maminka byla ve třídě povětšinou také, proto jsem si mohl příležitostně vyzkoušet rovnou i vyučovat. Po nějaké době se však nakonec podařilo schválit zmíněnou finanční podporu na asistenty a mohl jsem se podívat i do ostatních tříd na výuku. V následujících dnech nás členové představenstva oficiálně uvítali i v České besedě v Daruvaru. Slunce na úsměvy bylo pramálo skoupé a po podzimním dešti ani vidu ani slechu. Vřelého přijetí se nám dostalo jak od místních lidí, tak i rovněž od půvabně barevných stromů v přilehlém lázeňském parku, tamní říčky Toplice, a dokonce i od nádherného kopcovitého okolí. První polovina stáže byla zaměřena spíše více na kulturní zážitky: Krajanské zpěvánky v Rijece, komentované prohlídky Daruvaru, novinářský festival FraMaFu, oslavy Dnů sýra a vína, Dnů chleba a Dnů kukuřice, komentovaná prohlídka chráněných dílen na výrobu dřevěných hraček a nábytku v Sirači a mnoho dalších; také na poznávání okolí: místními obyvateli oblíbený Petrov vrh (614 m n/m), vzdálenější Veliki Javornik (717 m n/m), klášter Manastir Pakra, ukrytý v kopcích pohoří Papuk, koupaliště na Ilově či v Ivanově Sele vystavěný veliký pomník obětem nedávné války za nezávislost Chorvatska, které tu nikdo neřekne jinak než Domovinski rat. Takto se spolu snoubily pracovní, kulturní a sportovní zážitky po celý dosavadní průběh stáže. S postupným množstvím opadaných listů ze stromů i z kalendáře opadlo i množství kulturních akcí. V rámci praxe a zdokonalení učitelských kompetencí bylo tedy vysloveně žádoucí porovnat pedagogický model i na dalších českých základních školách v okolí. Češka osnovna škola Josipa Růžičke v nedalekých Končenicích mne ve svých útrobách hostila od 14. října do konce stáže. Pan ředitel Vrabec i paní pedagožka Tina Varatová mne přivítali, uvedli mezi kolegy a nabídli pomocnou ruku, kdybych cokoliv potřeboval. Mé představy o stáži, o učení ve třídě, a dokonce o životě učitele vůbec se naplnily ihned poté, co jsem vzal za kliku třídy českého jazyka. Byl mi dán studijní plán, podle kterého jsem se mohl připravovat na veškeré hodiny. Každý den jsem tak stál za katedrou, tváří v tvář dětským očím hladovým po vědění a plný učitelského nadšení a optimismu. Jakousi pomyslnou třešničkou na dortu celé stáže byla i možnost vidět mnohé z řad vskutku výborných učitelů přímo „v akci“, jakými jsou například Jitka Staňová Brdarová či Silvana Zemanová Orozovićová. Jejich vybroušený jazykový jemnocit zachytával jako ručička seismografu nepatrné otřesy nejistoty u žáků a vřelým pobídnutím tak vždy podepíral nesmělost mluvit jazykem, který se dnešním místním dětem vzdaluje čím dál tím více. Pokud bych měl shrnout svou stáž jen jednou větou, pak by zněla takto: Bylo mi nevýslovnou ctí jak dívat se „pod ruce“ vynikajícím místním vyučujícím, tak i dokonce okusit jejich denního chleba a připravovat malou chorvatskou droboť na životy dospělých a vyzbrojovat je v této části Chorvatska důležitým a ceněným nástrojem – jazykem českým.“ Připravila J. Staňová

Read 22 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 07 2020

V Jednotě číslo 7, která vychází 15. února 2020, čtěte:
- Jubilejní zimní škola tvořivé dramatiky vzdala hold Boženě Němcové
- K jubileu zimní školy vyšla kniha V království divadel Světlušky Prokopićové
- Panel o významu jazyka pro uchování menšinové identity
- V Rijece otevřena výstava Dušan Karpatský – známý a neznámý
- Valná hromada České besedy Viroviticko-podravského kraje
- Představujeme Růžičkovou koledu z jižních Čech
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi