Sto let Svazu Čechů VI. – Daruvar střediskem Čechů v Chorvatsku

  • Posted on:  čtvrtek, 10 červen 2021 00:00

KULTURNÍ ŽIVOT ČECHŮ NA DARUVARSKU NEŠLO VÉST Z BĚLEHRADU
Když rozpor chorvatských Čechů s bělehradským ústředím Čekoslovenského svazu vrcholil, 12. dubna 1925 se v Daruvaru sešli představitelé vzbouřených spolků (z Daruvaru, Lipovce, Horního Daruvaru, Končenic, Velkých Zdenců, Hercegovce, Pakrace, Prekopakry, Záhřebu, Osijeku, Ludiny, Nové Hradišky, Starého Petrova Sela a Nové Vsi) s tajemníkem Svazu Jánem Benou. Jaroslav Dittrich navrhl decentralizovat uspořádání Svazu tak, aby Češi v Srbsku řešili své otázky zvlášť, jakož i Češi v Chorvatsku, přičemž by sídlo Svazu podle jeho míněni mělo být v Ivanově Sele nebo v Končenicích, v českých osadách, protože zdejší kulturní život nelze vést z Bělehradu.

Bena odpověděl, že o sídle Svazu každé dva roky rozhoduje hlavní shromáždění, a ne přání jednotlivců. Ke svým postojům Dittrich neměl dostatečnou podporu daruvarské Besedy, jejíž představitel prohlásil, že si Daruvar nepřeje a nemůže být sídlem Svazu, protože Česká beseda nemá dostatečný počet pracovníků ani pro své vlastní potřeby. Po svém návratu do Bělehradu Bena podal zprávu předsednictvu Svazu o setkání v Daruvaru, a Dittrich obdržel dopis s podpisy předsedy Josefa Hrnčíře a tajemníka Jana Dubového. Vzkazují mu, že Svaz finančně podpoří jeho noviny Jugoslávští Čechoslováci a doporučí je členům českých besed. V čísle z 14. května byla uveřejněna zpráva, že byly na setkání 12. dubna odstraněny všechny důvody nedorozumění, že redakce podporuje program Svazu a že bude i v budoucnosti pracovat v zájmu dohody a podle záměrů Svazu. Zároveň vyzýval československé spolky, které se ještě nestaly členy Svazu, aby se do něj začlenily. V čísle z 24. prosince 1925 pak stálo, že redakce novin Jugoslávští Čechoslováci vždy zastávala stanovisko, že je Svaz všech československých spolků nutností, ale že byla jedině v otázce sídla Svazu. Jak se uvádí, redakce přitom byla tendenciózní, poněvadž zastávala stanoviska většiny čtenářů z Chorvatska a Slavonie proto, aby se tím, že list hájí a tlumočí jejich přání, uchovaly sympatie těchto lidí pro českou věc. Zároveň vzkazuje, že list nemůže za to, že se potýká s žárlivostí, a poměrně ironicky dodává: „I Krist měl nepřátele, tak jak bychom je neměli my, slabí lidé se „svornou“ slovanskou náturou. Nebyli bychom Čechy, kdybychom si vzájemně nezáviděli výsledky své, třebas nesobecké práce.“ V takovém ovzduší se nedalo čekat, že Svaz bude podporovat noviny Jugoslávští Čechoslováci v čele s Dittrichem, což bylo pravděpodobně jedním z důvodů, proč se v roce 1926 redaktorem stal Dittrichův spolupracovník Otto Sobotka, který jim stál v čele dalších 15 let.
Daruvarské setkání z 12. dubna 1925 bylo bodem zvratu v činnosti Svazu a v jeho vztahu k místní České besedě, která se tehdy stala nejvýznamnější složkou menšinového života Čechů v Chorvatsku a tehdejším Království SHS, protože z ní vycházely četné užitečné podněty a návrhy. Tím byl zahájen proces decentralizace a regionalizace Svazu, který trval až do roku 1937. Při daruvarské české škole působil velmi aktivní školský odbor, který se začal nazývat Maticí školskou, protože převzal péči také o sousední osady, ve kterých se očekávalo otevření českých škol. Při daruvarském setkání se od Matice žádalo, aby svou působnost rozšířila na větší území, a od 10. dubna 1926 působí Matice školská v Daruvaru jako pracovní těleso Československého svazu. Předseda odboru Matice byl Josef Bezdíček, místopředsedové byli Ferdo Klátik a Franta Burian, tajemník Otto Sobotka a členové odboru František Brouček a Karel Smítka. Při českých spolcích se zakládaly odbory Matice školské s úkolem sbírat prostředky na otevření škol. Kromě o založení české mateřské školy v Daruvaru i hospodářské školy ve Velkých Zdencích a o její přesídlení do Daruvaru, Matice se zasloužila také o zavedení výuky v českém jazyce na daruvarském gymnáziu.
Právě v Daruvaru se 26. června 1926 konalo třetí výroční shromáždění Československého svazu, na kterém byla Matice školská pověřena úkolem vypracovat podrobný program činnosti, podle kterého se mělo pracovat v českých menšinových školách v Chorvatsku. Odbor Československého svazu měl zase na ministerstvech v Bělehradě a Praze řešit otázky, které nešlo vyřešit na místních úřadech, jako byly například otevření nových škol a kádrové změny. Problém byl také s vydáváním učebnic, ale i sám Svaz měl problémy s vydavatelskou činností, protože i jeho sborníky vycházely nepravidelně.
Tajemník Jan Dubový na shromáždění informoval, že Svaz sdružuje 73 spolky a několik jednotlivců z měst, kde spolky nepůsobí. Činnost Svazu byla taková, že musely být založené odbory – hospodářský, divadelní a kulturní. Jako cíl Svazu se uvádělo zamezení asimilace „naší menšiny“ a její hospodářské povznesení. Mezitím upozornil, že je stále mnoho problémů a že mnohé spolky stojí mimo a Svaz ignorují. Shromáždění v Daruvaru zvolilo nové vedení Československého svazu, v němž nedošlo ke větším změnám: předsedou byl znovu zvolen Josef Hrnčíř a místopředsedy Ľudovít Mičátek i František Smetánka. Prvním tajemníkem se stal Jan Dubový, druhým Karol Lilge a pokladním Karel Kašper. Bylo zvoleno dalších 12 členů odborů a 12 jejich zástupců, jakož i tři revizoři. Shromáždění také zvolilo odbor pro právní otázky a pomoc „našim krajanům“, státním občanům Československa, který měl na starosti řešení otázek zaměstnávání a ubytování.
Druhé plenární zasedání Matice školské v Báčském Petrovci 6. srpna 1928 rozhodlo, slovenské spolky s ním souhlasily, aby se působnost Matice rozšířila také na ně, ale to se neujalo. Matice postupně kryla celé území Chorvatska a Slavonie, ale ne i české a slovenské školy ve Vojvodině a Slovinsku, a tak se, i přes unitaristické zaměření Svazu, stala výhradně institucí Čechů v Chorvatsku, což se jí zazlívalo. Její exkluzivita byla zčásti oprávněná, protože se problémy českých a slovenských škol v mnohém lišily. Ústavou Království SHS z roku 1921 menšiny získaly právo na vzdělávání ve svém jazyce. Slovenské školy ve Vojvodině, které existovaly i před rokem 1918, měly status státních škol a s tím měly finanční podporu obcí, zatímco si Češi v novém státě své školy museli teprve vybojovat, ale, na rozdíl od Slováků, přitom měli finanční a organizační podporu Československa. V obcích s českými komunitami se nejdříve zakládaly soukromé školy, na kterých působili učitelé vyslaní z Československa, a byly financovány místními menšinovými spolky. První soukromá česká škola byla otevřena v roce 1922 v Daruvaru, v dalším roce byly založeny školy v Bělehradě a Hercegovci, v roce 1924 v Kaptolu, Crvence a Ćupriji a v roce 1925 v Bjelovaru. V obcích, kde nebyly podmínky pro otevření soukromých škol, se otvíraly české doplňovací školy. V nich učili také učitelé z Československa, ale jen v určitých dnech v týdnu. Po zbytek týdne žáci těchto škol chodili do státní školy. Doplňovací školy existovaly od roku 1921 v Osijeku, od roku 1922 v Záhřebu, Lipovlanech, Ludině a Uljaniku, od roku 1924 v Mariboru, Lublani, Sarajevu a Usoře a od roku 1925 v Paraćinu. V Karlovci, Splitu a Varaždinu probíhal kurz českého jazyka jednou týdně. Zákonem o školství z roku 1925 bylo povoleno zakládání jen paralelních škol, respektive českých oddělení na státních školách, pokud bylo nejméně 30 zájemců, ale zákon se nedodržoval důsledně a Češi i nadále zakládali své doplňovací školy. Paralelní školy byly založeny v roce 1926 v Brestově, Velkých Zdencích, Velkém Središti a Kruščici, v roce 1927 v Abliánu a Prekopakře, v roce 1928 v Belé Crkvě, v roce 1929 v Prijedoru, v roce 1931 v Holubňáku a Končenicích, v roce 1932 v Dežanovci, v roce 1933 v Tominovci. Z doplňovací školy v Uljaniku se v roce 1936 stala škola paralelní, stejně jako v Lipovlanech v roce 1938. Nesplnila se přání Čechů v Chorvatsku, aby měli vlastní střední školu, pouze na daruvarském a bjelovarském gymnáziu byla zavedena výuka českého jazyka. Z vyšších škol byla založena jedině dvouletá Hospodářská škola, nejprve v roce 1927 ve Velkých Zdencích, a od roku 1930 v Daruvaru, která díky pomoci z Československa působila až do roku 1941. Učitelé, kteří byli vysíláni z Československa, intelektuálně posílili české spolky v obcích, ve kterých působili, ale najít společný jazyk s novým a méně vyvinutým prostředím pro ně nebylo vždy snadné. Proto se Československý svaz pokusil zajistit stipendia pro studenty v Československu, a podařilo se mu to. Na druhé straně, přistěhovalá česká inteligence žijící ve městech neměla dostatek sluchu a citu pro český venkov, protože z něj sama nevzešla, zatímco se česká inteligence narozena v Chorvatsku postupně odcizila od menšiny a pozbyla pocit příslušnosti k ní.
V zájmu zlepšení sociálního postavení českých a slovenských rolníků Svaz 22. listopadu 1927 založil hospodářský odbor, a v témže roce 1927 se 22 česká a slovenská družstva sjednotila v Ústředí okruhu československých hospodářských družstev se sídlem v Novém Sadu. Ústředí se později rozdělilo na novosadský a daruvarský okruh, jemuž v letech 1932 až 1941 v čele stál Augustin Mžik, dřívější poslanec za Chorvatskou rolnickou stranu HSS, který tvrdil, že družstevnictví je prostřední cesta mezi kapitalismem a komunismem. Počet českých a slovenských družstev vzrostl na 57.  Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu

Read 51 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 43 2021

V Jednotě číslo 43, která vychází 30. října 2021, čtěte:
- Krajanské zpěvánky v Rijece
- Večer českého a dalmatského folkloru v Bjelovaru
- Ve Virovitici skončily Ozvěny Jarních tónů Jana Vlašimského
- Den Rady české menšiny města Záhřebu
- Ve školách oslavili Den chleba
- Sto let Svazu Čechů: Větší pozornost potřebám Slováků
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi