Sto let Svazu Čechů IX. - Založení Matice slovenské

  • Posted on:  čtvrtek, 01 červenec 2021 00:00

HLEDÁNÍ NOVÝCH ZPŮSOBŮ ORGANIZOVÁNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ MENŠINY
Zakládání odborů Československého svazu se sídlem v Záhřebu, které pečovaly o Čechy na území Sávské bánoviny, bylo dalším podnětem pro Slováky ve Vojvodině, aby se dožadovali vlastní organizace, buď samostatné, anebo v rámci Svazu. Starala by se o jejich potřeby, a zároveň by byla znamením uznávání svébytnosti slovenské menšiny, oproti vnucené tezi o „československé menšině“ jako odrazu unitaristického zařízení Československa i Jugoslávie. Příležitostí a podnětem Slovákům, aby založili vlastní zvláštní organizaci, bylo zavedení bánovin a založení Dunajské bánoviny na území Vojvodiny.

Už 20. listopadu založilo 45 představitelů slovenských kulturních a církevních organizací v Novém Sadě Poradní odbor Slováků Dunajské bánoviny, a 14. a 15. srpna byla v Báčském Petrovci založena Matice slovenská jako samostatná slovenská kulturní organizace.
České noviny Jugoslávští Čechoslováci se na založení Matice slovenské nedívaly blahosklonně. Redaktor Otto Sobotka se táže, zda se Matice slovenská uplatní, nebo zůstane jen na papíru. Podle jeho názoru je důvodem k založení Matice stav, v jakém je Československý svaz, a vzkazuje, že by bylo lepší stavět a zdokonalovat Svaz než zkoušet budovat podniky, „které se u nás nemohou vyvíjet, a jsou předem odsouzeny k živoření, ne-li k zániku.“ Poněvadž v rámci Svazu působí jednotlivé odbory, podle jeho mínění by také Slováci prostřednictvím odborů uplatnili své nároky a tím by se Svaz decentralizoval. Sobotkovi článkem Češi a Matica slovenská odpověděl redaktor Národní jednoty Andrej Vrbacký, který vzkázal, že Matice není protičeská, protože počítá se spoluprací se Svazem, ale vysvětlil, že Slováci zakládají svou Matici, jako si Češi založili Matici školskou a Osvětový odbor, z jejichž úspěchů měli Slováci radost. „Potrebu Sväzu Slováci priznávajú a nikdy ju nepopierali. A dnes, keby sa mali počítať prívrženci Sväzu na slovenskej a českej strane, neviem, ktorá strana by sa ukázala väčšou podporovateľkou Sväzu,“ napsal Vrbacký.
Sobotka a mnozí přední Češi z Chorvatska sdíleli nespokojenost s působením a uspořádáním Československého svazu s vojvodinskými Slováky, proto přece měli pochopení pro jejich touhu po vlastní organizací. Před šestým hlavním shromážděním Československého svazu, které proběhlo 18. prosince 1932 v Bělehradu, Sobotka napsal, že by bylo dobré rozdělit Svaz na dvě části, respektive na dvě sekce, dunajskou a sávskou. Sídlo Svazu má i nadále zůstat v Bělehradu, ale s podvýbory pro tyto dvě bánoviny. „Založení Matice slovenské není ničím jiným, než naprosto zdravou reakcí na tuto nutnost a bude jen dobře, jestliže dle toho zařídíme svoji organisaci a postup,“ napsal Sobotka a přimluvil, že „naše menšinová veřejnost“ velmi málo ví o působení Svazu, i když je v jeho čele novinář, který by mohl „o našich poměrech“ psát častěji.“ Měl na mysli Vojtu Režného jako profesionálního tajemníka Svazu. „Dokázali jsme, že se dovedeme sjednotit, což se nepovedlo v žádném jiném státě. Nuže, měli bychom také dokázat, že ta naše organisace je skutečně živým organismem, živým v každém směru a smyslu. Svaz dnes vyvinuje málo iniciativy. A kde ta iniciativa je, tedy je hodně papírová. Nepružná. Chybí tu styk s krajany. Styk neúřední. Náš Svaz by se neměl stát úřadem, kam chodíme s pokorně svěšenou hlavou a s čepicí v ruce uctivě prosit, jak to stojí s naší žádostí. Ne! Náš Svaz by měl býti hlavou naší menšiny, hlavou, kde se opravdu sbírají veškeré nervy naší menšiny, hlavou, která opravdu řídí a vede. Musíme si přiznati, že od tohoto ideálu jsme ještě na míle daleko, ačkoliv mi musí každý přiznat, že tento ideál není tak nesplnitelný, i když by si vyžádal hodně práce.“ napsal Sobotka.
Shromáždění probíhalo v přímém rozhlasovém přenosu, a tak je mohli sledovat mnozí Češi a Slováci v Jugoslávii, kterým byly dostupné rozhlasové přijímače. Došlo i k jistým polemikám. Slovenští vyslanci byli nespokojeni se zprávou, kterou podal tajemník Vojta Režný, a k nespokojeným se přidali i další delegáti z Daruvarska, jakož i další Slováci. Mezi Slováky trvale doutnala nespokojenost počínáním Vojty Režného, který i nadále zastupoval a vnucoval ideu čechoslovakismu, a na schůzi předsednictva Svazu v Šidu 10. prosince 1933 Slováci schůzi opustili se vzkazem, že jsou pro skutečnou a upřímnou spolupráci založenou na rovnoprávnosti Čechů a Slováků, která není možná kvůli počínání Režného. On se brzy vskutku musel vzdát funkce tajemníka Československého svazu a odešel učit na školu do Sarajeva. O čtyři roky později, když se naplnilo 25 let jeho působení, vyjádřil Otto Sobotka v Jugoslávských Čechoslovácích Režnému uznání s tvrzením, že bez něj byla funkce tajemníka Svazu nepředstavitelná: „Měl hluboké porozumění a pochopení pro potřeby menšiny a je opravdu škoda, že mnohá jeho krásná iniciativa zapadla. Odkdy odešel z místa tajemníka, Svaz se potácí v samých provisoriích a čeká na svého člověka,“ napsal Sobotka.
Na sedmém hlavním shromáždění Svazu v Bělehradu 28. května 1934 Matice rozhodla přistoupit ke Svazu a od té doby vystupovala jménem všech slovenských spolků. České spolky, kterých byl dvojnásobek, byly zastoupeny jednotlivě, proto se předsednictvo stalo neúčinným. To vedlo k dalším debatám o uspořádání a působení Svazu.
V listu Jugoslávští Čechoslováci z 24. prosince 1935 mladý daruvarský advokát Alexandr Vondráček položil otázku o založení české organizace, jakou mají Slováci v Matici slovenské. Podle jeho mínění by šlo o poradní těleso, které by dávalo směrnice ve veřejno-právních otázkách, podobně jako v Rakousku existuje Národní rada, která shromažďuje představitele všech českých stran v zemi. Následovala reakce bývalého tajemníka Svazu Vojty Režného z 30. ledna 1936, kterému vadilo už samé používání pojmu česká menšina. Řekl, že jde o nezvyklou terminologii, ale že je si na ni třeba zvykat, protože se bude vyskytovat stále častěji. Režný navíc napsal, že po vzniku Matice slovenské v Jugoslávii neexistuje československá menšina, ale že existuje slovenská menšina a v důsledku toho česká menšina, která si jen říká československá. Režný kritizoval také předsedu Osvětově-hospodářského odboru Josefa Bezdíčka, zazlíval mu, že pro něj „náš život“ představuje „život české části naší menšiny, nic víc,“ a že Československý svaz je podle něj „mrtvým útvarem, nemajícím vlivu na náš život a rozvoj.“ Režný sice s Bezdíčkem částečně souhlasil a napsal: „Svaz tak, jak je dnes, když ztratil své působení a význam pro Slováky, skutečně nemůže znamenat nic ani pro Čechy. Není možné, aby ve Svazu o věcech českých paritně spolurozhodovali Slováci a všechny věci slovenské, aby se vyřizovaly zcela suverénně v Matici slovenské. Je tedy zcela přirozené, že se na české straně pociťuje potřeba toho, čeho bylo se slovenské strany už dávno dosaženo.“ Text uzavřel vzkazem „Svaz je mrtev, ať žije Svaz!“
V dalším článku z 6. února 1936 Režný píše: „V Bělehradě máme Svaz, organizaci přísně nepolitickou, osvětovou, s jeho záhřebskými odbory, které pracují v české části naší menšiny, promísené tu a tam slovenskými diasporami... Naše menšina však nemůže se omezit jen na život národně osvětový. Každý její příslušník je denně strhován do politického víru jihoslovanského prostředí, v němž žije. Je to zcela přirozené. Musí se politicky deklarovat, buď tak, nebo onak. To pociťujeme odedávna.“ S připomenutím založení české strany v roce 1920, Režný se přimlouvá o založení Poradního sboru, který by politicky usměrňoval českou část menšiny, což nedokážou ani Svaz, ani jeho záhřebské odbory. Polemizování v Jugoslávských Čechoslovácích pokračuje, a redakce v čísle z 12. března 1936 prohlašuje, že návrhy o založení Poradního sboru nejsou zaměřeny proti Svazu. Josef Bezdíček se v témže čísle staví proti založení Poradního sboru, aspoň dočasně, protože u Čechů chybí národnostní uvědomění, kterou je kulturní a hospodářskou činností třeba teprve probudit, a až potom se může od Čechů vyžadovat, aby vystupovali politicky: „Je nutné budovati zdola, dle programu, které si odbory Svazu vypracovaly, je zapotřebí získati naší inteligenci pro tuto drobnou práci a až tato bude hotová, budovati další. Poradní sbor musí do svých řad dostati lidi národně uvědomělé, pevného charakteru, a těch dosud mnoho nemáme,“ napsal Bezdíček. Režný se znovu ozval 19. března 1936, upozorňoval, že: „... není logické, abychom my Češi materiálně i mravně vydržovali Svaz v Bělehradě, z něhož prakticky těží skoro výlučně Slováci, kteří však současně mají svoji Matici. Není udržitelné, aby ve Svazu spolurozhodovali Slováci paritně o všech našich věcech a věci slovenské aby se suverénně vyřizovaly v Matici slovenské. Proto není žádnou frází, zvolá-li se: Svaz je mrtev, ať žije Svaz! Ze záhřebských odborů Svazu se sám sebou utvoří Svaz nový (bez Slováků), který by, bude-li dále toho potřeba, měl míti společně s petrovskou Maticí slovenskou v Bělehradě korporaci a sekretariát, vyřizující jednak věci společné, jednak věci, se kterými se musí k centrálním státním úřadům. To je logika, která provede své, ať se to komu líbí nebo ne.“
Tyto rozpravy a trvalé napětí mezi Maticí slovenskou a vedením Československého svazu blokovaly jeho činnost, ale podněcovaly úvahy a rozpravy o jeho budoucnosti, smyslu existence a organizačním změnám, ke kterým brzy dojde.  Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu Čechů

Read 53 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 48 2021

V Jednotě číslo 48, která vychází 4. prosince 2021, čtěte:
- Seminář krajanských učitelů v ČR
- Kulturní program v Dolních Střežanech a předvánoční dílna v Šibovci
- Sto let od narození Alexandra Dubčeka
- Úpravy budoucího odpočinkového areálu v Horním Daruvaru
- Výstava Záhřebský tiskař Antonín Jandera
- Sto let Svazu Čechů: Nové výzvy pro Svaz Čechů  
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi