Sto let Svazu Čechů XIV – Chorvatští Češi v době NDH

  • Posted on:  středa, 11 srpen 2021 00:00

ČESKOSLOVENSKÁ BRIGÁDA JAKO JEDINÁ INSTITUCE ČECHŮ V CHORVATSKU
V dubnu 1941 zasáhla druhá světová válka také Království Jugoslávii, na které 6. dubna zaútočily nacistické Německo a fašistická Itálie se spojenci Maďarskem a Bulharskem. Jugoslávské vojsko kapitulovalo a král Petar II. a vláda uprchli do exilu. Území Jugoslávie bylo rozděleno, a v den vstupu německých vojsk do Záhřebu 10. dubna byl vyhlášen Nezávislý stát Chorvatsko, který se prostíral na území Chorvatska a Bosny a Hercegoviny (v květnu části Dalmácie a Gorského Kotaru postoupí Itálii).

Území NDH bylo rozděleno na německou a italskou okupační zónu, takže šlo o satelitní stát dvou okupantů. Německo a Itálie přivedli v NDH k moci ustašovské hnutí. Ustašovský režim zakázal i české spolky a školy a české domy zkonfiskoval. Do záhřebského Československého národního domu se nejdřív nastěhovalo Gestapo, po něm Ustašovská mládež a konečně Zagrebački krugoval, tj. rozhlas, který budovu používal až do roku 1998, kdy byla konečně vrácena České besedě Záhřeb. V daruvarském Národním domě se ubytovalo německé vojsko, které tam pobývalo do června 1941 a přitom zničilo velkou část inventáře, mj. divadelní jeviště a loutkové divadlo. Zmizela také velká část Ústřední knihovny Československého svazu.
Ministr náboženství a školství Mile Budak přinesl 16. června 1941 rozhodnutí, že se na území NDH „s koncem školního roku 1940/1941 ruší všechny srbsko-konfesní obecné školy a mateřské školy, všechny soukromé české obecné školy a všechna oddělení na státních chorvatských obecných školách s vyučovacím jazykem českým na celém území Nezávislého státu Chorvatska. Tímto rozhodnutím se neruší soukromé slovenské obecné školy ani oddělení na státních chorvatských obecných školách se slovenským vyučovacím jazykem.“ Protože Slovensko bylo stejně jako NDH satelitní stát v rámci Hitlerova evropského zřízení, ustašovská moc zaujala vůči slovenské menšině kladné stanovisko a uznala existenci jejich škol a ostatních institucí. Vzhledem k tomu, že i jejich státy byly jako NDH členkami sil Osy, ustašovská moc nahlížela kladně i na německou a maďarskou menšinu. Ale Češi, jejichž vlast byla pouhým německým protektorátem, přišli o všechna práva vydobytá za Jugoslávie. V činnosti pokračovala jedině Československá banka, která se musela přejmenovat na Čechobanku. Její ředitel Josef Bezdíček s manželkou finančně podporoval příslušníky české menšiny, zejména matky a manželky těch, kteří se zapojili do československých dobrovolnických jednotek. Chorvatským partyzánům zase posílal léky, cigarety, oblečení a obuv, a při jedné příležitosti i tři psací stroje a finanční pomoc ve výši 250 000 kun, kterou vybral od chorvatských občanů.
Nevyřešená otázka státního občanství chorvatských Čechů ovlivnila i jejich postavení v NDH. Češi s jugoslávským občanstvím se stali občany NDH a byli nuceni narukovat do domobrany jako jejího řádného vojska, ale bývalí občané Československa, kteří nyní měli občanství Protektorátu Čech a Moravy, tuto povinnost neměli, nezvali je ani do vojenské služby do Protektorátu, který ostatně vlastní vojsko ani neměl. Na tyto Čechy se kladl nátlak, aby jinými způsoby sloužili státu. Toho využila německá kulturní organizace Kulturbund, která začala lákat Čechy do svých řad a slibovala jim, že se tím vyhnou případnému náboru do německého vojska. Kulturbund se tím snažil posílit německý vliv ve Slavonii a usiloval o otvírání německých škol v českých osadách.
Ustašovci nepodnikli nic pro to, aby přilákali Čechy do svých řad, nebo aby získali přízeň české menšiny, naopak, někteří ustašovští mocnáři se ve veřejných projevech záporně vyjadřovali o Češích, dokonce mluvili o jejich vyhlazení. Za takových okolností Čechům zbývalo přizpůsobit se a podvolit se nové moci, nebo se aktivně zapojit do odbojového hnutí, které na území Jugoslávie podnítila Komunistická strana Jugoslávie. Střed odporu okupantům a jejich domácím kolaborantům, nazvaného Národně osvobozenecký boj (NOB) či Národně osvobozenecké hnutí (NOP) byl na území NDH, v Chorvatsku a BaH, kde postupně vznikala velká osvobozená území, na nichž se formovaly nové orgány moci pod velkým vlivem komunistické ideologie. Vedení hnutí NOP prosazovalo politiku „bratrství a jednoty“ a slibovalo spravedlivější politické a společenské zřízení po osvobození, rovnoprávnost všech národů s respektováním práv národnostních menšin, což by se uskutečnilo konstituováním nové Jugoslávie jako federativního státu s šesti republikami. To bylo oficiálně schválené na druhém zasedání Antifašistické rady národního osvobození Jugoslávie (AVNOJ) v Jajci 29. a 30. listopadu 1943.
Mnozí Češi, zejména v Záhřebu a dalších městech, se zapojili do ilegálních činností a část z nich kvůli tomu přišla o život. Mezi nimi byl i Vojta Režný, který v Sarajevu tajně poslouchal rozhlasové zprávy v češtině z Londýna a Moskvy, překládal je, rozmnožoval a nosil partyzánům do nedalekých hor. Na začátku roku 1944 ho Gestapo zatklo a odvleklo do koncentračního tábora Dachau, kde tento vynikající český menšinový pracovník a funkcionář Československého svazu zemřel 11. února 1945.
Partyzánské povstání proniklo i do oblasti západní Slavonie, kde žila větší část české menšiny v Chorvatsku. Na Daruvarsku byl 4. října 1941 založen partyzánský oddíl Matija Gubec, ve kterém vedle Chorvatů a Srbů bojovali i Češi a Slováci. Ve vsích se zakládaly iniciativní výbory, ze kterých se později stanou národně osvobozenecké výbory, jaké se od roku 1942 zakládaly takřka ve všech osadách na daruvarském okrese, a po ozbrojených akcích partyzánů vznikají osvobozená území. Mezi komunisty, kteří zahájili protifašistický odboj, bylo Čechů a Slováků málo, ale byla navázána dobrá spolupráce s českými rolníky. Jak se válka na světových bojištích postupně vyvíjela ve prospěch antifašismu, což vedlo i k sílení hnutí NOP, zvyšoval se počet Čechů partyzánů a komunistů na venkově. Mnozí Češi, zejména domobranci, se přidávají k partyzánům, a Češi se zapojují do působení národně osvobozeneckých výborů. Na stranické poradě v obci Zvečevo od 25. do 27. prosince 1942 bylo rozhodnuto, že je nutné „podniknout všechno pro to, aby se Češi, Slováci, Maďaři a Němci aktivně zapojili do dnešního boje, který přinese osvobození také jim.“ Štáb III. operační zóny rozhodl 3. května 1943 o založení československého praporu, který byl pojmenován jménem husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova. Prapor zanedlouho přerostl v I. československou brigádu Jana Žižky z Trocnova, založenou 26. října 1943 na Bučji, kterou tvořily tři prapory s 590 bojovníky. Prvním velitelem brigády byl Milan Joka, srbské národnosti, po něm to byl Josef Růžička, politickým komisařem byl Josef Vojáček Taras a náčelníkem štábu Antonín Doležal, všichni tři byli Češi. Brigáda se stala částí XII. divize VI. korpusu Národně osvobozeneckého vojska Chorvatska. Založení československé brigády mělo silný dopad na dojem o rovnoprávnosti Čechů, protože jazyk velení byl český a velitelé byli Češi. I. československá brigáda Jana Žižky z Trocnova byla vycvičena podle pravidel československého vojska, vojáci měli na čapkách odznak s československým praporem. Existence brigády posílila přesvědčení Čechů, že si svá práva a rovnoprávnost v novém společensko-politickém zřízení Chorvatska a Jugoslávie vybojují sami, že jim je nikdo nedaruje. Československá brigáda bojovala v listopadu 1943 na území Virovitice a v prosinci na území Đakova. V zimě 1944 brigáda plnila úkoly na Baniji a po tom se přesunula do západní Slavonie. V srpnu 1944 se podílela na osvobození Hrubečného Pole a Velkých Zdenců, čímž vzniklo velké osvobozené území na obou březích Ilovy. I když prapor a později i brigáda měly i bojové úlohy, motivy jejich založení byly především politické, aby se politickým působením v české a slovenské menšině v Slavonii docílilo její co nejpočetnější zapojení do hnutí NOP. Brigáda měla při zakládání 446 bojovníků a důstojníků, z toho bylo jen 34 členů strany KPJ a 60 členů SKOJ, kteří ideově-politicky působili na bojovníky v souladu s komunistickou ideologií, a byly zavedeny také kurzy pro negramotné.
V praporech a rotách I. československé brigády se zakládaly kulturně-osvětové výbory. Každý prapor měl vlastní pěvecký sbor a ochotnickou sekci, která uváděla divadelní hry a zpěvy. Roty a prapory vydávaly vlastní kapesní noviny. Byla založena brigádní hudba, dokonce i džezová skupina. V druhé světové válce to byl jediný způsob kulturně-osvětového působení Čechů v Chorvatsku, v podmínkách, kdy byly na území ovládaném NDH všechny její spolky zakázané, takže I. československá brigáda Jana Žižky z Trocnova vedle toho, že byla jedinou institucí české menšiny, představovala také pojítko mezi bohatým kulturně osvětovým životem v předválečném období a období poválečném, které se pomalu rýsovalo. Z řad brigády vyjdou také podněty k obnovení menšinového života na územích ovládaných partyzány.   Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu Čechů

Read 49 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 43 2021

V Jednotě číslo 43, která vychází 30. října 2021, čtěte:
- Krajanské zpěvánky v Rijece
- Večer českého a dalmatského folkloru v Bjelovaru
- Ve Virovitici skončily Ozvěny Jarních tónů Jana Vlašimského
- Den Rady české menšiny města Záhřebu
- Ve školách oslavili Den chleba
- Sto let Svazu Čechů: Větší pozornost potřebám Slováků
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi