Divadelní skupině České besedy Daruvar byla za představení Na tý louce zelený udělena Cena za uchovávání kulturního dědictví. Herec Luka Sirůček byl nominován za nejlepšího herce ve vedlejší roli.
V dopisu podepsaném odbornou spolupracovnicí Chorvatského sněmu kultury pro divadelní, literární a výtvarnou kulturu Martinou Brumenovou se mimo jiné píše, že „dokonce dvacet uvedených představení a jejich dosah dokazují, že se divadelní ochotníci nevzdávají ani v těžkých časech a pokračují s vytvářením kvalitních představení.“
Dubravka Crnojevićová Carićová konstatuje, že „mnohá z letošních představení byla velmi kvalitní a některá excelencí překvapila. Amatéři vždy otvírají nové dveře divadla a nabízejí zajímavé pohledy, z nichž sledují skutečnost kolem sebe a v sobě... sledovali jsme ambiciózně inscenovaná a dopodrobna připravená představení, v nichž často účinkoval velký počet amatérů. Viděli jsme i operety, muzikály, představení, v nichž síly spojili herci, tanečníci, zpěváci, hudebníci...“
O operetě v provedení Daruvarských uvádí: „Leonoře Janotové, vedoucí této divadelní skupiny České besedy Daruvar, autorce adaptace a režisérce této zajímavé operety se podařila velká věc: v představení účinkuje orchestr, folklorní skupina Holubička, jakož i amatérští herci, kteří výborně hrají, zpívají a tančí. Všichni herci vypracovali výborně profilované charaktery, hrají přesně, s nadšením a velkou energií. Mladí herci předvedli vysoký stupeň dovednosti a talentu a rovnoprávně hrají s daleko zkušenějšími. Představení v žádném okamžiku „neupadá“, což jen svědčí o tom, nakolik přesně a uvědoměle se pracovalo. Také na samém festivalu bylo představení sehráno s mnoho energie, přesně a vtipně: výkony mnohých interpretů ještě získaly na kvalitě. Bylo velkým požitkem sledovat tímto způsobem uvedené představení, které takto kvalitně zachovává vlastní tradiční hodnoty! Blahopřeji.“
Gordana Ostovićová v úvodu konstatuje, že počet uvedených představení napovídá, že se amatérská divadla po pandemii vzpamatovávají. „Tematicky a žánrově různé, s velkým tvůrčím zápalem, představení navracejí víru, že se divadelní ochotnictví vrací k normálu...
Jsem ráda, že se v amatérském divadle sáhlo po žánru operety, což se stává zřídka, a zvlášť mě těší, že byla udělána velmi profesionálně, přičemž se dbalo o každý segment představení: od režie, kostýmů, scénografie, k hereckým výkonům. Jde o kdysi velmi populární operetu z třicátých let minulého století, která se v Česku hrávala často a po premiéře měla na šest set repríz, hrála se také v Daruvaru. Recept je jednoduchý a dobře sladěný: několik potenciálních zamilovaných, sympatické postavy, mnoho vtipných situací nedorozumění, scény zpívajícího a tančícího lidu a samozřejmě, šťastný konec. Škoda, že nebyly titulky, protože mnohé legrační scény narazily na ticho v publiku, které by se jinak určitě smálo, jako ve scéně, kdy otec mluví o své fence a potenciální ženich o své milé. Režie Leonory Janotové je velmi přesná. Dbá o dynamiku obrazů, nástupy a odchody a dopodrobna také na přední a zadní plány. Výborně je režírovaný obraz jarmarku, protože zatímco v předním plánu probíhají dialogy hlavních postav, v zadním plánu všichni účastníci jarmarku hrají beze slov podrobně rozpracované úlohy – nepůsobí tedy jen jako statisté, ale jako úplní lidé, kteří pijí, rovnají suvenýry, tiše si povídají... S péčí se dbalo i na výběr kostýmů, které se hodí k postavám (Věra Slivarová), od národních krojů k stejnokrojům lesníka, lesního inženýra po obleky velkostatkáře a fajnových dam, které mají měšťanský ráz. K tomu se hodila přesná choreografie tanců Željky Zadrové a Tomislava Doležala, která představení přidala živosti. Šlo o herecky velmi sladěný ansámbl s velmi pěknými pěveckými schopnostmi, připravený na vtipné i lyrické okamžiky, které opereta nabízela. Zvlášť bych vyzvedla Dominika Mildeho v roli lesního inženýra, Kláru Janotovou v roli Aleny, vtipného Zdenka Janotu jako lesníka, ale také Luku Sirůčka a Vlatku Milićovou Janotovou. Ale celý ansámbl dokázal, že dokáže sehrát naoko lehký, a vlastně na přesnost náročný žánr. V neposlední řadě musíme pochválit secvičený malý orchestr, bez kterého by Zelená louka nebyla možná. Jsem bohatší o poznání, že u nás známá píseň Pokloni svoj mi foto vlastně pochází z této operety, kterou členové ansámblu České besedy Daruvar tak krásně uvedli a vrátili nás do jiné doby.
Divadelní kritik Igor Ružić uvádí, že představení „celkově znovu dokázala vitalitu a kreativitu divadelního ochotnictva v Chorvatsku v rozpětí od kvalitní (re)interpretace dědictví po nejsoudobější scénický jazyk... dá se říci, že domácí divadelní ochotnictví korona-krizi přežilo.
Ochotnický zápal české menšiny v Chorvatsku, a nemáme důvod pochybovat, že i jinde, je nakažlivý, a proto jsou Češi jediná národnostní menšina v Chorvatsku, která má ‚své stálé místo‘ na Festivalu chorvatských divadelních ochotníků. Nejčinnější a zřejmě produkčně nejpřipravenější je často tým z České besedy Daruvar, což ukázala také letos, kdy inscenovala nicméně než opravdovou tradiční operetu. Na tý louce zelený je český evergreen, srovnatelný s chorvatským titulem Tko pjeva, zlo ne misli, s milostnou zápletkou a spoustou peripetií, které oddalují vyčkávané šťastné rozuzlení. Režisérka Leonora Janotová se nechtěla vynášet nad známou předlohu a práci odvedla profesionálně reproduktivně, ale na úrovni, která převyšuje rámce ochotnického divadla. S úhrnem 41 účastníkem, od orchestru po herecký ansámbl, přes kostýmy a scénografii, z představení je znát, že bylo připraveno „na míru“, ale i nad ní, tj. nejen pro publikum, které ho miluje a rozumí mu, ale také pro publikum, které si ho, i když nerozumí, zamiluje. Herecky nejlepší práci odvedli především Luka Sirůček a hned po něm Klára, Miroslav a Zdenko Janotovi.“
Videonahrávky představení jsou k zhlédnutí na YouTube: https://bit.ly/3O8Y5G7, fotografie jsou na Facebooku CHSK: https://bit.ly/3b18N2N.
Daruvarskému ansámblu a režisérce ještě jednou blahopřejeme. Připravil žp, foto HSK