Americké terasovité zahrady jsou tajným pokladem Opatije, rozlehlé a dávno založené jsou tichou oázou, zatím vzdálenou od turistických cest. Nenarazíte na ně snadno a dostat se k nim je docela obtížné. A přece jsou tak blízko hlavní opatijské pláži Slatina a Ulici slavných, kde jsou na hvězdách uvedena jména významných chorvatských sportovců, vědců, spisovatelů a umělců. Odtud je to jen kousek parčíkem s fontánou pod hotelem Opatija a pak velice příkrou jednosměrnou ulicí podél impozantního kostela Zvěstování Panny Marie se zelenou kupolí – nepřehlédnutelného symbolu Opatije, vybudovaného na počátku minulého století podle projektu nejslavnějšího vídeňského architekta Carla Seidla z českého Šumperku. Poté jen musíte, už podle věku a kondice, se zbytkem dechu a sil vyšplhat přes pěknou půlkruhovitou pěší lávku nad opatijskou hlavní tepnou Nova cesta, pak pár desítek metrů po schodech mezi terasami zahrad a jste doslova mezi zelenou a modrou, barvami, které spojují dva zeměpisné rysy celého regionu, mezi svahy zelené hory Učky a modrým mořem.
Jste v Amerických zahradách, mistrovském díle parkové architektury na povrchu 8000 m2, které jsou botanickou perlou a zároveň je z nich nezapomenutelná, úchvatná vyhlídka na zátoku Riječki zaliv a kvarnerské ostrovy. Při tom pohledu vám nebude líto namáhavé cesty, od které jste málem před cílem upustili, obzvlášť jestli si k prohlídce zvolíte den s dobrou viditelností.
Tyto zahrady byly založeny před sto léty, na začátku dvacátých let minulého století, veřejnosti byly přístupné od roku 1926 do roku 1941. V tom období nedaleko středu města vznikla skutečná zelená oáza klidu a pohody. Byly osázeny kafrem, eukalyptem, kaméliemi, gardéniemi, magnóliemi, australskými agávemi, tisíci růží, vinnou révou, a mnoha dalšími cennými exempláři rostlin, mezi nimi i poněkud neočekávanou paprikou. Po odstěhování jejich zakladatele a majitele z Opatije se už o zahrady neměl kdo starat a začaly chátrat, jejich krásu začal nahlodávat čas a téměř upadly v zapomnění. Dlouhá desetiletí byly veřejnosti nepřístupné.
V roce 2010 se začalo uvažovat o jejich revitalizaci, v roce 2016 se staly chráněnými jako kulturní dědictví. Obnovení naplánováno na pět fází financovalo Ministerstvo cestovního ruchu Chorvatska a město Opatija. Od dubna roku 2019 jsou Americké zahrady znovu otevřené pro veřejnost.
Proč ale to neobvyklé pojmenování a co má dělat poněkud prozaická paprika mezi kaméliemi, magnoliemi a jinými exotickými exempláři flory? Za to všechno může – co jiného, než (mimo papriku) samá láska nebeská na několika úrovních!
Americké zahrady založil Maďar Michael Paulus Kuczor, poté co se vrátil z Ameriky, kde zbohatl obchodováním s tehdy už věhlasnou szegedínskou paprikou a kde získal přezdívku Král papriky. Když na začátku dvacátých let minulého století přišel na dovolenou do Opatije, ihned si zamiloval fantastický pohled ze zelených svahů opatijského majetku Ivana Jurkoviće z Rijeky.
Protože se Kuczorovi, když se kochal pohledem na Kvarner, zjevil anděl mezi kvítím a fontánami a slíbil mu pomoc při zahradničení, a při tom Kuczor měl peněz habaděj, ihned majetek pro svého anděla koupil. Jeho skutečným andělem byla nedaleko žijící Hilda von Hortenauová, vzešla z velké lásky mezi Ottou Habsburským, synovcem císaře Františka Josefa, a vídeňskou primabalerínou Marií Schleinzerovou, jako jejich nemanželské dítě. Hilda se do Opatije dostala díky sňatku své matky s lékařem Juliusem Kohnem, který záhy obdržel šlechtický titul von Hortenau. Po první světové válce Hilda též žila v Americe a po návratu měla v Opatiji květinářství.
Přesně před stoletím, v roce 1922, se Hilda a Kuczor vzali a ihned se z celého srdce dali na realizaci svého snu: vytvořit nejkrásnější botanickou zahradu v této části Evropy. Na svém pahorkatém terénu nad Opatijí bojovali se skálami a kamenným terénem minami, půdu rozváželi kočáry a pilně upravovali půlkruhové terasovité zahrady. Navíc vystavěli patnáctisloupovou kolonádu a vysázeli za ní patnáct cypřišů, dnes už třicetimetrových štíhlých krasavců. Když jim Ivan Jurković, zvaný Šiša, terén prodával, jeho podmínkou bylo, aby tam započatou stavbu ponechali nezbouranou. Tak se stalo a dodnes se v zahradách nalézá zřícenina, které se říká Šišina mirina.
Když se v nově upravených zahradách zazelenaly trávníky a stromy, rozkvetly nádherné keře, stovky druhů růží v různých barvách, kamélie, magnolie atd. (ovšemže i nevyhnutelná paprika), a když se o ně obyvatelstvo a turisté začali zajímat, obchodní a podnikatelský duch Kuczora neopustil. Za vstup do svých zahrad začal vybírat vstupné. Ale co znamenalo pouhých tehdejších pět lir oproti tomu vzácnému pohledu ze zelených a rozkvetlých zahrad, kterým nelze nepřiznat, že spočívají na zásadách pečlivě a úspěšně pěstované parkové architektury?
Novináři Kuczorovi zahrady nazývali Opatijskými Semiramidinými zahradami, avšak obyvatelé se rozhodli, na základě majitelovi minulosti, kterému se podle místního hovoru říkalo Amerikán, pro název Americké zahrady, a to jméno jim zůstalo dodnes.   Text a foto Sněžka Hercegová