Slavnost má tři body: Mše svatá v kapličce, návštěva hřbitova s požehnáním hrobů a večerní zábava s programem.
Mši svatou v odpoledních hodinách vedl farář z Prnjavoru pan Vlado Lukenda. Jeho římskokatolická farnost patří do banjaluckého biskupství a rozléhá se mezi řekami Ukrina na východě, Vrbas na západě, Sáva na severu a na jihu se nachází někdejší farnost Dubrava Stara v obci Čelinac. Pan farář neodolal, aby si nepostěžoval. Před domovinskou válkou na tomto území žilo kolem 17 000 věřících, dnes je jich jen 250, převážně starších občanů. Křtiny neměl už dva roky nikdo a kdy byl poslední sňatek, už si ani nepamatuje. Sám je už v letech, kdy se blíží jeho důchod, a neví, co bude potom. Vysvětlil, že kdysi na území této farnosti žilo mimo Chorvatů a Čechů hodně Poláků a o něco méně Němců a Italů. Ale většina se buď asimilovala nebo vystěhovala. Na území farnosti Prnjavor je ještě jedna česká vesnice Maćino Brdo, ta má svou pouť 5. července na svatého Cyrila a Metoděje.
Kaplička, ve které se mše konala, byla krásně upravená. I když už je trochu zchátralá, nové lavice dosvědčují, že se o ní někdo stará. Na hlavním oltáři je obraz Panny Marie s malým Ježíšem v náručí a v pozadí její rodiče Jáchym (Joakim) a Anna. Ale naši pozornost zaujala olejomalba na levém pomocném oltáři. Na ní je znázorněný svatý Václav na koni a v pozadí novovesská kaplička, kulturní dům a text Svatý Václave, pros za nás, v češtině. Na nebi nad ním jsou znázorněni další svatí: malý Ježíš, Panna Marie a svatý Cyril a Metoděj. Kdo ten obraz namaloval, nevěděli ani nejstarší účastníci mše. Miroslav Stojković ve své monografii Nova Ves 1894–2004 napsal, že obrazy namaloval malíř Rohak z Bosenského Brodu.
Na mši byli jak obyvatelé Nové Vsi, tak také rodáci – vystěhovalci a členové České Besedy Slavonský Brod. Zvlášť slavnostně působili členové pěveckého sboru Vltava v krojích. Kráse přidali také domácí děti. Tři holčičky a jeden chlapeček se také oblékli do krojů, velice jim to slušelo a byli na svůj oblek velice hrdí. Mše proběhla v chorvatštině, ale modlilo a zpívalo se také v češtině. Modlitby Věřím v Boha Otce (Vjerovanje) a Otčenáš a závěrečná píseň Tisíckráte pozdravujem Tebe byly v češtině.
Novovesský hřbitov ani na Všechny svaté není tolik navštívený jako v den kdy se koná pouť. Snad je také v ten den nejupravenější. Stezky upravené, tráva posekaná a na hrobech čerstvé nebo nové květiny. Pěvecký sbor před hlavním křížem zazpíval písničku Hřbitove, hřbitove a pan farář požehnal celý hřbitov a všechny jeho návštěvníky. Ovšem že také na osobní žádost požehnal jednotlivé hroby.
Program ve vesnickém domě začal vystoupením pěveckého sboru z Brodu. Nejdřív zazpíval neoficiální hymnu Čechů v Chorvatsku a v Bosně Ta naše písnička česká, zpíval s ním celý sál. Následovaly dvě české lidové písně Zahučely hory a Včera neděla byla, a to a capella. Potom národní umělkyně Štefica Kraftová přednesla veršovaný šprýmovný příběh z jejího mládí, který sama napsala.
Z hostů byla přítomná Sonja Ugovićová, představitelka české velvyslankyně v Bosně a Hercegovině paní Ivany Hlasové. Druhý vzácný host byl Michal Černý, hlavní politický poradce při OHR (Office of the High Representative – Ured visokog predstavnika. Je to mezinárodní instituce zodpovědná za sledování provádění civilních aspektů Daytonské mírové dohody o BaH.), kterého velvyslankyně Hlasová upozornila na tuto událost. Pan poradce Černý byl příjemně překvapen, kolik lidí ho oslovilo v češtině a s jakým nadšením se v malé bosenské vesnici zpívá česky. Předpokládám, že ta čeština byla někdy zkomolená, ale přece to byla čeština.
Mimo hostů z České besedy Slavonský Brod tu byli také hudebníci z České besedy Osijek, kteří po večeři vyhrávali k tanci, a představitelé České besedy Banja Luka a České besedy Maćino Brdo. Představitelé České besedy Prijedor se bohužel nemohli dostavit kvůli onemocnění koronavirem.
Nejpočetnější však byli novovesští vystěhovalci. Mnozí z nich už nemají v Nové Vsi nikoho a tohle je příležitost setkat se se starými známými a s další rodinou. A přijeli odevšud: z bosenských měst, z Chorvatska, a to nejen z brodského okolí, Slovinska, Německa atd. Tento rok jedna rodina přijela, či bychom měli napsat přiletěla, až z Ameriky. Oto Kratochvíl s manželkou, dcerou a vnučkou si dovolenou naplánovali tak, aby mohli být na novovesské pouti.
Zajímavou osobností na zábavě byl pan Jovan Malešević, všeobecně známý jako Jovica. Uhodli jste, není Čech, a nemá ani Češku za manželku. Při večeři obsluhoval a po večeři se přidal k osijeckým hudebníkům, hrál na harmoniku a zpíval. Nejen bosenské sevdalinky a evergreeny, ale také české lidovky, které se v Nové Vsi kdysi zpívaly. Při tom zavtipkoval na svůj účet. Na otázku, zda doopravdy česky zpívá, odpověděl: „Ma pjevam, ali ne znam što pjevam.“ Copak nadanému hudebníkovi představuje cizí jazyk překážku, zvlášť když ho slýchával od dětství a také naslouchal českým písničkám?
Ještě jedna osoba upoutala pozornost. Mluvila krásnou plynulou češtinou, natáčela, byla v kroji brodské Besedy a vlasy měla spletené do dvou krásných culíků. Novovesské holčičky culíky neměly, ale možná tato krásná paní dá inspiraci jejich maminkám, a napřesrok svým dcerkám také culíky upletou. Byla to paní Marie Štěpánová z Prahy, známá jako Maruška. S brodskou Besedou navázala styky ještě před šesti lety, když přes program Erasmus+ strávila jeden semestr v Chorvatsku. Zpěvákům brodského pěveckého sboru byla k pomoci jak v kapličce při mši, tak i v kulturním domě při programu.
Paní Maruška teď připravuje doktorát o Češích v Bosně a Hercegovině o jejich soudobém životě a obyčejích. V Nové Vsi natočila nejen kulturní obyčeje, ale také jiné každodenní záležitosti, jako je například pálení kořalky. Snaží se najít poslední mluvčí češtiny, a proto pátrá po rodácích a vystěhovalcích z Nové Vsi a Maćina Brda, aby jí vyprávěli své vzpomínky, o někdejším životě a o dnešní situaci. Vyzpovídala už rodáky v Slavonském Brodě, Oriovci, Nové Gradišce, Srbci, Prijedoru, Banja Luce, Doboji a Zenici, ale to není konec. Má soupis dalších vystěhovalců, které plánuje navštívit. Semestr strávený v Daruvaru v školním roce 2016–2017 asi udělal na paní Marušku velký dojem, neboť si přesně pamatuje na aktivity, které tehdy vykonávala.
Musíme také něco říci o předsedovi České besedy Nová Ves. Je to Vjekoslav Kratochvíl, všem známý jako Vjeko. Byla to osoba všudypřítomná: v domě, v kapličce, na hřbitově, vítal hosty, vyprovázel je, dělal společnost vzácným hostům, dělal také moderátora v programu. Kolik časů utratil na přípravu slavnosti, neprozradil. Ale svědčí o tom, že povinnost předsedy spolku není ani jednoduchá ani lehká. Největší potíže mu dělají finance. Přispívá obec Srbac, české velvyslanectví, ale z největší částí musí spoléhat na sponzory. A těch není nikdy dost.
Bohužel, čtyři české besedy v tomto prostředí nemají zastřešující organizaci, jako je Svaz Čechů v Chorvatsku. Jak je vidět, české spolky v BaH, přesněji v Republice Srbské, to nemají jednoduché.
Text Andělka Vavroušová, foto Zlatko Stipešević a ČB Osijek
