Organizace oslavy se ujaly turistické středisko a místní samospráva, zatímco pěkný, pestrý a bohatý program koncipoval a režíroval vnuk doktora Mikoláška, folkový písničkář Bohdan Mikolášek. „Byl bych velmi rád, kdyby se park stal obývákem občanů Sutivanu, což bylo přání i mého dědy, když ho zakládal," říká. Je to zároveň i leitmotiv jeho nové písně věnované parku, která měla právě na oslavě jubilea premiéru. „Yes, yes, yes, the park is my place..." hlaholilo z dětských hrdel malého sboru, který doprovázel autora, a při opakování se přidalo i obecenstvo, které si půvabný refrén hned osvojilo.
Bohdan Mikolášek připravil pro tento večer několik dalších písní o Sutivanu a dalmatinských lidovek, které s ním zazpíval i místní církevní sbor. Postaral se i o další atrakce. Angažoval mladého divadelního ochotníka Nato Pivalicu, který zahrál doktora Antonína Mikoláška: v bílém stejnokroji vojenského lékaře se do parku dostavil na oslu, tak jako před sto lety jezdil „doktor Ante" za svými pacienty do horských vesniček. Potom na jevišti přečetl doporučení doktora Mikoláška městu a občanům, týkající se všeobecné hygieny, vysazování květin a turismu.
„Vzpomínka, kterou si s sebou odnese host, žijící mezi námi a našimi květinami, je živá reklama pro naši osadu, která má propagačně větší hodnotu, než veškeré tištěné prospekty," vzkazuje doktor Ante ústy mladého herce.
V jednom koutku nevelkého parku se doktor Mikolášek objevuje v další podobě – jeho pravnučka, dcera Bohdana Mikoláška, švýcarská výtvarnice Adriana Mikolášková Nautschová udělala repliku podle dobové fotografie, na níž doktor Ante hraje šachy se svou manželkou Matyldou. Doktor, vyřezaný z polystyrenu, v lékařské uniformě a v životní velikosti zamyšleně chystá správný tah, a jemu naproti je volná židle, na kterou si může zájemce přisednout a v duchu s ním zahrát šachovou partii, nebo se jen dát s doktorem vyfotografovat.
Hned vedle doktora, zadumaného nad šachovou tabulí, stojí modrý kvádr s deštníkem, jenž představuje „klimatickou stanici", zařízení, které umí číst data o počasí, ale nabízí také jejich převod na hudbu a zvuky. Autora Bohdana Mikoláška totiž napadlo, jak využít fakt, že je počasí častým motivem populární hudby, a udělal automat, na němž si každý může zvolit své počasí, vybrat například „slunečno" a George Harrison mu zazpívá Here comes the sun. „Klimatická stanice registruje pohyb ze tří stran a ohlásí se zvuky – voda, vítr, příroda. Obsah i funkce stanice jsou v neustálém vývoji. Je to také experiment s Vámi... vyzkoušejte si to!" vyzývá tabule u uměleckého objektu.
Výtvarný objekt a „elektroakustický interaktivní projekt" byly skvělým doplněním hudebního programu na jevišti. Celá událost se setkala s velkým zájmem domácích a hostů, takže stoletý park, kterým se městečko právem pyšní, byl zcela plný.
„Přátelství, ale i vzájemná láska Sutivanu a České republiky trvá už více než jedno století, a dnešní program je dalším důkazem, který o tom svědčí," řekl ve svém projevu starosta obce Ranko Blažević. Dodal, že park, který založil doktor Mikolášek, je nejstarším a nejhezčím obecním parkem na ostrově Brači, a že „početná pokolení sutivanských dětí zde strávila nejlepší dny svého dětství."
„Mnozí Češi začátkem minulého století přinesli do Chorvatska jinačí kulturu, ale žitím mezí Chorvaty společně přispěli k rozvoji turismu a urbanismu," sdělil konzul České republiky ve Splitu Juraj Varga, který neskrýval spokojenost účastí na oslavě. Zvlášť vítanými hosty toho krásného večera byli představitelé krajanské komunity, se kterou Bohdan Mikolášek už léta těsně spolupracuje. Autor této reportáže spolu s novinářkou a redaktorkou Jednoty Vlatkou Daňkovou vyřídili vřelé pozdravy předsedkyně Svazu Čechů Libuše Stráníkové, která vzkázala, že se „doktor Mikolášek stal dalším ze základních kamenů chorvatsko-českého přátelství, které se také my, Češi, žijící v Chorvatsku, snažíme podporovat a rozvíjet."
Za svého působení v Sutivanu snil doktor Ante o sanatoriu Klimatická stanice, a na podporu propagace města vydal sérii pohlednic s textem: „Sutivan, klimatická stanice pro zimu i léto, dotazy zodpoví dr. Ante Mikolášek, obecní lékař". Pro letošní oslavu vytiskl jeho vnuk repliky pohlednic, po kterých byla čilá poptávka a výdělek z prodeje byl věnován krajanské komunitě v Daruvaru. Ani to ještě nebylo všechno – konec programu osladila manželka Bohdana Mikoláška Jana, která připravila koláče, a to zcela v duchu večera věnovaného chorvatsko-českému přátelství – z české mouky a chorvatských povidel.
O velkolepé události se dozvědí i diváci české televize. Novinářka pořadu Babylon Marta Růžičková natočila se svým štábem delší příspěvek. Pokračuje tak v sledování úsilí manželů Mikoláškových o zachování vzpomínky na svého významného předka. V televizním pořadu má místo i oslava stého výročí příchodu lékaře Antonína Mikoláška do Sutivanu, kterou jeho vnuk Bohdan přichystal v roce 2008.
Tentokrát se všechno točilo kolem parku, jehož význam a důležitost zdůraznili i účastníci kulatého stolu, který se tohoto dne uskutečnil v místní knihovně. Na téma Nový urbanismus Sutivanu hovořili odborníci architekti. Profesor splitské architektonické fakulty Ivo Šimunović energicky sdělil, že Sutivan je překrásné město, protože má duši, kterou mu dává výborně zachovaný park, jediný na celém Brači, který nebyl devastován bytovou výstavbou. Místní obyvatelstvo se jím právem pyšní. Nejen oni, ale také Češi, protože park před sto lety založil český lékař. M. Pejić/vd
Mikoláškovi, občané tří států
– Bohdan Mikolášek vystudoval za elektroinženýra. Působil jako hudební skladatel, v Čechách je známý především jako písničkář, zakazovaný bývalým režimem. Proto od roku 1982 žije ve Švýcarsku jako politický azylant, a od roku 1998, kdy se poprvé vydal do Sutivanu po stopách svého dědy doktora Antonína a svého otce Adriana,
který se na Brači narodil, prakticky žije také v tomto útulném jadranském ostrovním městečku. S manželkou Janou, evangelickou kazatelkou, se mu podařilo koupit kamenné stavení, a to právě to, které měl kdysi pronajatý jeho dědeček. Manželé nyní žijí paralelně ve třech státech – ve švýcarském Curychu, v české Praze a v chorvatském Sutivanu.
Vzpomínky Leopoldiny Košťálové
– Pečlivějšímu čtenáři se jméno Antonína Mikoláška zdá povědomým. Je tomu tak proto, že v posledních třech ročnících Českého lidového kalendáře vycházely vzpomínky Leopoldiny Košťálové, dcery doktora Mikoláška. Ve fejetonu, pojmenovaném V Dalmácii před sto lety, věrně popisuje události z pobytu v Sutivanu, ale také z jiných míst, kde její tatínek působil jako obecní lékař – v Kuně na poloostrově Pelješac, Blatu na ostrově Korčula, Zatonu u Dubrovníku, v městečku Muo u Kotoru, ve Foči v Bosně a Hercegovině a v Budvě v Černé Hoře.
