Šestá hodina odpolední a poloha kaptolské návsi, která vede hlavní ulicí do kopce, umožnila letos dožínkovým divákům něco, co snad doposud ne-
umožnily žádné – aby celou podívanou, při které mohli oči nechat na alegorických vozech, a srdce tančilo radostí s každým folklorním souborem, když s písní a tancem procházel kolem, mohli celou krásu sledovat s přehledem, vsedě a v chládku.
Ačkoliv se na dožínkový průvod v Kaptole dívalo hodně diváků už od místa jeho formování na rohu ulic Požeška a Majstorska, většina se soustředila na návsi. Také proto, že tam své velké zastřešené terasy mají čtyři místní hospody. A také díky hasičům, kteří nejdřív před hasičským domem připravili místa jen pro hosty, ale jak diváků přibývalo, pohotově vynesli z domu snad úplně všechny židle a lavice – a všechny se zaplnily. Další diváci se posadili do trávy na svah u silnice, takže na křižovatce před kaptolskou tvrzí vznikl pravý divácký amfiteátr. Chvíli poté, co se nejdůležitější hosté přesunuli z Českého domu na tribunu, projela návsí jako ouvertura k dožínkovému průvodu selská jízda. A protože se letos dožínky konaly ve Slavonii, kde je chov koní ještě pořád chloubou a znamením vyspělosti hospodářství, nejenže tentokrát nebyla nouze o koně, ale místní jezdci navíc ukázkově předvedli, jak krásně klušou bílí vycvičení lipicáni.
Za doprovodu břeskné končenické dechové hudby, hojně podpořené přespolními muzikanty, měli domácí krajané čest nést hlavní dožínkový symbol, pak český a chorvatský prapor, a také dožínkový věnec a bochník chleba, symboly skutečnosti, že je těžká selská lopota u konce, že bude v zimě co jíst a že je z čeho se radovat. Pak už celou šířku silnice zabrala dožínková májka, jejíchž třicet stuh nesli představitelé téměř všech Besed, které teď v Chorvatsku působí (jen jedna scházela).
Druhou část průvodu, která znázorňovala proces získávání chleba od setí obilí až k pečení v chlebové peci, zahájili opět domácí krajané. Silnici tentokrát symbolicky „oraly“ dokonce dva staré pluhy, kaptolský a bjeliševecký, a muž, který kráčel za nimi, pak pšenici hojně „rozesel“ nejen „na pole“ ale i po obecenstvu. Následovala výprava z Dolních Střežan: muži s kosami a ženy se srpy si zvesela kráčeli do žní. Co nesebrali do snopů, sbírali za nimi pilné dětské ruce – nejmladší tanečníci kaptolské Besedy. A už si to po cestě pomalu šinul první z celé řady obilím hojně ozdobených alegorických vozů, znázorňující odpočinek na poli. Ze složené hranice pohotově seskočila hornodaruvarská děvčátka a nabídla hostům a divákům jedinečný dožínkový suvenýr – pšeničně-květinovou kytici.
Za nimi šibovecké ženy „hrabaly“ zbylé klasy ohromnými dřevěnými hráběmi. Následovala veselá mladá parta ze Záhřebu, která na voze předváděla nejjednodušší způsob vymlacování zrní – takzvané sudování. Za nimi se neslo hlasité bum-ta-ta-ta-ta, bum-ta-ta-ta-ta, bum-ta-ta-ta-ta, jak mladé „Pémijačky“ na svém voze pořádně mlátily v pětici cepy. Činily se poctivě od samého začátku průvodu, takže na návsi už sotva popadaly dech. To už ale byla slyšet veselá píseň z brestovského vozu. Jak by také ne, když s ruční mlátičkou jde výmlat daleko lehčeji. Končenický fofr ve srovnání s jinými roky zasypával letos diváky plevami opravdu jen symbolicky. Lipovečtí na svém voze předváděli, jak se mele na kamenném mlýně a Zdenečtí už tradičně pekli chleba v chlebové peci. Jedni nabízeli divákům krajíce chleba s povidly, druzí rohlíky a buchty. Prekopakerští zpívali ostošest – ukazovali, jak se na posvícení radovat z veškeré úrody a alegorickou část průvodu uzavřel honosný kočár s hospodářem – letos jím byl osobně kaptolský starosta Mile Pavičić s manželkou.
Třetí část dožínkového průvodu zahájili členové České besedy z Hercegovce a Rijeky, ke krátkému tanečnímu představení před hosty zahrála oběma skupinám hercegovecká dechovka. Veselé a působivé bylo představení krajanů z Horního Daruvaru. Díky zkušeným hudebníkům splynulo jejich pěvecké vystoupení přirozeně s pohybem průvodu. Zpěvem se představila i Česká beseda Záhřebského županství, tentokrát byly v jejích řadách hojně zastoupeny i zpěvačky. Následovala pětice Besed – brestovská, záhřebská, sisacká, daruvarská a lipovlanská. Všechny divákům zatančily, zazpívaly i zahrály, mezi nimi se objevili i první hosté v průvodu – maďarský spolek ze Szőlősgyöröku v Maďarsku a Slováci z Jakšiće.
Zvlášť srdečně byla v průvodu vítána skupina z Osijeku, z nejmladší České besedy v Chorvatsku, která zpívala za doprovodu harmonikářů. Skupina z Nové Hradišky nesla velké srdce uvité z obilí, při kterém si její členové s chutí zatancovali polku. Lipoveckou Besedu zastupovala dechová hudba. Bjelovarská Česká obec ukázala, že má bohaté zkušenosti s účastí v průvodu – svou živou kulisou, která se za pochodu plynule měnila v tanečně-pěvecký bod, byla nejpůsobivější skupinou v průvodu, ve kterém jsme uviděli i hosty z nedalekých Alilovců a chorvatský spolek Ivo Čakalić z Kaptola.
Zajímavé bylo představování Besed z Končenic a Slavonského Brodu – taneční vložku prvních zpestřila jediná „zvedačka“ v průvodu, u druhých sympatické „hrabání“, které doplnilo tanec žen. Mezuračtí byli díky svým krojům pro diváky opět velice atraktivní, za garešnickou besedu krásně zazpíval dívčí sbor, Česká beseda z Jazveniku tančila – jejich kanafasové sukně vlály na návsi. Prekopakerské představování díky dobře scénicky promyšlenému tanci s rytmickým klepáním o cepy byl druhý nejlepší bod skupinové části průvodu. Zpěvem a tancem se v něm představily i České besedy Tréglava, Dolany a Hrubečné Pole. Závěr průvodu patřil domácím, bjeliševeckým a kaptolským tanečníkům, kteří roztleskali celou náves.
A už tu byla Česká beseda Dežanovec se svou „českou hospodou“, kdy se i poslanec Bílek a velvyslanec Košatka ochotně stali „spojkami“ mezi „výčepem“ a žíznivými diváky. Chvíli trvalo, než se vůz rozjel dál. Zcela na konci dožínkového průvodu jel vůz bjeliševecké Besedy, z něhož bylo možné ochutnat pravé domácí rohlíky a buchty. Kdo si nevzal, může litovat. Ještě více ten, kdo se do Kaptola nedostavil a nechal si ujít podívanou, která se naskytne jen jednou za dva roky – pravý staročeský dožínkový průvod v Chorvatsku. Podle odhadu hasičů přihlíželo průvodu, ve kterém bylo přes tisíc účastníků, přes dva tisíce diváků. Velice dobře ho moderovali Helena Stráníková a Miroslav Peroutka.                              
V. Daňková