Popovídali jsme si s organizátory oslavy výročí dožínek

  • Posted on:  pátek, 07 srpen 2015 00:00

Na předsednictvu Svazu Čechů bylo rozhodnuto, že se dožínkové oslavy, která se letos konala místo tradiční Voničky, zúčastní všechny krajanské spolky, ale že programový podvýbor vybere, jakým způsobem, čili - která Beseda vyšle taneční skupinu, která dechovou hudbu a která připraví stánek. Programový podvýbor vedla Jitka Janotová Doležalová. Páteční program režírovala Lenka Janotová, o sobotní večerní program se starala Željka Zadrová, průvod měly na starosti Mařenka Jakovljevićová a Míra Vlahovićová a výstavy Anna Vodvárková a Danuška Baltová Doležalová. O dožínkovou výzdobu se postaral dekorační podvýbor
s Romanou Rašetićovou včele.

Daruvarská Beseda se letos vrátila ke kdysi obvyklým předdožínkovým  akademiím. Vznikl tak program nazvaný Žně, pro který scénář připravila Lenka Janotová a nacvičila ho
s Jitkou Janotovou Doležalovou, která vysvětlila: „Chtěli jsme znázornit tu těžkou práci, při které se ale lidé
i bavili a zpívali.“ Do programu se zapojily všechny besední skupiny – divadelníci, zpěvačky a tanečníci. Kdo měl zájem a mohl chodit na zkoušky, přišel. Intenzivně se zkoušelo poslední měsíc. „Všichni se angažovali, přinášeli potřebné věci, cepy, srpy, hrábě… Ještě na posledních zkouškách jsme si nebyli jisti tím, jak to dopadne, ale obavy byly zbytečné, vyšlo to úplně perfektně. Nálada na zkouškách byla pěkná, teď nám budou scházet,“ říká Jitka, a podle úsměvu, se kterým
o tom mluví, je znát její spokojenost
a hrdost. „Skoro všechno oblečení bylo z folklorní šatny Holubičky. Měli jsme tak příležitost ukázat, jaké je to bohatství. Jen několik sukní jsme si vypůjčili od České besedy Lipovec, za což jim děkujeme.“ Jitka vyrostla
v rodině, kde se vždy připravovaly
a vymýšlely nějaké programy, bez toho si nemůže život ani představit. „Problémy jsou vždy. My je nevyhledáváme, ale vyřešujeme.“
„Příprava smíšených anebo estrádních programů je mým koníčkem,
a poněvadž to neměly být klasické dožínky, navrhla jsem něco úplně jiného, co by mělo významné jubileum zpestřit,“ řekla nám Lenka Janotová. Starý scénář využila jako kostru, na kterou přidávala text, písně, říkadla, tance apod. „Mohla jsem spolehnout na všechny besední složky, dokonce si vybrat herce. Věděla jsem, že mohu počítat s kvalitními tanci, zpěvem
a zkušenými herci. Zpočátku jsem měla obavu, jestli všechno stihneme. Byl konec školního roku, studentské zkoušky, exkurze, semináře, nemoci atd., což způsobilo časté absence na zkouškách. Potom jsem ale měla dobrý pocit
z nově vytvořeného kolektivu. Výsledek kvalitní spolupráce musel být právě takový, jaký měli návštěvníci možnost vidět. Cítila jsem ve všech velkou podporu a radost z toho, co děláme. Zvlášť vděčná jsem celé Holubičce za její angažování a umělecký výkon. Bez Holubičky a její kapely by to nebylo ono. Slova chvály od mnoha lidí potvrdila, že bychom měli podobné příležitostné programy dělat častěji. Dá to více práce s přípravou, ale stojí to za to.“
„Celkové přípravy na oslavu trvaly půl roku, od chvíle, kdy bylo rozhodnuto, že se program bude konat
v Daruvaru. Nácvik tanců pro sobotní dožínkový večer probíhal intenzivně měsíc,“ řekla nám Željka Zadrová
a upřesnila, že se samostatným tancem vystoupilo čtrnáct tanečních souborů. Program proto nebyl dlouhý a získal na kvalitě. Tanečníci z šesti Besed od března dvakrát měsíčně nacvičovali společný závěrečný tanec, ve kterém bylo 72 tanečníků. V posledním bodě, Horáckých kolech, jich na jevišti a na hřišti bylo 180. „Taneční skupiny jsou teď už tak ukázněné, že není třeba shánět je kolem hřiště. Když dostanou program, samy se připraví na vystoupení. Proto jsem neměla velké starostí, jak to všechno dopadne.“ S kvalitou vystoupení je Željka spokojená a přidala: „Jsou dobří lidé, kteří chtějí přiskočit, poradit a pomoci. Vyřešili jsme i problémy, kterých jsme se obávali, např. velké jeviště. Velký dík patří tanečníkům Holubičky, kteří byli vždy k dispozici a dělali vše, co bylo zapotřebí.“
Dožínkový průvod, vlastně průvod účastníků programu, měly poprvé na starosti Míra Vlahovićová a Mařenka Jakovljevićová, vychovatelky v české školce. „V realizaci nám pomohli Anna Vodvárková, Ksenie Tomášková, Miruška Veltrusková, Melita Podholová, Josef Kulhavý a Kruno Leja s šesti radioamatéry. Protože to nebyly klasické dožínky, vynechali jsme alegorické vozy, ale začátek průvodu byl stejný: po dožínkovém emblému následovaly česká a chorvatská vlajka, pletený věnec, chléb a sůl, májka, taneční skupiny
a dechovky. Hlavní problém byl, že ulice Radićova, Preradićova a Svačićova nebyly uzavřené, jak bylo domluveno. To je jediná věc, kterou bych příště změnila. Neohlížela jsem se moc kolem, ale myslím si, že návštěvníků nebylo hodně. Jinak bylo všechno
v pořádku, účastníci byli včas na místě, připravili si minutový program, takže jsem spokojená,“ řekla nám
M. Vlahovićová a dodala, že průvodní slovo k průvodu tentokrát připravila Vlatka Daňková a suverénně ho vedli Monika Veltruská a Fran Grgić z okna městské radnice.
Český dům, stadion Sokol, zámecký park, místnosti Svazu Čechů a České galerie. Všechny tyto prostory byly dožínkově ozdobeny. Měl to na starosti dekorační podvýbor, v jeho čele byla Romana Rašetićová. Řekla nám, že se všechno stačí udělat, když se sejde více rukou. „Během tří týdnů jsme udělali květiny (máky, chrpy a kopretiny), kytičky děvčatům z Holubičky pro dožínkový tanec a kytice pro dekoraci. Do příprav se zapojil velký počet žen (zpěvačky, divadelnice, členky Besedy
a učitelky). Obilí nebylo dostatečně zralé, proto jsme ho dostali v posledním týdnu. Scházeli jsme se v ranních dopoledních hodinách, aby nám nebylo horko a upletli jsme čtyři velké
a několik menších věnců.“ Atrakcí dožínek byli slamění panáci na vchodu do zámeckého parku. Postavil je pan Jareš a oblékla Věra Slivarová. Jim patří velký dík, řekla R. Rašetićová, stejně jako České besedě Lipovec, která zase upletla věnce pro dožínkovou májku do průvodu. „Se vším jsme spokojení, všechno bylo uděláno včas, díky všem.“
Český dům v Daruvaru neměl dveře otevřené jen kvůli programu, ale i pro všechny ty, kteří měli jakékoli otázky. Byla v něm umístěna informační kancelář, v místnosti, kam zvukaři ukládají veškeré zařízení. V pátek od 18 h až do konce programu a v sobotu od dvou hodin až do půlnoci zde na dotazy čekaly Lela Voborská a Marijana Weizerová. „Hlavním naším úkolem, bylo informovat přijíždějící skupiny účastníků a rozdělit jim obálky se vstupenkami, stravenkami a programem, a odevzdat emblém do průvodu,“ řekla nám L. Voborská a dodala: „Je mi líto, že jsem nemohla vidět program, ale setkala jsem se se starými kamarády, kteří v letech 1975 až 81 tančili u „strejdy“ Ambrože. Popovídali jsme si o různých příhodách, zavzpomínali na vystoupení a cestování. Kdo chce, ten si ve všem najde něco pozitivního.“      

Rahela Cengerová/Jednota

Read 854 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 07 2025

V Jednotě číslo 7, která vychází 15. února 2025, čtěte:
- Zasedala rada menšinového poslance Bílka
- Soutěž Čtení tě mění v Měsíci mateřského jazyka v BBŽ
- Valná hromada s programem ve Velkých Zdencích
- Volební valná hromada a program v Končenicích
- Hojně navštívený maškarní bál v Dežanovci
- Uctívání českých světců ve středověkém Chorvatsku
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi