Čtyřicet dětí a jedna instruktorka se vydaly na cestu už v noci, aby včas dorazily na místo. Prvního dne byli rozděleni do pokojů, barevných a tanečních družstev. Koncept tábora je už několik let stejný. Tři dny se pracuje naplno, čtvrtý den je volnější. Během první třetiny se děti seznamovaly s neobvyklým režimem dne, kde se po nich chtělo, aby vstávaly v sedm hodin ráno a běžely na rozcvičku. Potom teprve byla snídaně a učila se píseň dne. Následovalo první zaměstnání, nácviky na vystoupení a oběd. Po obědě v rámci poledního klidu se dělaly ruční práce. Pak už bylo druhé zaměstnání, svačina, třetí zaměstnání a večeře. Po večeři se všichni těšili na celotáborovou hru, letos byla jejím tématem Hra o trůny. Večer v deset museli být v posteli, aby se na další den pořádně vyspali. I když většina vůbec netušila, co všechno se po nich bude chtít, rychle si zvykla.
V zaměstnáních Mluvení, Česání, Oblékání, Kroje, Diagonály, Rytmy, Kroky, Švihadla, Gymnastika, Rozcvičky, Původní tance a Zpěv se učili novým věcem a ti nejsnaživější byli odměněni červenými body. Normální průběh tábora trochu znepříjemňovala vedra, kvůli kterým byl pozměněn jak režim dne, tak rozvrh zaměstnání, aby nikdo na sluníčku neomdlel. Tanečníci ale pracovali ze všech sil, protože nikdo nechtěl scházet na závěrečném vystoupení. Pokud ale někdo měl zdravotní potíže, hned se o něj postarali zdravotník a zdravotnice, kteří byli s dětmi po celou dobu. Na Jalovci byla také spousta vos, které často kously, ale i na ně si zvykli. Osvěžení často hledali v málem bazénu.
První volný den využili k celodennímu výletu na pět kilometrů vzdálené koupaliště Bransouze. Cesta byla příjemná a pěšky ji zvládli všichni, dokonce i pětileté děti. Další volný den byla pouť, na které se nabízely různé suvenýry, ovoce nebo sušenky. Zároveň to byl také návštěvní den, rodiče přivezli spoustu buchet. Ty všem udělaly velkou radost. Poslední volný den pořádal umírající král kejklířské slavnosti, aby se naposledy pobavil. Každá barevná skupina přichystala scénku. Nakonec si král vybral nástupce, kterému hned uspořádal i svatbu a korunovaci. Při svatební veselici si všichni zatančili a dobře se pobavili. Možnost ukázat, co všechno se naučili, měli účastníci semináře dvakrát – v pátek v obci Okřešice a v sobotu při závěrečném vystoupení v jihlavské ZOO. Dokonce se na ně přijelo podívat i několik rodičů z Chorvatska. Během programu také tradičně zazněly dvě chorvatské písně, letos to byly Grad se beli a Ja posijah repu.
Tento tábor byl zvláštní větším počtem muzikantů, mezi nimi se objevily i dvě trumpety, které každé ráno vyhrávaly, aby všichni věděli, že musí vstávat. Poslední večer probíhalo vyhodnocení družstev, jednotlivců a ručních prací. Jednotlivci byli rozděleni do čtyř kategorií podle věku. V mladší druhé místo obsadila Ivana Riznerová, ve starší se o třetí místo dělily Anamarie Šourková a Patricie Fialová. V nejstarší kategorii se na třetím místě umístnil Igor Šimala, na druhém Zdravko Smola a absolutní vítězkou se stala Željka Zadrová.
O rekordní počet dětí se staral omlazený instruktorský tým. Sám vedoucí a organizátor tohoto soustředění Míla Brtník podotkl, že by se bez těch schopných a zodpovědných osob nemohlo uskutečnit. Letní tábory jsou vynikající možnost, jak naučit mladé lidi, aby se starali nejen o sebe, ale i o ostatní, aby se naučili žít v souladu s jinými lidmi a přírodou, aby poznali, že příroda je hezká a bezpečná i v noci, aby viděli, co všechno mohou zvládnout a kolik nových věcí se lze naučit během pouhých čtrnácti dnů. Doufám, že si zapamatují aspoň část toho, čemu jsme je učili a že o tom poučí i ostatní členy svých souborů. Věřím, že se dětem na táboře líbilo, což mně při loučení potvrdily slzy a často opakovaná věta: Mně se nechce domů!
Kristina Kvapilová, foto Matěj Dohnal
Soustředění se zúčastnili členové souborů Pramínek, Šípek a Vrabčátka z Jihlavy, Škubánek ze Světlé nad Sázavou a tanečníci a muzikanti Českých besed Bjeliševec, Daruvar, Daruvarský Brestov, Dolany, Hercegovec, Končenice, Lipovec, Rijeka, Sisak, Tréglava a Záhřeb.
