Jen o dva týdny později odjel z Daruvaru první konvoj autobusů, které pro děti poslala československá vláda, o několik dnů později druhý, třetí a čtvrtý. Všechno pro odsun se připravovalo v České škole Komenského pod vedením ředitelky školy a předsedkyně Svazu Lenky Janotové, která celou akci podnítila a vedla. Celkem patnáct set dětí, bez ohledu na národnostní příslušnost, bylo ubytováno v rekreačních střediscích po celé České republice. Měly tam bezpečný pobyt a veškerou péči. Odjely na čtyři týdny, a zůstaly čtyři měsíce. Od této akce uplynulo pětadvacet let a Svaz Čechů k této příležitosti uspořádal 14. října vzpomínkový večer „Zachraňte naše děti.“ Tak se jmenovala i výstava o odsunu dětí, která byla otevřena v České galerii spolu s výstavou válečných fotografií fotoreportéra Jednoty Tonyho Hnojčíka. Četné obecenstvo uvítala předsedkyně Svazu Libuše Stráníková a k výstavám mluvili T. Hnojčík a Anna Vodvárková.
Večer pokračoval programem v sále stalé výstavy o přistěhování Čechů. Recitovaly se básně a četly se texty z knihy Listy svědectví a díků, kterou Svaz vydal v roce 1992.  V programu, který režírovala Jitka Staňová Brdarová, účinkovali především učitelé a ti, kteří před dvaceti pěti lety byli děti, zatímco o hudební vložku se postarali žáci hudební školy. Programu se mimo jiných zúčastnili i náměstek velvyslance České republiky Miroslav Kolatek, místožupanka Bjelovarsko-bilogorského županství Táňa Novotná Golubićová a starosta města Daruvaru Dalibor Rohlík.
Po dojemném programu nabitém city měli slovo účastníci vzpomínkového večera: ti, kteří před čtvrt stoletím jeli do Čech coby malé děti, žáci základní školy nebo středoškolští studenti, jejich rodiče, přátelé a učitelé… Popisovali atmosféru, která panovala v ubytovnách, ovzduší nejistoty a naděje, zmínili nesobeckou péči svých hostitelů, jejich snahu ulehčit jim a pobavit je, aby se jim po domově co nejméně stýskalo.
„Velký dík patří všem, kteří jakýmkoliv způsobem přispěli k realizaci této akce a pomohli zachránit děti z území válečného Daruvarska, zvlášť učitelům, kteří se o ně starali,“ zaznělo mnohokrát během večera. „Buďte hrdí, protože jste byli součástí velké a důležité akce, na kterou se nesmí zapomenout,“ řekla L. Janotová. Myšlenky všech přesně a věrně formulovala Eva Zetová, upřímná přítelkyně krajanské komunity, která z Čech zaslala dopis, v němž zavzpomínala na folklorní program, který její soubor tehdy připravil pro daruvarské děti, a dodala: „Je dobře, že už je to minulost, že už snad nikdy nebudeme muset chránit děti před válkou.“   M. Pejić/mp