1. Jede se na pole – Ve žních, jak je pamatujeme z doby našeho útlého dětství, se všechno dělalo ručně. Ječmen, pšenice, žito i oves se sekaly ručními kosami. Na pole, na voze taženým koněm, přijeli muži, říkalo se jím ženci, s kosami a ženy – žnečky se srpy a hráběmi.
2. Žně začínají – Muži nejdříve naklepali kosy a pak se pustili do sekání. Ženy odebíraly posekané obilí. Nejdříve z něho dělaly povřísla, na která kladly náruče pšenice a dělaly snopy, které se povříslem pevně svázaly.
3. Stavěly se mandele – Z devíti až deseti snopů se stavěly panáci, ze sedmnácti snopů mandele. Stály na poli alespoň osm dnů, aby sláma vyschla. Poté se svážely na vozech do stodol anebo se na dvoře skládaly do stohu. Po odvezení obilí se pole pohrabovačkami pohrabalo a domu se odvezly i pohrabané klásky.
4. Mlácení cepy – Kdysi se vše dělalo ručně a tak tomu bylo i s mlácením. Na dvoře nebo ve stodole na mlatě, na rovné a tvrdé zemi, se povřísla snopů rozvázala a ženy obilí mlátily cepy, aby zrní vypadlo z klásků. Sláma se dávala stranou a vymlácené zrní se sebralo do kopaněk – dřevěných mís či do pytle.
5. Fofr čistil – Vymlácené zrní se čistilo na sejtách anebo fofrem, který se poháněl ručně klikou. Vyfukoval drobnou slámu, plevy a prach. Zůstala čistá zrníčka obilí.
6. Dělala se řezanka – Vše, co se na poli kdysi vypěstovalo, se zužitkovalo, nic se nevyhazovalo. Tak ani drobná sláma. Ta se míchala s trávou, jetelem či senem a řezala v řezačce. Takzvaná řezanka se používala pro výkrm dobytka. Pro prasata a drůbež se sláma míchala s jetelem, olejkou a kopřivami.
Mletí – Obilí se většinou mlelo doma či u sousedů, kteří měli ruční kamenný mlýn. Osady, které ležely v blízkosti řeky, to měly lehčí. Na řece byl většinou mlýn, který poháněla voda.
7. Strojní mlátička – Rozvoj techniky usnadnily žně, lidé se po čase dočkali strojní sekačky tažené koňmi a strojní mlátičky, kterou poháněl a táhl traktor. Mlátička jela vesnici ze dvora do dvora, kde se takzvaně mašinovalo. Ze stohu se snopy pšenice házely na mlátičku, kde je ženy rozvazovaly a podávaly mašinistovi, který mlátičku „krmil“.
8. Sláma, plevy, ouhrabky – Z přední strany mlátičky vypadávala sláma, která se skládala do stohu. Ze střední části vypadávaly plevy a ze přední ouhrabky, které ženy v plachtách anebo v košících nosily do stodoly.
9. Zrní šlo do sýpky – V zadní části mlátičky čisté zrní padalo do pytlů, které se po zvážení odnášelo do sypky anebo na půdu, kde se rozhrnulo, aby vyschlo. Za mašinování se majiteli strojní mlátičky platilo ušurem čili částí vymlácené pšenice.
10. Chleba se pekl doma – Z umleté pšenice byla mouka a otruby. Otruby se používaly na výkrm dobytka, z mouky ženy pekly chleba a buchty. Málokterá domácnost pekla chléb v troubě. Každý měl na dvoře chlebovku, ve které se jednou týdně pekl domácí chléb.
11. Občerstvení – Žně byly namáhavé a tak se po nich lidé museli posílit. Každá hospodyně proto bohatě navařila, podávala se slepičí polévka, pečené kuřecí či husí maso s bramborami anebo s knedlíky se zelím, k tomu okurkový a zelený salát. Na stole nikdy nechyběly buchty upečené v chlebové peci, na které se nejvíce těšily děti. Pro občerstvení se na pole nosil domácí chléb, tvaroh, škvarky, sádlo, cibule a na spláchnutí krků kořalka.
Hasiči byli v pozoru – I kdysi i dnes jsou ve žních velká vedra, hrozba požárů se stupňuje do krajních mezí. Zvlášť při mašinování, kdy se řemen třel v nebezpečné blízkosti plevele a slámy. Každý hospodář měl proto připravený sud s vodou a konve, aby mohl co nejdříve zasáhnout proti ohni, tak jako na naší ukázce mladí vesničtí hasiči.
Když do našich polí zajely kombajny, zmizely z nich sekačky a samovázačky, zmizely mlátičky ze dvorů a krásná mašinování, chutné svačiny a obědy po namáhavé práci. Zanikly chvíle vzájemného pobavení, krásných sousedských vztahů a dětských radostí. Doufáme, že jsme těm starším připomněli, jak to bylo kdysi a ti mladší viděli, co ještě neviděli.
Text Josef Šoufek a Lidie Puškarićová
Když funkcionáři sekají... – Velice vtipným doplňkem tradičních žní v Mezurači bylo, když se kosy chopili dva krajanští funkcionáři. Poslanec Vladimír Bílek a místopředseda Svazu Čechů Jiří Bahník, který se ke „žním na poli“ i patřičně oblékl. Za fandění a tleskání diváků oba předvedli, přestože dnes více řeční na schůzích a poradách, že naklepat kosu a kosit s ní ještě nezapomněli.
