„Moji rodiče Vlasta a Stanislav se zabývali zemědělstvím, žil jsem s ním od dětství. Manželka Željka, která je vyučenou prodavačkou a přišla o práci v jedné prodejně v Daruvaru. Rozhodli jsme se oba zabývat se zemědělstvím. Jestli v něm budou pokračovat i naši synové, nevíme, ale mají k tomu předpoklady,“ uvedli manželé. „Starší syn Leo, student 2. ročníku střední školy oboru agroturistika, je na dobré cestě v tradici pokračovat, mladší Marko, žák 5. třídy chorvatské školy v Daruvaru, má na rozhodnutí ještě čas.
„Po otcově smrti a střední škole obor strojírenství – frézař a práci u policie jsem se rozhodl pro práci na poli. Osm jiter pozemků, na kterých rodiče hospodařili, jsem rozšířil na současných 75 ha. Pěstujeme na nich řepku olejku (uljana repica), sladovnický ječmen, pšenici ozimou a pšenici špaldu, triticale, zimní oves a z jařin – kukuřici, sóju a vlčí bob. Po sklizni obilovin seji pohanku. Kromě toho už dva roky mezi ořechy, kterých mám 7 ha, poseji i svazenku. To je plodina k zelenému hnojení,“ vysvětluje pěstitel. V ořechovém sadu mu s trávou pomáhá stádo ovcí.
Na myšlenku věnovat se plodinám, které řadu let nikdo nepěstoval, ho přivedly jejich přednosti. „Špalda dokáže ze země vyčerpat všechny minerální látky, ale tvrzení, že ji není nutné postřikovat proti nemocem a škůdcům není pravdivé,“ říká Vladimír, Čech z Dolan, člen místní Besedy, který ji ošetřuje dvakrát během sezóny. Semeno s oříškovou chutí dováží ze Samoboru. „Výnos špaldy (vloni 5 t/ha) je menší než pšenice ozimé (vloni 8 t/ha) až o 40 %, a to díky pluchám – slupkám. Vezměte si, že do metru krychlového dáte osm set kilogramů pšenice, ale špaldy jen čtyři sta kilogramů, sto kilogramů je slupek. To je důvod, proč je kilogram mouky ze špaldy dražší než běžná mouka. Zrno od plev čistí u Vargů v Dežanovci, špalda stojí 5 kn/kg a neočištěné 2 kn/kg. „Pluchy, kterých je až 35 %, se dají použít jako stelivo, krmivo a na hnojení. Ve světě je využívají i na vytápění,“ dodal pěstitel.
„Pohanku pěstuji pro její nenáročnost na hnojení a postřikování proti chorobám a škůdcům. Pěstuji ji už deset let. První rok byla výkupní cena 12 kn/kg, nyní už jen 3,50–4,00 kn/kg. Sklízím ji sám kombajnem, abych snížil náklady. Ze špaldy a pohanky děláme i ekologickou mouku.
„Svazenku (facelija) jsme začali pěstovat vloni, kdy jsme jí oseli 2,5 jitra. Výnos byl 300 kg a cena 20–30 kn/kg. K setí je potřeba necelých 20 kg/ha. Pěstujeme ji proto, že je lékem pro půdu. Je to totiž leguminóza, tedy rostlina, na jejichž kořenech žijí hlízkovité bakterie, které obohacují půdu dusíkem podobně jako fazole, hrášek, bob aj. Je to medonosná rostlina, snáší slabý mráz, může se sít v každém ročním období, ale nejčastěji od února do května, občas na podzim. Není ji potřeba hnojit. Je schopna udusit plevele. Jedinou nevýhodou je, že kvůli drobnému semenu se před jejím setím musí půda dobře připravit. Je to asi 90 cm vysoká bylina s fialovými, dole bělavými kvítky. Semeno má hnědou až černou barvu připomínající kmín (kim).“
Další plodinou, která není tak častá na našich polích, je lupina neboli vlčí bob mnoholistý. „Tu seji první rok. Na 0,5 jitra jsem zasel 40 kg semena, ale nevím, jaký bude výnos. V Dolanech ji pěstujeme jen my. Nikde jsem nemohl sehnat semeno. Je to také leguminóza, která půdu obohacuje dusíkem stejně jako svazenka. Sklízíme ji kombajnem.“ Obě plodiny se u Smolů pěstují ekologicky podobně jako ořechy.
„Nejvýnosnější je kukuřice. Máme svou sušárnu a svá sila, kde ji uskladníme do jara, kdy je vyšší výkupní cena. Velkoprodejní cena byla letos 1,15 kn/kg a maloprodejní 1,40 kn/kg. Na podzim se pohybovala kolem kuny.“
Smolovi se 12 let zabývali i pěstováním tykví na semeno. „Jednu dobu to šlo výborně, ale nyní nemáme komu osivo prodat,“ postěžoval si V. Smola a ve skladu nám ukázal několik ohromných žoků plných semen na výrobu tykvového oleje. To ale není jediná nesnáz.
„Těch je pořád dost. Nejenže není regulovaný trh a my nemůžeme své výpěstky prodat, ale do poslední chvíle neznáme výkupní cenu a ani za co a kolik jsme dostali subvenci (poticaj). Taková situace trvá už dlouho. Zajímala by mě situace s daruvarskými sily, která nejsou v provozu. My totiž osivo musíme vozit do okolních sil, např. ječmen do N. Gradišky, pšenici, sóju a řepku olejku do Garešnice, a to nám zvyšuje náklady.
Podle stále se měnící struktury plodin na polích rodiny Smolovy lze usoudit, že situace v zemědělství není stabilní a že pěstitel je nucen se přizpůsobovat. Plodinu, kterou bylo před pěti lety výhodné pěstovat, se nyní, kdy je její výkupní cena několikanásobně nižší, je nutné zaměnit novou, výhodnější, tvrdí V. Smola. „Zemědělec se nesmí zaměřit jen na jednu plodinu, ale musí jich mít celou řadu, aby obstál a přežil.“ Aby byli Smolovi informováni, často navštěvují zemědělské veletrhy. O novinkách, kterými by mohli zlepšit svou výrobu, se dozvídají nejen z HTV, kde pravidelně sledují pořad Plodovi zemlje, ale i z mnoha časopisů, mezi nimi i z Jednoty.
Hospodářství Smolových je dobře vybaveno mechanizací. Kromě kombajnů, sušárny a sila vlastní i nové stroje, které si pořídili z evropských fondů. „Vloni jsme se přihlásili na program 4.1. a za 316 tisíc kun jsme si pořídili pět strojů od postřikovače až k hrudořezům. Z EU fondů jsme dostali 90 % prostředků.“ Text a foto A. Raisová