V historii českého národa je hudební tradice hluboce zakořeněna. Každý malý Čech byl ještě na začátku 20. století veden k tomu, aby ovládal nějaký hudební nástroj a uměl zpívat, dnes je ale situace jiná a úsloví „Co Čech, to muzikant” je spíš nostalgickým pojmem. Jak to ale vypadá v české komunitě v Chorvatsku? Údaj, že se z 31 krajanského spolku v dokonce 28 zpívá, hovoří o velkém zájmu o zpěv. Z toho důvodu se přehlídka i letos konala na třikrát – v Prekopakře, Rijece a 27. října se bude konat v Mezurači. Podle toho, co jsme viděli, se dá usoudit, že fandy lidovek je převážně starší a střední generace. U mladých zájem klesá – ze šesti zúčastněných skupin jen jednu tvořili mladí zpěváci a hudebníci, a to z Garešnice. Byla zároveň nejmladší skupinou večera, působí 10 let. Ačkoliv málokdo z nich umí česky, je nutné je pochválit za dobře zvládnutou interpretaci v češtině. Pořád se ale mají čemu učit.
Po uvítání hostů předsedkyní hostitelské Besedy Sněžkou Husákovou, mezi nimiž byli představitel Svazu Čechů a předseda RČM BBŽ Damir Malina a předsedové a představitelé Besed, nejdříve zazpíval nejstarší sbor večera, 21letá rijecká Nostalgie, která nadchla písní Morava, krásná zem. Úlohy dirigenta se kvůli zdravotním problémům Antonína Řeháka ujal Libor Pokorný, který ji doprovázel na harmoniku. Sbory a skupiny se střídaly v šestiminutových blocích. Nejméně početný přijel ze Sisku, nejpočetnější z Daruvaru. Smíšené skupiny byly z Prekopakry, Nové Gradišky a Rijeky. Všechny zpívaly česky, Garešničtí se představili i s chorvatskou verzí Kristýnky a Prekopakerští si do poslední sloky písně Kolíne, Kolíne zařadili i prekopakerskou verzi. Skupina z N. Hradišky se představila v nových úborech a s ukázkou vojenského pochodu. Dva sbory zazpívaly za doprovodu harmoniky, jednou se k ní přidala kytara. Jednu skupinu doprovázel orchestr, jednu syntetizátor. Jen dva sbory zazpívaly a capella. Bylo zajímavé sledovat, jak obecenstvo zpívá se zpěváky a jak ti, kteří čekají na řadu, si za oponou podupávají do rytmu.
Hřebem programu bylo vystoupení a capella sisackých a daruvarských zpěvaček, které se řadí mezi špičky krajanského pěveckého nebe. Sisačanky si do repertoáru zařadily písně z jižní Moravy a Daruvařanky ukázaly, že zvládají i ty nejnáročnější skladby včetně populárních. Obě skupiny zpívaly několikahlasně. Skupiny by měly dbát na výběr repertoáru, písničky se totiž často opakují, jako by nebylo z čeho vybírat. Stává se též, že některé sbory si vybírají stejné písně jako jejich kolegové. Také hudba by měla být sladěna se zpěvem a nemělo by se stávat, že zpěv hudbě „předbíhá“ nebo jí „utíká“.
Na konci přehlídky zazněla, za doprovodu J. Klubíčka na syntezátoru, krajanská hymna, Hašlerova Ta naše písnička česká v podání více než stovky účinkujících i několika desítek diváků. Písnička se nesla sálem i později, když byly rozděleny uznání a dárky, po večeři a při loučení. Přehlídka v organizaci místní Besedy a Svazu Čechů se konala pod patronátem a za finanční podpory Rady pro národnostní menšiny Chorvatska. Beseda hostitelka se o své hosty řádně postarala. I přes menší incident, který jeden z daruvarských řidičů zažil na zpáteční cestě, a následné zdržení, si většina účastníků odvážela jen pozitivní vzpomínky na výlet k moři. Text A. Raisová, foto Ž. Podsedník
