Termín byl dohodnutý skoro rok dopředu, protože bylo zapotřebí zajistit prostor. DKO Jihlava, kde se představení konalo, má kapacitu 500 míst a obrovské jeviště, kam se všichni účinkující vešli bez problému. S profesionálním vybavením se tam hrálo jedna radost.
Zpěvačky, hudebníci, tanečníci a herci se na cestu vydali už v noci 9. října ze středy na čtvrtek. Cesta do Třeště, kde byli ubytovaní, vedla přes Maďarsko a Rakousko. I když je přivítal déšť, zbytek víkendu byl slunečný a teplý. Čtvrteční večer v Jihlavě byl vyhrazený pro generální zkoušku. Po dlouhé a náročné cestě jsme se všichni těšili do postele. Hlavně proto, že jsme v pátek vstávali celkem brzy. Dopoledne 11. října jsme totiž hráli pro školy, a to dvakrát – od 9 a potom od 11 h. Po obědě jsme měli dost času na procházku městem. Většina se podívala aspoň na jedno z největších náměstí v Česku: Masarykovo náměstí v Jihlavě. Někteří vyšplhali na bránu Matky Boží a podívali se na park Gustava Mahlera. Už podle svých zájmů si zašli buďto na pivo do jihlavského pivovaru, nebo na kávu a zákusek do cukrárny. Večer jsme naše představení uvedli pro veřejnost. Po ukončení programu si Končeničtí s Pramínkem vyměnili dárky a rozloučili se. Většina Jihlavských se ale chystá do Končenic, takže se zase brzy setkáme.
Abychom už v sobotu nejeli zpátky domů, vedoucí zájezdu Kristina Kvapilová domluvila další akci. Oslovila soubory Slovácký krúžek a Slováček z Brna, které letos v březnu vystupovaly v Končenicích, jestli bychom je nemohli navštívit. Oba soubory se s radostí daly do práce a uspořádaly Folklorní večírek s chorvatskými Čechy. Ještě před společným programem jsme zvládli prohlídku města, během které jsme se podívali na jeho střed a seznámili se s jeho nejvýznamnějšími pamětihodnostmi, jako jsou socha markraběte Jošta Lucemburského, kostel svatého Jakuba, náměstí Svobody, Stará radnice, Zelný trh a katedrála sv. Petra a Pavla.
Společné vystoupení tří souborů se odehrálo v prostorech Kinokavárny 12. října. Příjemným překvapením pro členy končenické Besedy a potěšením pro brněnské folkloristy bylo to, že se na ně přišli podívat i poslanec za českou a slovenskou menšinu v Chorvatském sněmu Vladimír Bílek a místožupanka Bjelovarsko-bilogorského županství Táňa Novotná Golubićová, kteří byli na cestě z Prahy.
Ve skoro dvouhodinovém programu se střídali tanečníci a hudebníci Slováčku, Slováckého krúžku a České besedy Končenice. Po delší době se zájezdu do Česka zúčastnila i pěvecká skupina Končeňačky. S dechovkou krásně zpívala Vlatka Milićová Janotová. Končenická chasa pro tuto příležitost premiérově připravila tance z Mezimuří (Međimurje), se kterými měla velký úspěch. Program uváděl starosta Slováckého krúžku, jinak balkanolog, historik a filolog Václav Štěpánek. Ve stručnosti vysvětlil migraci Čechů na jih před dvěma sty lety a vznik české komunity v Chorvatsku, kterou přirovnával k české menšině v Rumunsku. Všiml si hlavně repertoáru písní, které Končeničtí uváděli; prý je v Rumunsku možné slyšet to samé. Činnost každého souboru divákům potom přiblížili vedoucí, o České besedě Končenice mluvila Kristina Kvapilová.
Oficiální část večera se přehoupla do neoficiální, kdy se na pódiu střídaly cimbálová muzika a končenická Malá kapela. Brňané obdivovali především mladé hudebníky z Chorvatska, kteří vytvořili perfektní atmosféru, že přitom tančil skoro celý sál.
Bylo to krásné ukončení dalšího pěkného zájezdu členů končenické besedy do vlasti našich předků. Text Kristina Kvapilová, foto Olda Petržálek
