Vzhledem k tomu, že moje manželka řeky zbožňuje a nenechá si ujít ani nejmenší příležitost plácnout sebou do vody, bez ohledu na její hloubku, teplotu, flóru a faunu, dost dobře jsme absolvovali chorvatskou hydrologii a důkladně zmapovali vodní toky.
Třeba, skvělým výletním místem je Križnica – vesnička u Pitomače. Leží na levém břehu Drávy, která na tomto místě meandruje tak, že tvoří dlaň s pěti prsty a do osady s překrásnou písečnou pláží vedou visutý most a přívoz. Nebo koupaliště Sopje u Slatiny, kde musíš dávat pozor, aby tě silný proud řeky neodnesl na maďarskou stranu. A ještě jednou Dráva – známá pláž Copacabana, neboli Kopika v Osijeku s komplexem akvaparku.
Neunikla nám ani chráněná krajina Otočki virovi, močál, který tvoří řeka Virovi na vstupu do slavného Spačvanského lesního bazénu, největšího evropského rezervátu dubu letního, a věřte nebo ne, nenahraditelný půvab mají i Toplica, Bijela, Pakra a Ilova, řeky, které tekou Daruvarem a v jeho okolí.
Málokterá naše cesta k moři se obejde bez zastavení u některé řeky. Tak jsme poznali i Krku, která je součástí stejnojmenného národního parku s velkým množstvím jezer a vodopádů. Také tak jsme poznali Cetinu s Peručským jezerem uměle vytvořeným přehradou hydroelektráren a turistickou atrakcí Radmanovy mlýny (Radmanove mlinice) nedaleko Omiše, kde můžete ochutnat místní specialitu soparnik a chléb pod pekou. Domácí vám ukážou i skálu, s které skákal do vody Winnetou, slavný Indián z románů Karla Maye. Němci podle nich v Chorvatsku natáčeli filmy. Po stopách Winnetoua je zvláštní turistická nabídka, která kromě Cetiny zahrnuje několik dalších lokalit, na kterých natáčeli Pierre Brice a Lex Barker – národní parky Krka, Paklenica a Plitvická jezera, kaňon řeky Zrmanje, park přírody Velebit, Vransko jezero, Grobničko polje, Platak…
Zavítali jsme také do sousedství, do Bosny, osvěžovali se u Vrbasu, obdivovali Neretvu a Radobolju u mostarského starého mostu, nebo se překřikovali s ohlušujícím hučením řeky Buny na jejím pramenu pod tekijí (klášterem dervišů) Blagaj, vtesaném do skály, zúčastnili se raftů na řekách Tara a Piva, které spojují Hercegovinu s Černou Horou. Tam si po adrenalinovém sportu můžete pochutnat na pivu věnovaném raftům z mini pivovaru Prva fočanska pivara.
Rafty nás přilákaly také na Cetinu, Zrmanju, Koranu… a všude to byl nezapomenutelný zážitek. Poslední zmíněná Korana byla první zastávkou letošní cesty k moři. Tentokrát však ne na úseku určeném pro rafty a kajaky, ale na městském koupališti, které jsme objevili náhodou, když jsme hledali parkoviště a projeli pod Slunjským mostem u známé turistické destinace Rastoke. Oba břehy řeky jsou vybaveny bohatou infrastrukturou, včetně skokanských věží, altánků, grilovacích míst, kabin na převlékání a hřiště pro odbíjenou. Chyběly jen ručníky a hluk koupajících se lidí, protože slabá návštěvnost koupaliště byla i prvním znamením, že epidemie koronaviru způsobila chorvatskému cestovnímu ruchu nesmírnou škodu.
Na dalším bodě naší cesty zcela jiný obraz – veselý pískot se mísí se šploucháním vody, všude panuje bezstarostné veselí a uvolněná atmosféra. Že není všechno úplně normální, je znát jen podle toho, že číšníci na terasách pohostinských podniků nosí roušky, a že se nápoje objednávají u šenku. Nacházíme se na výletním místě Muškovci v obci Obrovac, na slapech řeky Zrmanji, kde mají nesčetní turisté k dispozici koupaliště pod vodopády, pláž Mijatčevo pojilo, malý kemp a několik pěších stezek podél řeky. Zde konči i trasa raftů a kajaků, která začíná ve dvacet kilometrů vzdálené vesničce Kaštel Žegarski. Protože jsme kajak na Zrmanji už absolvovali – vyzkoušeli jsme to před několika lety tuto destinaci jsme použili jako základnu. Hlavním cílem bylo navštívit Kudův most a pravoslavný monastýr na řece Krupě.
Vzali jsme to obráceně. V monastýrském kostele se právě konala bohoslužba, zatímco se na louce na břehu řeky, ve stínu stromořadí obrovských topolů, chystala hostina. Místní nám potom řekli, že důvod k oslavě byly křtiny, které se konaly po liturgii. Monastýr Krupa je nejstarší z tří srbských pravoslavných klášterů v Dalmácii, vystavěli ho v roce 1317 mniši, kteří sem přišli z dnešní Bosanské Krupy. Během dlouhých staletí byl vícekrát devastován, dokonce dvakrát i ve dvacátém století, v letech 1941 a 1995. Monastýr je známý i podle toho, že v něm měly útočiště i slavné osobnosti – srbský obrozenec Dositej Obradović, a spisovatel Simo Matavulj, který se zde připravoval za mnicha.
„Ten Kude, který před více než dvě stě lety stavěl most, byl mladík, který se zamiloval do dívky ze sousední vesnice. Aby za ní mohl chodit, vystavěl přes řeku most technikou suhozid, tedy bez spojovací látky,“ řekl nám místní pán, který se pochlubil, že pochází ze stejného rodu, a že je tedy Kudův potomek z šestého kolena. „Legenda říká, že se místní ptali, proč staví most na tomto místě, když existují místa, na nichž je řeka dvakrát užší, ale potom se ukázalo, že měl pravdu, protože proud vody je na těchto místech tak silný, že by žádná stavba nevydržela,“ vysvětluje Kudův potomek a dodává, že Kude byl obyčejný sedlák, bez jakékoliv školy, ale dovedl vystavět mistrovské dílo. „Když všechno připravil, sebral partu silných chlapů a dali se do práce…“ Most je dlouhý 109 metrů a skládá se z dvanácti oblouků, ze kterých na jaře, když je voda nejvyšší, vykukují jen vršky. Jaro je zároveň obdobím, kdy je u Kudova mostu nejkrásněji, a z louky podél řeky se vidí devět řad kaskád a jezírek. Je to jedinečná a nezapomenutelná podívaná. K této pitoreskní perle pod Velebitem vede jen kozí stezka s nesčetnými serpentinami, kterou dolu sejdete za půl hodinky, zatímco šplhání nahoru vyžaduje tři čtvrtě hodiny námahy a pocení.  
Cestou zpátky, abychom byli stoprocentně jistí, že jedeme dobře, jsme se zastavili zeptat na směr pána, který seděl u apartmánu na pronájem, a zároveň jsme se ptali, zdali náhodou neprodává pivo. Prodával.
To pivo v Golubići, jak se jmenuje dotyčná vesnice, bylo nejlepší na světě a bylo třešničkou na dortu, takovou tečkou na „i“ tohoto dokonalého dne. A to jsme ještě neviděli všechno, co na tomto místě stojí za to. Především zůstala řeka Krnjeza a její ústí do Krupy. Krnjeza je jednou z nejkratších a nejhezčích chorvatských řek. Pramení ve velké jeskyni a její délka měří pouhých šest set metrů… Ale, nemůže se stihnout všechno najednou. Snad ještě budou dovolené a cesty k moři, které se mohou přerušit osvěžením zastávkami u řek.   Text a foto M. Pejić