Dům kultury v Bjelovaru

  • Posted on:  středa, 02 červen 2021 00:00

OD ŽIDOVSKÉ MODLITEBNY KE CHRÁMU KULTURY
Bjelovar patří k nejmladším městům v Chorvatsku. Přestože byl založen teprve v roce 1756, jeho dějiny jsou bohaté jednak proto, že od začátku zaujímal významné postavení jako vojenské hraničářské středisko. Také proto, že se na jeho kulturních dějinách podílelo mnoho národů, které se do něho stěhovaly z různých části Rakousko-Uherska, a každý z nich zanechal stopy své kultury. Jedním z těchto národů jsou Židé, jejichž příchod do Bjelovaru se shoduje současně s příchodem německých a českých přistěhovalců, kolem roku 1770.

DŮM KULTURY V BJELOVARU
Židé byli v minulosti města významnou částí společenského, kulturního a hospodářského, zejména obchodního a průmyslového, života. Přestože se dnes v Bjelovaru k židovské národnosti hlásí pouze tři občané, ve městě jsou dodnes, zejména v architektuře, viditelné stopy jejich žití ve městě.
Budova, která je po desetiletí známá jako Dům kultury (Dom kulture), a které pouze starší občané Bjelovaru říkají synagoga, je jedním z architektonických důkazů tohoto tvrzení. Honosná budova, jež stojí v dnešní ulici Ivana Mažuraniće byla vybudována v roce 1917 jako židovská modlitebna. Nebyl to první judaistický chrám v Bjelovaru. První synagoga byla vybudovánajiž v roce 1882 na rozcestí dnešní Strossmayerovy a Miošićovy ulice. Vzhledem k tomu, že počet židovské populace ve městě rok od roku narůstal, vedení Židovské obce v roce 1913 se na mimořádné valné hromadě usneslo, že se pustí do stavby synagogy nové. Projekt to byl rozsáhlý a nikterak lehký, poněvadž do něho zasáhla i první světová válka. Přesto byla stavba zdárně dokončená ještě během války, v roce 1917.
Synagoga byla vybudována podle projektu inženýra Otta Goldscheidera, původem ruského Žida, který byl od roku 1913 jedním ze spolumajitelů známého architektonického studia Hönigsberg a Deutsch v Záhřebu.
Velkým přáním členů Židovské obce bylo, aby nový hrám byl ozdobou města, a aby svým jak vnitřním zařízením, tak i vnějškem, co do velikosti a vzhledu, patřil mezi větší a modernější izraelitské chrámy v Chorvatsku.
Toto přání se splnilo a synagoga skutečně patřila a patří dodnes mezi architektonicky nejvýznamnější bjelovarské kulturně-historické stavby. Stylově patří k secesi, k tzv. jihoněmecké moderně. Synagoga byla vysvěcena 15. srpna 1917, o svátku Roš Hašana. Při té příležitosti byla slavnostně přenesena Tóra ze staré do nové synagogy. Bohužel, k tomuto původnímu účelu, kterému byla zasvěcena, aby v modlitbě sdružovala příslušníky judaistického vyznání, sloužila pouhých ani ne čtvrt století, od roku 1917 až po rok 1941.
V roce 1941, před vypuknutím druhé světové války žilo v Bjelovaru 303 židovských občanů, kdežto po jejím ukončení, v roce 1945, jich zbylo pouhých 35. Německé vojsko vtrhlo do Bjelovaru v dubnu roku 1941 a koncem července a začátkem srpna začala zatýkání a deportace Židů do koncentračních táborů.
Synagoga byla zavřena a sloužila nejdříve jako sklad pro rozkradený židovský majetek a potom jako sklad pro německé vojsko. Faktem zůstává, že ani německé ani ustašovské vojsko nezničilo na synagoze židovské náboženské prvky. Avšak, zřízením nové vlády v roce 1945 byly nejdříve rozestavené a následně prodané varhany umístěné na kruchtě, a v roce 1951 během adaptace budovy byly zničeny cenné architektonické prvky, jež budově dávaly specifický ráz – obě kupole a dvě Mojžíšovy desky s deseti Božími přikázáními, jež původně byly umístěny na nejvyšší části průčelí. Desky jsou dnes deponované v Městském muzeu v Bjelovaru spolu s několika artefakty židovského původu, jež svědčí o účasti Židů ve společenském a kulturním životě Bjelovaru.
Během své existence synagoga několikrát změnila majitele. Původní majitel, Židovská obec (Židovska vjeroispovjestna općina), jím přestal být v roce 1942, kdy vlastnictví bylo zapsáno na konto Nezávislého Chorvatského státu (NDH – Državna riznica). V roce 1947 se majitelem znovu stala Židovská obec, ale pouze do roku 1949, když stát odebral synagogu Obci kvůli „obecnému zájmu“ a synagoga se stává národním majetkem.
Po úpravě v roce 1951 je v synagoze umístěno profesionální Národní divadlo, ale to existovalo pouhých osm let a potom, až dodnes, se synagoga stává obecným kulturním domem, ve kterém se pořádají koncerty, divadelní představení, kino-projekce, různé slavnostní veřejné akce a podobně.
Za zmínku stojí údaj, že během existence profesionálního divadla v něm kratší či delší dobu působili později známé herečky a herci – například Smiljka Bencetová (Regica z Gruntovčanů), Sabrija Biser, Saša Binder, Zora Habahtová (herečka a scénografka), Davor Mladinov (později režisér dětských divadelních her). Amatérské divadlo, které bylo ustanoveno po profesionálním, mělo poslední představení v roce 1962 a potom divadelní scéna v Bjelovaru na delší dobu zanikla.
V roce 1986 právo na užívání budovy dostává bjelovarská hudební škola Vatroslav Lisinski, která využila místnosti (mimo sál) k zařízení učeben, ve kterých se konala individuální výuka dechového oddělení školy. Přestože to mělo být dočasně, zvuky dechových nástrojů byly ze synagogy slyšet donedávna, resp. do roku 2020, kdy začala poslední úprava.
V druhé polovině osmdesátých let synagoga byla už v docela chatrném stavu, a tak se přistoupilo k rozsáhlejším úpravám. Průčelí bylo urychleně obnoveno kvůli Univerziádě, jež se konala v roce 1987 a budova byla po ukončených pracích slavnostně otevřena 20. června 1989 uspořádáním koncertu Záhřebského smyčcového kvarteta. Tehdy dostává i oficiální jméno Dům kultury.
Během uplynulých desetiletí se na jevišti Kulturního domu vystřídali různí umělci, a to nejen lokálního rázu či amatéři. Připomeňme si jen dávný rok 1954 kdy své první veřejné vystoupení, první koncert měli právě v bjelovarském kulturním domě Záhřebští sólisté, kteří dodnes patří mezi přední chorvatské interprety komorní hudby s mezinárodním věhlasem. Později se jejich členem stal i bjelovarský krajan, houslista Vladimír Sverák. Synagoga se stala tichým svědkem prvních uměleckých krůčku nám známých hudebníků, kteří zároveň i své vzdělání získali na bjelovarské hudební škole – Ratko Vojtek, Denis Konir, Alen Matušek (jako dirigent sboru na závěrečném středoškolském koncertu), Ozren Mutak (rodák z Garešnice, jež po střední hudební škole pokračoval na pražské Akademii múzických umění ve studiu hry na kytaru a dnes žije a působí v Čechách) a mnozí jiní. Uvítala také množství dětí na dětských festivalech Děti, radost, píseň, a dokonce i první Vánoční koncerty a Novoroční koncerty městského Dechového orchestru. Konalo se tam také několik prvních Večerů národnostních menšin, včetně slavnostního programu k stému výročí České obce v roce 2018, všechny ročníky divadelního festivalu BOK-fest, jakožto i Mezinárodní týden perkusionistů.
Loni byly zahájeny nové rozsáhlé adaptační práce jak interiéru, tak i exteriéru. Adaptaci podnítilo město Bjelovar, jež je od roku 2017 majitelem budovy. Po slavnostním znovuotevření v květnu letošního roku začíná nové období bílé majestátní budovy s šesticípou Davidovou hvězdou na štítu, která se znovu stane místem, na kterém různí interpreti budou moci své umělecké dovednosti předvést kultury chtivým občanům Bjelovaru. Text Sylvie Sittová, foto internet a archiv

Read 29 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 37 2021

V Jednotě číslo 37, která vychází 18. září 2021, čtěte:
- Poprvé Dny české kultury v Daruvarském Brestově
- Valná hromada v Šibovci
- Valná hromada a křest ročenky v Daruvaru
- Přátelské posezení v Kaptolu
- Letní škola v Česku žáků šestých tříd českých škol
- Sto let Svazu Čechů: Nové úspěchy a náznaky zlepšení vztahů
- Z dějin Ivanova Sela
- Vzpomínka na básníka a výtvarného kritika Željka Sabola
- Županská přehlídka menšinové tvořivosti v Daruvaru
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi