Sto let Svazu Čechů (1921–2021) V. – Potřebujeme centra přirozená

  • Posted on:  středa, 02 červen 2021 00:00

NESPOKOJENOST CHORVATSKÝCH ČECHŮ S ČESKOSLOVENSKÝM SVAZEM A JEHO BĚLEHRADSKÝM ÚSTŘEDÍM
S novým sídlem se Československý svaz stal lepším představitelem české a slovenské menšiny. V Bělehradě bylo zřízeno i tajemnictví Svazu, v němž dobrovolně působili zaměstnanci podniku předsedy Josefa Hrnčíře, zejména tajemník Jan Dubový.

Svaz situovaný v hlavním městě měl také lepší podporu československého velvyslanectví i jugoslávských ministerstev, působení Svazu bylo usnadněno i díky dobrým vztahům mezi oběma státy, které od roku 1920 spolu s Rumunskem tvořily obranný svaz nazvaný Malá dohoda. Také ve složení výboru došlo ke zlepšením, protože se zvolené osoby projevily jako dobří organizátoři. Poprvé byl zastoupen také představitel chorvatských Čechů z venkova Augustin Mžik z Velkých Zdenců, z Daruvaru byli členové Franta Burian a Josef Bezdíček. Ve Výboru byl také Vojta Režný, který začal pracovat na politickém zaměření Svazu.
Odbor Československého svazu se angažoval při pomoci československým občanům, kteří neměli občanství Království SHS a hrozilo jim vyhoštění. Díky sílení kulturní činnosti v menšinových spolcích byly vytvořeny podmínky k vzájemným návštěvám, a jako těleso na podporu kulturní činnosti Svaz na plenárním zasedání 21. prosince 1924 založil kulturní odbor, rozdělený na dva úseky, bělehradský pod vedením předsednictva Svazu a záhřebský při Československé obci. Odbor se hlavně zabýval pořádáním přednášek pro zemědělce, tedy bez spojení s kulturou, takže kulturní odbor se neuplatnil naplno, a spolky se tak jak tak kulturní činností zabývaly samy. V Báčském Petrovci byl v roce 1923 založen Spolek československých akademiků, který sice měl československé zaměření, ale většinou shromažďoval studenty Slováky. Od roku 1927 byl Spolek částí Svazu jako jeho odbor, a měl své pobočky v Bělehradě a Záhřebu, ale nehrálo významnější úlohu. To ale bylo příliš málo ve srovnání s očekáváními a se skutečnými potřebami české a slovenské menšiny.
V českých spolcích v Chorvatsku rostla nespokojenost s Československým svazem a jeho bělehradským ústředím, v celém Chorvatsku vládla nespokojenost s centralistickou a unitaristickou politikou Bělehradu jako hlavního města Království SHS. Češi v Chorvatsku se rozhodli spoléhat spíš na vlastní síly, a jako jejich středisko se stále více profiloval Daruvar jako město, v jehož širším okolí žila většina příslušníků české menšiny. Zásadní institucí daruvarských Čechů byla Česká beseda se sídlem v přilehlém Dolním Daruvaru, založená v roce 1907. Do Daruvaru se přestěhuje až v roce 1939, název Česká beseda Daruvar pojme až v lednu 1941, i když svým působením a významem daleko překonávala meze příměstské vesnice, jejíž jméno měla. Po roce 1918 Beseda zakládala své pobočky v nedalekých vesnicích – Brestově, Dolanech, Horním Daruvaru, Končenicích, Lipovci a Tomašici, z nichž se postupně staly samostatné České besedy. Na jednom telegramu, odeslaném v září 1921 na Dvorní kancelář v Bělehradě, se na razítku uvádí název Svaz spolků československého národa v Království SHS, Česká beseda v Dolním Daruvaru – ústředí. O co přesně šlo, není známo. Bylo to tři měsíce po založení Československého svazu, ale zřejmě se během dlouhodobého procesu příprav v Daruvaru uvažovalo o tom, aby ústřední menšinová organizace byla decentralizována a aby měla sídlo v daruvarské Besedě jako jejím ústředí. Na zakladatelském sjezdu Československého svazu byl do Odboru zvolen také Josef Zounar z Daruvaru, ale během příprav k založení Svazu daruvarská Beseda nebyla uvedena mezi spolky, které proces podporovaly, zřejmě byla zdrženlivá a zastávala mínění, že se Češi v jihoslovanském státě mají shromažďovat kolem Daruvaru.
„Co je pro naše bratry Slováky osvícený a agilní Petrovec v Báčké, to je pro nás Čechy městečko Daruvar ve Slavonii. Dnes máme v Daruvaru českou školu, Českou besedu, české noviny a českou banku. Čtyři činitele, které mohou být určitou zárukou naší budoucnosti, a které činí Daruvar kulturním střediskem naší české menšiny,“ psalo se na začátku roku 1922 v novinách Jugoslávští Čechoslováci, novém českém listu, jehož redaktorem byl Jaroslav Dittrich. Noviny si zachovaly neutrální postoj vůči politickým otázkám a získaly si široký kruh čtenářů, od sedláků a živnostníků k obchodníkům, úředníkům, ředitelům bank a duchovním. V dubnu 1922 začaly v Záhřebu vycházet noviny Hlas, které navazovaly na tradici někdejších novin Československé listy, ale už v březnu 1923 přestaly vycházet. Od té doby byl střediskem českého vydavatelství v Chorvatsku výhradně Daruvar, kde od roku 1924 vycházely také dvojjazyčné chorvatsko-české noviny Daruvarčan. Sídlo v Daruvaru měla od roku 1921 také Československá banka, jejímž ředitelem byl Josef Bezdíček. On i Dittrich byli přistěhovalci do Chorvatska, narozeni v Čechách. K rozvoji kulturního života Čechů na Daruvarsku významně přispěli také další jednotlivci, čeští rodáci, kteří se zde usadili, především profesor na daruvarském gymnáziu Franta Burian, který se jako spisovatel a od roku 1929 redaktor časopisu pro děti Dětský koutek stal přední osobností krajanského kulturního a osvětového života. Významnou roli sehrála také hudební rodina Knytlova i učitelé z Československa, působící na české škole, založené v roce 1922. Škola byla založena jako škola soukromá, a učitele do ní vysílalo československé Ministerstvo školství a národní osvěty.
V Daruvaru byly v roce 1925 uspořádány první dožínkové slavnosti Obžínky jako nejvýznamnější kulturní akce místních Čechů, důležitá pro uchování obyčejů, ale také pro zapojování mladých do krajanské činnosti. Obžínky se v Daruvaru konaly i v letech 1927 a 1928, a byly obnoveny v roce 1935. V Daruvaru byla v roce 1926 otevřena česká mateřská škola, a ve Velkých Zdencích byla v roce 1927 otevřena dvouletá Prokůpkova hospodářská škola, která se v roce 1930 přestěhovala do Daruvaru.
Kolem novin Jugoslávští Čechoslováci v čele s Jaroslavem Dittrichem se soustředily nespokojené české spolky z Daruvarska, Bjelovarska a Novohradišska. Jaroslav Dittrich jako první upozornil na sociální rozdíly mezi městskými a vesnickými spolky, jakož i na skutečnost, že se česká menšina ve městech ani nesnaží poznat poměry, v jakých žijí čeští přistěhovalci na venkově. Nejvíce však kritikám čelil Československý svaz, jehož vedení se zazlívala podpora politiky vlády Království SHS, i když většina Čechů v Chorvatsku podporovala Chorvatskou republikánskou rolnickou stranu Stjepana Radiće. Češi z Ivanova Sela byli navíc zapojeni do vesnické vzpoury v severozápadním Chorvatsku v září 1920, při jejímž potlačení došlo i k obětem. Svaz naopak novinám zazlíval, že se příliš málo věnují politice, a Dittrichovi a jeho novinám se vyčítalo, že jsou nedostatečně informovaní a že z malého prostředí nedokážou pojmout politické události. Čechy se dokonce vyzývalo, aby se předplatili na slovenské noviny Národná jednota, a objevily se i nápady, aby se Národná jednota a Jugoslávští Čechoslováci sloučily v jeden časopis, který by byl orgánem Československého svazu, což Dittrich odmítl. Nejostřejší článek o postavení české a slovenské menšiny a o činnosti Československého svazu Jugoslávští Čechoslováci uveřejnili pod názvem Aby bylo jasno v dubnu 1925. V článku se klade otázka, čím jsou Čechoslováci v Jugoslávii, co si přejí a co dokážou. „Menšinou před zákonem nejsme a také jí nebudeme, jestliže všechno naše úsilí k tomu nebude směřovat... my i se Slováky nijakou státem uznávanou menšinou nejsme,“ stojí v článku upozorňujícím na stále nevyřešený problém získání jugoslávského občanství, které, jak se uvádí, mají pouhé dvě procenta zdejších Čechoslováků. Upozorňuje také, že Čechům hrozí asimilace a že se mnozí z nich budou deklarovat jako Chorvaté, protože jde vesměs o katolíky, a protože je tak vychovávají ve škole.
„My potřebujeme svaz, ale máme-li menšinou před zákonem být, musíme pracovat pro to, a ne proti tomu. Naší povinností je přivést do tábora našeho všechny lidi čs. původu před sčítáním lidu… Nám nepomůže ani deset sebelépe založených svazů, byť v místech, kde jsou centrální úřady nejen v SHS, ale i centrální úřady světa. Nám může pomoci jen správně vedena činnost. K vedení naší „menšiny“ je zapotřebí toho, kdo v první řadě nesporně zná poměry naše v Chorvatsku-Slavonii a nezakrývá si skutečnost, že to byli po převratě právě Češi z čistě české Pemije a okolí, kteří se první proti Bělehradu vzbouřili a kde od tehdejších „bratrských“ ran jizvy alespoň v duši ještě bolí… My potřebujeme centra přirozená, a ne politická za jaká Záhřeb a Bělehrad vždy považovány budou… naše centra přirozená jsou Petrovec a Daruvar. Ty vybudujme, v těch všechno soustřeďme,“ stojí v článku, v němž zaznívá i kritika československého vedení, protože na zdejší menšinu zapomíná. Článek uzavírají slova, která se stala mottem novin Jugoslávští Čechoslováci: „konec konců můžeme spoléhat jen a jen sami na sebe, podřídit naši práci zákonům přirozeného vývoje (nepomůžeme-li si sami, nikdo jiný nám nepomůže.)“ Jednotlivé spolky, mezi nimi i daruvarská Beseda, začaly vyhrožovat, že ze Svazu vystoupí pod záminkou, že takový Svaz nikdo nepotřebuje. Text Marijan Lipovac, přeložil žp, foto archiv Jednoty a Svazu

Read 41 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 37 2021

V Jednotě číslo 37, která vychází 18. září 2021, čtěte:
- Poprvé Dny české kultury v Daruvarském Brestově
- Valná hromada v Šibovci
- Valná hromada a křest ročenky v Daruvaru
- Přátelské posezení v Kaptolu
- Letní škola v Česku žáků šestých tříd českých škol
- Sto let Svazu Čechů: Nové úspěchy a náznaky zlepšení vztahů
- Z dějin Ivanova Sela
- Vzpomínka na básníka a výtvarného kritika Željka Sabola
- Županská přehlídka menšinové tvořivosti v Daruvaru
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi