Sto let Svazu Čechů VII. – Instituce se stěhují do velkoměsta

  • Posted on:  čtvrtek, 17 červen 2021 00:00

ZÁHŘEB JAKO SÍDLO ČESKÝCH ODBORŮ ČESKOSLOVENSKÉHO SVAZU
Československý svaz měl 3. února 1929 valnou hromadu ve Staré Pazově. Otto Sobotka v Jugoslávských Čechoslovácích napsal, že odezva byla slabá, protože byla zastoupena o něco víc než polovina spolků, nejméně z Bosny, Dalmácie a Slovinska, a některé spolky se ani neomluvily.

„Mimo to tento zjev nastává po zřízení stálého sekretariátu, kdy stálý tajemník jistě všechen svůj čas a schopnosti věnuje Svazu, jeho organisaci a působení... Svaz nesmí býti organisací papírovou, ale živou, z níž by byl zřejmý tep života celé menšiny,“ napsal Sobotka. Měl při tom na mysli, že se od července 1928 Vojta Režný stal profesionálním generálním tajemníkem Svazu. Sobotka volbu Režného ve svých novinách vítal slovy: „Tuto zprávu uvítají jistě všechny naše spolky i jednotlivci s radostí. Vždyť denně se množí potřeba intervencí, různých informací ap... Doufáme však také, že nyní se z činnosti Svazu budou těšiti i ostatní krajanské spolky, nejen ty, které jsou nejblíže Bělehradu, což dosud jinak nebylo možno.“ Režný od roku 1922 do 1928 pracoval jako redaktor v novinách Riječ, které vydávala Samostatná demokratická strana Svetozara Pribićeviće, a jako tajemník Československého svazu podnítil bohatou činnost. Často jezdil do Daruvaru jako střediska české menšiny a pomáhal místní České besedě s kulturními a školskými otázkami a se zajišťováním prostředků.
Sobotka se dotkl také otázky, která dlouho trápila Čechy z Chorvatska, a to byla struktura členů Odboru Československého svazu. Nejvíce jich bylo z Bělehradu jako sídla Svazu, což Sobotka považuje za přirozené, ne však i to, že pouze jeden člen je ze Záhřebu, sice místopředseda, z Daruvaru tři, ale z Dalmácie, Slovinska, Požežska a Osijeku žádný.
Organizační problémy Svazu se projevily i na příští valné hromadě, která se konala v Osijeku 7. prosince 1930. Bylo přítomno 78 delegátů z 22 spolků, a shromáždění vedl místopředseda Smetánka, protože předseda Hrnčíř byl mimo. Prostřednictvím rozhlasu k shromáždění promluvil předseda Československého ústavu zahraničního Jan Auerhan. Shromáždění se usneslo, že sekretariát Svazu musí častěji kontaktovat jednotlivé spolky, ale bylo řečeno i to, že sekretariát má tolik práce, že s častějšími cestami z Bělehradu počítat nelze. Čelní lidé Svazu v té době zřídka navštěvovali Čechy v Chorvatsku. Jednou z výjimek bylo v září 1930 slavnostní otevření Masarykova domu v Hercegovci, prvního českého domu v Chorvatsku, v němž měla sídlo i česká škola. Přitom byl přítomný Hrnčíř, který pak byl na shromáždění v Osijeku znovu zvolen předsedou, zatímco místopředsedy se stali Adam Vereš, František Smetánka a Ján Bulík a tajemníky Karol Lilge a Vojta Režný.
V Království SHS v mezičase došlo k významným změnám, které ovlivnily další působení Československého svazu. Král Aleksandar, údajně s cílem vnitřní konsolidace státu a dosažení opravdové národní jednoty, zrušil 6. ledna 1929 ústavu a politické strany, rozpustil Národní shromáždění, zavedl osobní diktaturu a prakticky suspendoval řádný politický život. V říjnu se název státu změnil na Kraljevina Jugoslavija (Království Jugoslávie) a její území bylo rozděleno na devět správních oblastí – bánovin. Území dřívějšího Chorvatska a Slavonie patřilo z největší části pod správu Sávské bánoviny se sídlem v Záhřebu a Vojvodina pod správu Dunajské bánoviny se sídlem v Novém Sadu. Největší část příslušníků české menšiny se tak octla v hranicích Sávské bánoviny a největší část Slováků v Dunajské bánovině. Toto rozdělení se promítlo na oslabení jejich vzájemných styků. I když sídlo Svazu Čechů bylo i nadále v Bělehradu, kde Vojta Režný obětavě vykonával funkci tajemníka, Záhřeb se v nových okolnostech změnil na administrační středisko české menšiny, protože tam měly sídlo instituce Svazu, které shromažďovaly české spolky. V Záhřebu působily Matice školská, Matice divadelního ochotnictva a osvětový a hospodářský odbor. V Bělehradu bylo sídlo sekretariátu Svazu, tam se scházelo předsednictvo, a odtud se řídila činnost slovenských spolků v Dunajské bánovině i českých spolků v okolí Bele Crkvy. V Záhřebu zase měly sídlo všechny odbory, které řídily činnost českých i několika slovenských spolků v Sávské bánovině. Z ostatních těles Svazu měla ústřední knihovna, přesněji její česká část, sídlo v Daruvaru. Knihovna byla založena v roce 1928 na podnět Franty Buriana, který svůj návrh představil na osvětovém kongresu ve Staré Pazově 2. února 1928. Pod Ústřední knihovnu patřilo 20 knihovniček, 8 žákovských, jedna sokolská a jedna slovenská knihovna. Ústřední knihovna se v roce 1932 rozdělila na Českou ústřední knihovnu v Daruvaru a na Štefánikovu slovenskou ústřední knihovnu ve Staré Pazově.
Podnětem k sílení Záhřebu jako střediska české menšiny bylo přesídlení Československé banky z Daruvaru v roce 1929. Přitom Daruvar opustilo několik bankovních úředníků v čele s ředitelem Josefem Bezdíčkem, který byl vynikající organizátor a spolkový pracovník. Svou přítomností posílil české spolky v Záhřebu – Českou besedu a Československou obec – a předal jim své daruvarské zkušenosti. Československá banka po přesídlení do Záhřebu posílila svou činnost, protože přebrala slovenské banky z Iloku, Šidu a Kovačice. Bezdíček chtěl utvořit peněžní ústav, který bude oporou hospodářského a kulturního života české a slovenské menšiny v Jugoslávii, a při uskutečnění toho cíle se projevily i zákony trhu, díky čemuž český kapitál přerostl slovenský. Banka měla v roce 1935 pobočky v Bjelovaru, Daruvaru, Iloku, Šidu a Kovačici, pobočku v Padině a zastoupení v Hercegovci, Hrubečném Poli, Ivanově Sele, Kaptolu, Ludině, Mezurači, Nové Gradišce, Pavlovci, Pleternici, Suhopolji, Starém Petrově Sele, Velkých Zdencích a Virovitici. Hlavními klienty banky ale byli čeští rolníci, a banka jako první v Chorvatsku zavedla spoření ve školách, což mělo finanční i vzdělávací výsledky. Díky Bezdíčkovi měla banka dobré vztahy s bankami v Československu i v Jugoslávii, kde působili čeští úředníci nebo ředitelé. Banka měla možnost značně finančně podporovat činnosti české menšiny, jako např. stavbu národních domů, škol a nakladatelství a svými půjčkami mohla pomáhat českým živnostníkům a malým podnikatelům.
Do Záhřebu bylo 31. října 1930 přeloženo i sídlo Matice školské, jejímž novým vedoucím se stal vážený architekt Lev Kalda, který projektoval i budovu Chorvatského sněmu. Odbor Československého svazu rozhodl, že Matice školská bude spravovat Sávskou bánovinu, zatímco pro Dunajskou bánovinu tuto funkci bude vykonávat předsednictvo Svazu. S přesídlením do Záhřebu se působnost Matice rozšířila na celé Chorvatsko, zejména na Sávskou bánovinu. Na všechny schůze odboru Matice přicházel i představitel československého Generálního konzulátu v Záhřebu, což v době působení Matice v Daruvaru nebylo možné kvůli vzdálenosti. Matice měla ambiciózní plán založit dokonce třicet paralelních škol, který nebyl uskutečnitelný. Proti školám se v mnoha prostředích stavěla místní správa s vysvětlením, že nemůže vydržovat chorvatskou i českou školu, navíc byl důvodem nezájem rodičů nebo nedostatečný počet dětí. Přičiněním Matice byly založené školy v Uljaniku, Dežanovci, Končenicích a Tominovci a byla zařízena školní budova v Kaptolu. Matice pečovala o vzdělávání učitelů, což bylo velkým problémem na paralelních školách, protože se Jugoslávie necítila povinnou starat se o zdokonalování v jazyce menšinových učitelů, proto často v českých odděleních působili lidé, kteří byli Češi jen podle příjmení. Soukromé české školy tyto problémy neměly, protože do nich učitele vysílalo Československo. Matice od 6. do 16. srpna 1930 v Pakraci uspořádala první kurz pro české učitele, kteří potom cestovali do Československa. Tyto kurzy se opakovaly i v následujících letech. Matice se angažovala i při obstarávání učebnic z Československa.
Záhřeb se od 31. října 1930 stal také sídlem Divadelního odboru Československého svazu, do kterého se zapojilo 17 ochotnických divadelních skupin působících v českých spolcích, kde bylo pořádání a návštěva divadelních představení oblíbenou formou zábavy. Odbor, v jehož čele stál Jindřich Rýdl, udržoval dobré vztahy s Národním divadlem v Záhřebu, kde se pro potřeby českého divadla vypůjčovaly kostýmy, paruky a jiné rekvizity. Pomoc Divadelnímu odboru poskytovala Ústřední matice divadelního ochotnictva československého z Prahy. Odbor v roce 1933 změnil název na Ústředí divadelního ochotnictva, kterému stál v čele záhřebský stavitel Rudolf Jungmann.
Hlavní českou institucí se sídlem v Záhřebu byl Osvětový a hospodářský odbor, založený 4. října 1931, který svým působením a významem podstatně ovlivnil období první poloviny třicátých let.     Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu Čechů

Read 29 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 37 2021

V Jednotě číslo 37, která vychází 18. září 2021, čtěte:
- Poprvé Dny české kultury v Daruvarském Brestově
- Valná hromada v Šibovci
- Valná hromada a křest ročenky v Daruvaru
- Přátelské posezení v Kaptolu
- Letní škola v Česku žáků šestých tříd českých škol
- Sto let Svazu Čechů: Nové úspěchy a náznaky zlepšení vztahů
- Z dějin Ivanova Sela
- Vzpomínka na básníka a výtvarného kritika Željka Sabola
- Županská přehlídka menšinové tvořivosti v Daruvaru
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi