Sto let Svazu Čechů XVI – Svaz Čechů v Jugoslávii

  • Posted on:  středa, 25 srpen 2021 00:00

VÝVOJ SITUACE PO OSVOBOZENÍ
Konec druhé světové války v Evropě a na území Chorvatska a Jugoslávie v květnu 1945 vytvořil předpoklady pro trvalé zavedení mírového způsobu života a tím i pro působení různých společenských institucí v podmínkách značně odlišného společensko-politického zřízení, než bylo před rokem 1941.

Jugoslávie byla obnovena, ale tentokrát jako Federativní národní republika (oficiálně od 29. listopadu 1945) složená z šesti národních republik, v nichž ještě v průběhu války moc na všech úrovních postupně přebírala Komunistická strana Jugoslávie, sice pod rouškou Národní fronty. To mezi jiným znamenalo vnucování komunistického úhlu pohledu a ideologie ve všech společenských úsecích, zejména ve vzdělávání, jakož i organizaci hospodářského systému podle socialistických zásad a sovětského vzoru. Kromě vyřizování účtů s příslušníky poražených sil a msty poznamenalo poválečné období vyhnání skutečných či domnělých odpůrců nového režimu (intelektuálů, kněží, podnikatelů, statkářů a dalších), ale také zápal a nadšení pro obnovu poničené země. Československo bylo obnovené jako unitární republika se zachovanou vícestranickou soustavou, ale kvůli špatným zkušenostem se západními spojenci pevně přikloněná k Sovětskému svazu. To vedlo k sílení Komunistické strany Československa, která v roce 1946 vyhrála volby. To pak samozřejmě vedlo ke sbližování dvou států, což představovalo vhodné ovzduší pro působení české menšiny, která u nového režimu získala věhlas díky své masové účasti v NOB, dokonce s vlastní brigádou. Československý svaz navázal styky s československým velvyslanectvím a vojenskou misí v Bělehradu a generálním konzulátem v Záhřebu. V prvních poválečných měsících největší úsilí vynaložil na pořádání sjezdu Čechů v Jugoslávii svolaného na 4. a 5. srpna v Daruvaru, který měl být nejen oslavou osvobození, ale i manifestací loajálnosti české menšiny nové Jugoslávii a slavnostní začátek jejího organizovaného působení na nových základech.
Kongres se začal plánovat ještě v lednu 1945, kdy se na zasedání Výkonného výboru Československého svazu jednalo mj. o přípravách k manifestačnímu kongresu Čechů a Slováků Slavonie, na kterém se bude rozprávět o politických a dalších otázkách, týkajících se postavení menšiny v nové Jugoslávii. Kongres se původně plánoval na únor, ale kvůli nepřátelské ofenzivě ho odložil na dobu po definitivním ukončení války.
Kongresu se zúčastnilo kolem 5000 Čechů z celé Jugoslávie, kolem 260 představitelů českých spolků, jakož i představitelé vlády Chorvatska a Jugoslávské armády. Hovořil ministr obchodu a zásobování Chorvatska Dušan Čalić, který přislíbil, že vláda bude důsledně provádět rozhodnutí ZAVNOH o naprosté rovnoprávnosti menšin a že umožní svobodný kulturní a národnostní život. Vyzvedl zapojení české menšiny do NOB a oběti v jejich řadách a konstatoval, že česká a slovenská menšina tím získaly právo na život „v bratrství a jednotě“ s národy Jugoslávie. Tato teze byla základem politiky komunistické moci vůči Čechům a Slovákům těsně po válce.
Československý svaz na sjezdu změnil svůj název. Nejdříve se navrhoval název Jednota Čechů v Jugoslávii, protože se předpokládalo, že se Československý svaz v budoucnosti, až se o tom vyjádří představitelé Slováků, stane zastřešující organizací Čechů a Slováků v Jugoslávii. Návrh však nebyl schválen a místo názvu Jednota byl schválen název Svaz Čechů v Jugoslávii. Za předsedu byl znovu zvolen Josef Vojáček Taras, místopředsedy se stali Aleksandar Vondráček a Anna Landová, tajemníky Jan Pavlík a Alois Munzar a pokladní Anna Etvertová. Nový Svaz se od předválečného lišil posláním i strukturou. Nejpatrnější bylo, že vedení převzali domácí lidé, Daruvařané, kteří byli v partyzánech a tím získali velkou váhu v novém politickém zřízení. Zároveň byli z vedení odstraněni mnozí předváleční funkcionáři a aktivisté i přes zásluhy, které měli pro rozvoj veškerého kulturního a osvětového života zdejších Čechů jak z Daruvaru, tak ještě více ze Záhřebu a jiných míst. Na shromáždění bylo schváleno rozhodnutí, v němž se uvádí, že česká menšina v Jugoslávii chápe jako své historické poslání spolu s „bratry Slováky z Vojvodiny“ být živým mostem mezi bratrskými národy Jugoslávie a Československa. Češi se proto chtějí vytvořením pevné vlastní organizace a budováním národního, kulturního, hospodářského a družstevního života stát součásti života Jugoslávie a zároveň zůstat dobrými Čechy. Značná část textu se vztahuje na možnost návratu Čechů do Čech, „na západní hranice Slovanství“ namísto „vyhnaných odvěkých nepřátel Slovanství, německých fašistů,“ aby se tím stali strážci nejen československých hranic, nýbrž veškerého slovanského světa.
Nový výkonný výbor Svazu Čechů se poprvé sešel už 8. srpna.  Hlavním tématem bylo vydávání menšinového zpravodaje, o čemž se jednalo s Českým vydavatelským družstvem v Záhřebu založeném před vypuknutím války v roce 1941. Družstvo totiž 30. listopadu 1946 začalo vydávat časopis Zpravodaj a měsíčník pro mládež Hlasatel. Zdálo se, že Zpravodaj zůstane zpravodajem české menšiny, ale jednání o tom byla přerušena a Svaz začal od 16. března 1946 vydávat vlastní list nazvaný Jednota, aby se v něm zachovalo navržené jméno obnoveného Svazu Čechů. Když Družstvo koncem roku 1945 vydalo sbírku básní Jaroslava Dittricha Dorostu kolem Jílové, Svaz ji odmítl pro její „reakcionářskou orientaci“ a žádal, aby se příště nevydávaly české knihy bez svolení Svazu. Na první schůzi se jednalo také o organizaci menšinových spolků, o oživení Matice školské a o návštěvě slovenských slavností v Báčském Petrovci, čímž byla obnovena spolupráce se Slováky ve Vojvodině.
Na první a na dalších schůzích výkonného výboru se jednalo o školství, pro něž měl Svaz Čechů velmi široké pravomoci. Svaz 22. října 1945 informoval Ministerstvo osvěty Federálního státu Chorvatska, že mají začít působit následující české školy: v Daruvaru, Končenicích, na Odkopech, v Brestově, Dežanovci, Horním Daruvaru, Střežanech, Prekopakře, Hrubečném Poli, Ivanově Sele, Rastovci, Malých Zdencích, Hercegovci, Velkých Zdencích, Kaptole a Tominovci, jakož i slovenské školy v Jelisavci a Našickém Markovci. Svaz v listopadu požádal o otevření českých škol také v Mezurači, Ludině a Bjelovaru a slovenské školy v Lipovlanech a koncem roku 1945 povolení k otevření české mateřské školy v Daruvaru, která začala působit v březnu 1946 s první vychovatelkou Slávkou Macáškovou. Problém s učebnicemi se Svaz snažil vyřešit ve stycích s československým Ministerstvem školství, Generálním konzulátem v Záhřebu a Československým ústavem zahraničním, takže do roku 1948 z Československa přicházely české učebnice. Problémem byl příliš malý počet učitelů českých škol kvůli špatným hmotným poměrům a všeobecnému nedostatku učitelů, takže zájem o české školy začal klesat a mnohé osady s českou většinou, kde byly podmínky pro české školy, o ně přišly. Až do konce padesátých let působili na českých školách převážně učitelé, kteří ukončili jen osmiletou školu a dál se vzdělávali v kurzech. O školy pečovala Matice školská, založená jako součást Svazu Čechů v Daruvaru 12. května 1946, v čele s nejvýznamnějším českým osvětovým pracovníkem Frantou Burianem. Téhož dne byla založena také Matice divadelního ochotnictva, a tím byly, v nových okolnostech, obnoveny dvě předválečné organizace patřící ke Svazu.
Do konce roku 1945 byla obnovena činnost téměř všech českých spolků v Jugoslávii, ale do Svazu jich bylo začleněno jen 57 a mnohé z nich nevykazovaly větší činnost. Nejčinnější byly české besedy v Daruvaru, Dežanovci, Velkých Zdencích, Bele Crkvě, Brestově, Horním Daruvaru, Dolanech Holubňáku, Hercegovci, Kaptolu, Končenicích, Lipovci, Odkopech, Pavlovcí, Požeze, Prekopakře, Resniku u Pleternice, Dolních Střežanech, Šibovci, Tominovci, Uljaniku, Malých Zdencích, Banja Luce, Nové Topole u Bosanské Gradišky, Dubrovníku, Lipovlanech, Mezurači, Českém selu (Abliánu či Fabiánu), Ludině, Vršci, Velkém Središti a Gaji. Ve větších městech svou činnost obnovily Spojené spolky Česká beseda a Československá obec v Záhřebu, Československá obec v Bjelovaru, Československý národní odbor v Banja Luce a Sarajevu, Česká obec Zenica a nový Československý kroužek v Ludině.
Svaz Čechů obnovil také tradici pořádání dožínkových slavností – Obžínek, které se poprvé (po roce 1940) konaly v Daruvaru 31. srpna 1946 za přítomnosti 5000 lidí. Vedle znázornění žňových obyčejů, akce měla politický ráz, jaký bude mít i v následujících letech a desetiletích. K přítomným promluvil místopředseda vlády Chorvatska Rade Pribičević, předseda Svazové kontrolní komise Pavle Gregorić, představitelé československého velvyslanectví a další funkcionáři. Matice školská uspořádala v rámci dožínkových slavností setkání všech českých učitelů v Jugoslávii, aby probrali aktuální problémy, schůzi svolala také Matice divadelního ochotnictva. Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu Čechů

Read 48 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 47 2021

V Jednotě číslo 47, která vychází 27. listopadu 2021, čtěte:
- Virovitická akce Akord podzimu se konala online
- V Garešnici s českou písničkou a divadlem
- Před 60 lety začala působit Pedagogická akademie v Pakraci
- Paprika – zelenina se širokým využitím
- Daruvarský fotograf a malíř Viktor Kluge
- Sto let Svazu Čechů: První žena v čele Svazu
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi