Letní škola Smržovka 2021

  • Posted on:  středa, 22 září 2021 00:00

POČASÍ (H)RŮZNÉ, ZÁŽITKY KRÁSNÉ
Učitelé často říkají, že existuje výlet, na který v životě nezapomenou. Myslím si, že tato letní škola bude právě takovou mou vzpomínkou. Dvacet osm žáků šestých tříd podle modelu A a tři učitelky – Anita Resová, Kristina Kvapilová a já – Jasminka Brkićová Strejčková – jsme se 25. srpna vydali na neobvyklou letní školu do Smržovky. Nejdříve jsme se potýkali s problémem covidu a testováním, potom s počasím. Dočkali jsem se snad toho nejhoršího počasí v České republice za posledních několik měsíců.

Přidáváme obrázek předpovědi počasí, abyste si mohli představit s jakou předpovědí jsme jeli na letní školu, která se zakládá na procházkách a trávení času v přírodě.
Vyjeli jsme ve středu v 21 hodin a cesta nám trvala dlouhých dvanáct hodin. Na obědě jsme ale už byli v penzionu U potůčku, kde na nás čekali paní Lenka a kuchař Vlastík, kteří se o nás dalších šest dnů starali. Měli jsme trošku strach z toho, jak bude česká kuchyně našim dětem chutnat, ale pan Vlastík nám vařil tak dobře, že si některé z dětí často nechávaly přidat. Po ubytování jsme se seznámili s pánem Vladimírem Josífkem, který se o náš program postaral jako málo kdo, a za to jsme mu vděčni.
Hned ve čtvrtek jsme se rozhodli projít se Smržovkou a zajít na Finkův kámen (rozhlednu, ze které jsme mohli vidět široko daleko až ke Krkonoším). Hned jsme také viděli, že počasí je vrtkavé, poněvadž každou chvíli pršelo a potom zase svítilo sluníčko a bylo poměrně chladno. Dětem to sice nevadilo, ale my učitelky jsme z toho měly obavy. Při návratu do penzionu na nás čekal majitel, pan Ivo Rašín, který se o naše žáky stará už řadu let a je na něj spolehnutí. Také bychom mu za to nemohli nikdy dost poděkovat.
V pátek jsme navštívili vědecko-zábavní centrum iQLandia a planetárium v Liberci. Je to středisko, jaké v Chorvatsku neexistuje, děti se tu mohou nejen hodně naučit, ale i vyzkoušet si různé experimenty, třeba jak se natáčí předpověď počasí, jak je to cítit tornádo nebo zemětřesení, jaké to je, projít se bytem, když jsi slepý, jak se vytváří vlny v mořích, jak dobře vidíme, slyšíme, cítíme a poznáme různé chutě atd. I když celý den lilo, přece jsme se rozhodli projít se středem Liberce. Večer jsme oslavovali Jonášovy narozeniny a k tomu jsme měli ne jeden, ale dokonce dva dorty!
V sobotu měl být nejslunnější den. Chtěli jsme ho využít k různým procházkám a neustále jsme přemýšleli o raftech. Teploty ale byly nízké, kolem 12 stupňů, a měli jsme strach, že by děti nastydly. Čím ale nahradit rafty? Dopoledne jsme tedy navštívili Mumlavské vodopády a potom jsme děti překvapili bobovou dráhou (to v Chorvatsku také ještě nemáme). Byly nadšené. Po obědě jsme navštívili zoologickou zahradu v Liberci, kde kromě různých zvířat uvidíte i bílého tygra, kterých je ve světě už jen osmnáct a jsou ochranou známkou právě této zoologické zahrady. Po večeři pro nás pan Josífek připravil diskotéku s osvětlením, mixetami a mikrofonem. To bylo něco pro děti, ta se jim velmi líbila!
V neděli byl naším hostitelem pan Ivo Rašín. Vydali jsme se na cestu do Mladé Boleslavi, která je nejznámější podle výroby automobilů Škoda. Samozřejmě, že jsme navštívili Škoda Muzeumu a potom na nás už čekal pan Rašín v Komunitním centru Klementinka, kde děti obědvaly a trošku si odpočinuly. Je tam krásná zahrada a k tomu bylo sucho a slunečno (což se nám zdálo neuvěřitelné). Po obědě jsme se vydali na městské koupaliště, kde byl nachystán program Zpátky do školy. V Česku začaly děti chodit do školy ve středu 1. září, takže to byla pro ně poslední prázdninová neděle. Bohužel nebo naštěstí, kvůli nepříznivé předpovědi počasí tam bylo kromě nás moc málo lidí. Na bazénech je také ohromná duhová vzduchová trampolína (také jsem ji u nás neviděla) a to dětem stačilo, aby po ní dvě-tři hodiny skákaly. Za tu dobu v programu vystupovala česká verze skupiny ABBA s anglickými písničkami a v originálních kostýmech a to několik dětí (hlavně dívky) a učitelka (já) využily k tancování a zpěvu. Ještě když si nás pozvali na scénu, abychom tancovaly s nimi – to byla radost! Najednou se ale začaly valit černé mraky, tak jsme rychle pelášili do autobusu a pak už začalo pršet. Rozhodli jsme se přece se zastavit na jedné zastávce, kde si děti mohly prohlédnout letadlo, tramvaj, hasičské vozidlo, loď... a představte si, že v tu chvíli pršet přestalo a nepršelo následující hodinu, dokud jsme si tato vozidla prohlíželi. Paní učitelka Anita připravila navečer pro děti pub kviz o tom, jak znají Česko, různé pohádky a básně v českém jazyce. Nechyběly ani krásné odměny, které pro ně nachystalo město Mladá Boleslav.
V pondělí 30. srpna jsme po snídani jeli do Harrachova do sklárny. Cestou jsme se zastavili ve škole v Desné, kde pan Josífek pracuje. Přáli jsme si, aby se děti alespoň podívaly, jak to v českých školách vypadá, když ještě není výuka a kvůli covidu se ani nesmí navštěvovat, když tam české děti jsou. V Harrachově děti viděly, jak se z malých skleněných kuliček vytváří sklenice nebo vázy (to ale v Chorvatsku neuvidí) a jak se brousí. Tento kraj (Harrachov, Jablonec nad Nisou) je známý právě podle skla a skleněných výrobků, tak jsme si přáli, aby se děti i na tuto zvláštnost podívaly (naštěstí jsme měli pány Josífka a Rašína, kteří všem našimi nápadům a přáním vyhověli). Po obědě jsme se zase vydali na cestu do Liberce, tentokrát navštívit Ještěd, na který vyjedeme lanovkou. Dovedete si představit, že jsme v minulých dnech Ještěd ani jednou neviděli, poněvadž byl stále v oblacích nebo pršelo, ale tentokrát se mu mraky vyhnuly a my jsme viděli na kilometry kolem dokola – Polsko, Německo a samozřejmě, Česko – hlavně Liberec). Dívali jsme se, jak kolem prší, ale my jsme byli v suchu. Dalším překvapením pro děti byla Hop-arena, sportovní hala, v které je množství různých trampolín, byl to návrh pana Josífka. Ani vám nemusím říkat, jak si tam děti užívaly (a učitelky také). Nakonec jsme se zastavili v nákupním středisku Globus.
Museli jsme promyslet poslední den bez použití autobusu, poněvadž ten musel dvacet čtyři hodiny před odjezdem odpočívat. Paní učitelka Anita si vzpomněla, že bychom možná mohli někam jet vlakem. Mnoho děti ještě nikdy vlakem nejelo, a tak pro ně i tohle byla zvláštní zkušenost. Ve Smržovce toho dne lilo jako z konve a ven se vůbec nedalo. Tak jsme se po snídani vydali vlakem k jeskyním v blízkosti obce Bozkov. Když jsme vystoupili z vlaku, cesta k jeskyním byla dlouhá ještě asi tři kilometry lesem. Byla to moc příjemná procházka do kopce, ale zase vůbec nepršelo. Bozkovské dolomitové jeskyně byly nádherné a dětem se velmi líbily. Jsou to nejdelší dolomitové jeskyně v České republice, plné křemene a vody. Najdete zde také největší podzemní jezero v republice. Po návratu a obědě jsme se ještě v odpoledních hodinách prošli Smržovkou, a pak už se šlo balit. Po večeři děti vytvořily krásné plakáty o tom, co všechno v tomto týdnu viděli a co se jim nejvíc líbilo.
Ve středu po snídani jsme vyjeli domů a přijeli v pozdních večerních hodinách.
Na závěr bych ještě jednou rádapoděkovala všem, kteří se o tuto letní školu postarali (a byl jich doopravdy velký počet), zvlášť Svazu Čechů, panu Josífkovi, panu Rašínovi. Obrovský dík patří také učitelkám Kristině Kvapilové a vedoucí Anitě Resové, se kterými byla výborná spolupráce, a proto všechno krásně dopadlo. Text Jasminka Brkićová Strejčková, foto škola

Foto na facebooku

Read 37 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 47 2021

V Jednotě číslo 47, která vychází 27. listopadu 2021, čtěte:
- Virovitická akce Akord podzimu se konala online
- V Garešnici s českou písničkou a divadlem
- Před 60 lety začala působit Pedagogická akademie v Pakraci
- Paprika – zelenina se širokým využitím
- Daruvarský fotograf a malíř Viktor Kluge
- Sto let Svazu Čechů: První žena v čele Svazu
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi