Sto let Svazu Čechů XXI – Novou etapu ovlivnily vztahy mezi státy

  • Posted on:  středa, 29 září 2021 00:00

TEPLE-CHLADNÉ ZLEPŠENÍ VZTAHŮ
Obžínky v Hercegovci 3. a 4. září 1955 proběhly ve znamení desátého výročí osvobození a otevřely novou etapu ve vztazích mezi Jugoslávií a Československem. Kromě člena Hlavního výboru Socialistického svazu pracujícího lidu Chorvatska Ivana Šibla byl nejvýznamnějším hostem československý velvyslanec v Bělehradu Vilém Pithart s chotí. Přítomná byla také odborová organizace Československa a představitelé Čechů z Vídně.

Pithart k přítomným promluvil při zdravici na slavnostním obědě. Řekl, že se mu dobře poslouchalo o hrdinství Československé brigády a o zapojení Čechů do budování socialismu. Zdůraznil, že právě česká menšina je tím, kdo může udělat hodně pro prohloubení vztahů mezi oběma zeměmi. Československý svaz mohl v srpnu oplatit pohostinství Čechům z Vídně, uspořádal pobyt tamních dětí na Plitvických jezerech.
Vzlet ve vztazích mezi Jugoslávií a Československem předznamenala návštěva československé parlamentní delegace vedené předsedou Národního shromáždění Zdeňkem Fierlingerem. Kromě Bělehradu navštívil 18. května 1956 také Záhřeb, kde ho vedle republikových předáků ve svých místnostech na Dolci na hodinu hostily Spojené spolky Česká beseda Záhřeb a Československá obec. Tam se sešel také s předáky Československého Svazu vedenými místopředsedou Svazu Karlem Řehákem. Fierlinger při rozhovoru vzdal Čechům hold za jejich vztah ke staré vlasti a zároveň pochválil vztah jugoslávské správy vůči národnostním menšinám. Vyjádřil své přesvědčení, že se vztahy mezi oběma zeměmi budou i nadále urychleně vyvíjet. Ve stejnou dobu, od 8. do 22. května, pobýval předseda Československého svazu Mišo Kmecík v Československu na pozvání Československého ústavu zahraničního, v čele delegace Socialistického svazu pracujícího lidu Jugoslávie.
Česká menšina mohla po desítce let odmlky znovu rozvíjet vztahy se svou mateřskou zemí a jejími institucemi. Daruvar během roku 1956 navštívilo dokonce devět delegací z Československa, mezi nimiž byla skupina novinářů, představitelky Svazu československých žen, jakož i delegace československých vědců, přišli poznávat působení české menšiny. Byl mezi nimi také spisovatel Milan Kundera. V srpnu v Daruvaru pobývala skupina absolventů Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) z Brna s divadelním a estrádním programem. Uvedli úhrnem deset představení, které navštívilo na 6000 lidí. Kromě Daruvaru skupina hostovala také v Bjelovaru, Hercegovci, Dežanovci, Končenicích, Velkých Zdencích a Záhřebu.
Jugoslávie a Československo podepsaly 29. ledna 1957 Dohodu o spolupráci v oblasti kultury, umění, vědy, školství a osvěty, a československá strana na základě toho navrhla pořádání vzájemných návštěv příslušníků české menšiny mateřské zemi. Jugoslávská moc byla ale vůči těmto návštěvám skeptická, pokud by se nepořádaly prostřednictvím jugoslávských těles, protože v tom viděla snahu Československa mít ochrannou ruku nad zdejší českou menšinou. Nedůvěra ve vztazích mezi oběma státy přetrvávala i dále, a jugoslávská správa se snažila i nadále mít pod kontrolou kulturní a osvětovou činnost české menšiny, jakož i její styky s Československem.
Vztahy mezi Jugoslávií a Československem a okolnosti, v jakých oba státy žily, přece neumožnily úplně volný pohyb jejich občanů a neomezenou spolupráci. Na oslavu 50. výročí založení České besedy Daruvar v září 1957 přijeli představitelé československého velvyslanectví z Bělehradu a generálního konzulátu ze Záhřebu, jakož i představitelka Československého ústavu zahraničního Marie Trojanová a hudebníci z odborného učiliště Amati z Kraslic. Povolení k návštěvě bylo ale odepřeno bývalým besedním funkcionářům, kteří odjeli do Československa, jakož i bývalým partyzánům, protože jim Československo nevystavilo cestovní pasy. Ani na oslavu 35 let od založení české školy v Daruvaru a 30 let od založení české mateřské školy se nemohli dostavit bývalí učitelé a žáci z Československa.
Vztahů s Československem se dotkl Mišo Kmecík ve svém projevu na čtvrté hlavní valné hromadě Československého svazu, která se konala 15. prosince 1957. Uvedl, že oba státy budují socialismus a že proto jejich vzájemná spolupráce musí být rovnoprávná a upřímná, ale že spolupráce nebyla právě vždy taková. Například, Svaz dostal z Československa darem knihy, ale takové, které se nedaly použít, protože se v nich pomlouvala Jugoslávie. Kmecík dále řekl, že byl nemile dojat, když se v Praze dozvěděl, že představitelé některých krajanských spolků otloukají dveře velvyslanectví a Československého ústavu zahraničního a žádají, aby odtamtud Svaz požádali, aby jim poskytl pomoc, „jako bychom my byli jakousi jejich filiálkou“. Řekl také, že nemůže pochopit, když k nám přicházejí různé delegace a chtějí se nám představit jako nějací naši protektorové, kteří mají možnost dát nám pomoc, jen je musíme o to požádat.“ Připomněl, že jeho delegaci nebylo umožněno navštívit osady, v nichž žije chorvatská menšina: „... my jsme zde v Jugoslávii rovnoprávní, a proto se naše vztahy mohou zakládat jen na vzájemném pochopení a v souladu se vztahy mezi dvěma zeměmi. Není žádné potřeby, abychom my jako příslušníci menšiny byli jakýmsi mostem mezi Československem a Jugoslávií,“ uvedl Kmecík.
Hlavní valná hromada se konala za přítomnosti 90 delegátů z 24 spolků, mezi nimiž byl zvlášť zřejmý větší počet delegátů ze slovenských spolků, s nimiž spolupráce do té doby nebyla na odpovídající úrovni. Tajemník Václav Doležal v obsáhlé zprávě projevil svou radost z toho, že dochází k normalizaci vztahů mezi oběma státy a k návštěvám početných delegací z Československa, jakož i umělců a sborů. Zmínil, že jsou činné 33 českých a slovenských spolků. Přestaly působit spolky ve Splitu, Dubrovníku, Starém Petrově Sele, Nové Gradišce, Dubravě a Dolní Kovačici, ale se objevil zájem o založení nových spolků v Hrubečném Poli, Dolních Střežanech a Antunovci. Byl založen také nový slovenský spolek v Jelisavci a zlepšily se vztahy se slovenskými spolky v Iloku a Radoši. Československý svaz získal v září 1957 nový prostor v centru Daruvaru, na náměstí Maršála Tita 3, v bývalém domě rodiny Grossovy. Sídlo Svazu tam zůstane trvale, a v témže prostoru bude také redakce Jednoty a později také česká mateřská škola a stálá výstava.
V období od minulé valné hromady bylo sehráno 278 divadelních představení před 56 000 diváky, byly uspořádány úhrnem 902 akce jako např. zábavní večery, promítání filmů a přednášky. I přes působení 24 českých a slovenských škol i nadále trval problém nedostatku kvalitního kádru, učebnic a pomůcek. V té době byly kádrové problémy typické pro školství vůbec kvůli přechodu na povinnou osmiletou školní docházku, dodatečně však postihly českou a slovenskou menšinu. Velkou pomocí pro české školy byly učebnice darované spolkem Ilova z USA.
Jako úkoly v nastávajícím období V. Doležal zmínil rozvíjení vztahů s Československem a tamními organizacemi, jakož i s organizacemi v jiných státech, v souladu s jugoslávskou zahraniční politikou. Vysvětlil, že vztahy mají být uvedeny na správnou míru a předem projednány před Komisí pro kulturní vztahy se zahraničím a dalšími odbory Socialistického svazu. Cílem působení Československého svazu v nastávajícím období bude také lepší organizace spolků, v plánu je také zakládat nové spolky a obnovovat činnost dřívějších spolků. V diskusi na valné hromadě bylo také zmíněno, že je třeba oživit působení slovenských spolků v Markovci, Josipovci a Jurjevci, zavést slovenský koutek v Jednotě a uspořádat slovenskou národní slavnost jako jsou české Dožínky nebo Naše jaro. Zazněl návrh o založení menšinového muzea a větší aktivování dějepisné sekce, zejména kvůli práci na výzkumu účasti české a slovenské menšiny v NOB.
Nový správní výbor Svazu měl převážně dosavadní složení, který na konstituční schůzi 26. ledna 1958 předsedou opět zvolil Mišu Kmecíka, místopředsedy Karla Řeháka a Jana Čížka a tajemníka Václava Doležala. Byl zvolen také dozorčí výbor, jakož i sekretariát jako užší výkonné těleso Svazu, které tvořili Mišo Kmecík, Karel Řehák, Václav Doležal, Josef Křivka, Božidar Grubišić, Štěpán Ambrož a Pavol Krasko. Výkonný výbor na návrh tajemníka zvýšil počet sekcí: vedle Matice školské a Matice divadelního ochotnictva byla založena historická sekce s patnácti členy, sekce pro etnografii a hudbu s patnácti členy, sekce pro loutkové divadlo se sedmi členy, sekce pro knihovny a čítárny s osmi členy, byla založena také vydavatelská rada. Výkonný výbor rozhodl, že se bude konat porada představitelů slovenských osad v Chorvatsku a že se navážou bližší styky s Československem. Potvrzením dalšího růstu byl týdenní kurz českého jazyka pro učitele českých škol v Záhřebu od 7. do 16. července 1958, kterého se poprvé zúčastnili čeští jazykovědci Jaromír Bělič, Václav Křístek, Karel Kostroun a Štěpán Štěpánek a chorvatští Ljudevit Jonke, s Josefem Matuškem a Antonínem Kubcem. Čeští odborníci navštívili Daruvar, Ivanovo Selo, Hrubečné Pole, Velké Zdence, Hercegovec a Končenice, aby poznávali život české menšiny a stav českého jazyka v uvedených obcích.
Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Svazu Čechů a Jednoty

Read 46 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 47 2021

V Jednotě číslo 47, která vychází 27. listopadu 2021, čtěte:
- Virovitická akce Akord podzimu se konala online
- V Garešnici s českou písničkou a divadlem
- Před 60 lety začala působit Pedagogická akademie v Pakraci
- Paprika – zelenina se širokým využitím
- Daruvarský fotograf a malíř Viktor Kluge
- Sto let Svazu Čechů: První žena v čele Svazu
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi