Sto let Svazu Čechů XXXIV – Válka v Chorvatsku přede dveřmi

  • Posted on:  středa, 05 leden 2022 00:00

VÝZVY SVAZU ČECHŮ K MÍRU ZBYTEČNÉ
Následoval nejbouřlivější a nejtěžší rok v dějinách Svazu Čechů a Slováků, rok plný plánů zaměřených do budoucnosti, které surová skutečnost bohužel zruší, nebo je odloží na lepší časy. V prvním čísle Jednoty v roce 1991 se Leonora Janotová ohlédla na rok 1990 a napsala že rozhodnutí, aby Svaz zůstal nestranickou organizací bylo správné, a že se rozplynuly veškeré obavy o omezování práv národností v nové demokratické společnosti. Ohlásila, že všechny akce v roce 1991 budou věnovány jubileu, 200 výročí přistěhování Čechů a Slováků na Bjelovarsko.

Toto jubileum se má využít, aby se upoutala pozornost široké kulturní, odborné a vědecké veřejnosti. V dubnu bude sčítání obyvatel, a Janotová vyslovila přání, aby nikdo z příslušníků menšin neměl pochybnosti o tom, kam patří. „Dvě stě let naší existence, života, snahy a práce, dvě stě let nezištné práce mnoha nadšenců nám na to dává právo,“ vzkázala L. Janotová.
Rozdmýchávaná srbská vzpoura v Chorvatsku, do které se stále více zapojovala Jugoslávská lidová armáda, jejíž vedení se nesmiřovalo s možným rozpadem Jugoslávie a pádem komunistického režimu, se přibližovala i k prostředím, v nichž žili Češi. Začátkem března 1991 došlo v Pakraci k prvnímu ozbrojenému konfliktu srbských vzbouřenců, kteří obsadili radnici a policejní stanici, s chorvatskou policií, která chtěla nastolit pořádek a právní řád. Leonora Janotová a Václav Tomek vyslali 8. března mírový apel Předsednictvu Jugoslávie, Svazové výkonní radě, Předsednictvu Chorvatska, Vládě Chorvatska, výkonným radám obcí v Chorvatsku, ve kterých žijí příslušníci české a slovenské národnosti, chorvatské zpravodajské agentuře HINA a Ministerstvu informování. Vzkázali, že se musí vynaložit veškeré úsilí, aby se mezinárodní problémy, které se v poslední době stále více projevovaly, vyřešily mírovou cestou: „Použití síly vyvolává nedůvěru a strach mezi našimi národy a národnostmi... je mnohem nutnější vrátit se k mírovému životu a skončit se vzájemným obviňováním, abychom se mohli soustředit na hospodářský pokrok, neboť jen v něm vidíme lepší zítřek pro nás všechny...  Cožpak jen proto, že i u nás vzklíčilo sémě demokracie, musejí vznikat problémy a musí se ohrožovat život této rostlinky už při samém vzklíčení? Cožpak je demokracie útok na někoho? Cožpak je možné vše posuzovat bez předchozího rozumného rozmýšlení o tom, co demokracie přináší? Proč se na ni bez velkého rozmýšlení útočí?... Apelujeme touto cestou na všechny příslušníky našich národů a národností, zejména na příslušníky české a slovenské národnosti v Chorvatsku, aby svým chováním a činností přispěli k rozvoji demokracie a tím i ke klidnému vyřešení všech konfliktních situací pro společný život v klidu a míru a aby nevěnovali pozornost různým provokacím a provokatérům vyslaným z kterékoliv strany, aby zaseli sémě nesvárů.“
Předsednictvo Svazu Čechů a Slováků přijalo skutečnost, že v jeho uspořádání musí dojít k podstatným změnám, pokud ve svém složení chce i nadále mít české i slovenské spolky. Na zasedání 14. března byl schválen návrh reorganizace Svazu, který byl uveřejněn v Jednotě z 23. března. Navrhuje se, aby se ze 17 českých besed utvořila Česká rada a ze čtyř slovenských spolků Slovenská rada. Obě rady budou tvořit předsedové spolků. Každá rada by měla svého předsedu a tajemníka, a v České radě by bylo sedm sekcí: školská, divadelní, historická, jazyková a literární, kulturně-osvětová, informační a právně-politická. Jejich předsedové by se zapojovali do práce České rady podle potřeby. Slovenská rada by měla školskou, historickou a kulturně-osvětovou sekci. Členy Svazu by byly i školy, NIU Jednota, rozhlasové a televizní stanice, dechové hudby, hudební skupiny, kluby, sportovní skupiny a sdružení žen. Shromáždění Svazu by mělo 50 členů, v čele Svazu by byla výkonná správa, předseda a tajemník. Členy výkonné správy by navrhoval předseda. Jednou v roce by se konal Kongres Čechů a Slováků s kulturně-uměleckým programem a dalšími doprovodnými aktivitami, s cílem, aby se příslušníci české a slovenské menšiny navzájem lépe poznali.
Tento plán nového uspořádání byl připravený na valnou hromadu Svazu, která se konala 21. dubna 1991. Jak v úvodním projevu řekla předsedkyně Leonora Janotová, cílem tohoto shromáždění je „obrátit nový list v dějinách naší české a slovenské národnosti.“ Připomněla, že se poslední valná hromada konala před volbami v roce 1990, což u Čechů a Slováků vyvolávalo tísnivé pocity a nejistotu kvůli nadcházejícím událostem. „S velkými obavami jsme pohlíželi na velkou euforii jednotlivých jugoslávských národů s otázkou, zda se budou tolerovat i malé národnostní skupiny v jednotlivých oblastech republiky. Dnes můžeme klidně říci, že naše obavy byly zbytečné. I dále můžeme klidně a plným právem tvrdit, že Republika Chorvatsko je i naše vlast. Zde se narodily naše čtyři či pět generací, zde žijeme, pracujeme a spolu s ostatními národy tuto zem zvelebujeme a obohacujeme také tím, že milujeme a pěstujeme svůj mateřský jazyk, kulturu, zvyky svých předků, že se snažíme uchovat národnostní identitu,“ uvedla Janotová. Připomněla, že Svaz dříve působil jako člen SSPLCH, podřízený všem jeho zásadám, rozhodnutím, předpisům a politickým cílům, zatímco dnes se v nových demokratických změnách přeměňuje v samostatnou společenskou organizaci.
„Musíme vzdát čest našim příslušníkům menšiny, že doposud jednali a chovali se rozvážně, třebaže byli často provokováni poznámkami, že nová chorvatská vláda nebude tolerovat menšiny. Nenechali se zlákat a nepřidali se k organizátorům různých ‚balvan revolucí‘ a jiných výstředností. Svým rozvážným jednáním dokázali, že podporují demokratické proměny v naší společnosti... Přejí si mír, svobodu a konec všem výstřednostem v naší republice...“ uvedla Janotová, která pak představila plán reorganizace Svazu, který se měl schválit dodatečně, na mimořádné valné hromadě. Opakovala, že Svaz musí mluvit jménem menšiny, zabývat se i hospodářskými a právně politickými otázkami, a že musí v čele mít dobré odborníky, kteří budou moci hájit společensko-politická práva příslušníků „naší menšiny“. „Dnes můžeme konstatovat, že jsme se uměli těm změnám kulturně přizpůsobit a že jdeme s dobou, ve které žijeme... Prozatím nahlížíme do Evropy jenom malou škvírou a přemýšlíme, jak umoudřit a přesvědčit ty extrémisty, kteří nám chtějí i tu malou škvíru zacpat,“ tázala se Janotová. Shromáždění schválilo návrh reorganizace Svazu, jakož i změny pečeti a stanov v souladu s novou chorvatskou Ústavou, takže byl z celkového názvu Svaz Čechů a Slováků v Socialistické republice Chorvatsku vynechán přívlastek socialistická.
Sčítání lidu provedené v Chorvatsku v dubnu 1991 vykázalo pokles počtu Čechů o kolem 2000 ve srovnání se sčítáním v roce 1981. Tehdy bylo Čechů 15 061, a nyní 13 086. Podle sčítání z roku 1948 žilo v Chorvatsku 28 991 Čechů, takže se v době socialismu, navzdory zákonům a politice, které vycházely vstříc zachování identity národnostních menšin a zabraňování asimilaci, počet Čechů snížil o více než polovinu. Stejný trend byl zaznamenán i u dalších menšin.
Předsedkyně Svazu Leonora Janotová navštívila 5. června v Záhřebu chorvatského prezidenta Franjo Tuđmana a představila mu přípravy k oslavám 200. výročí přistěhování Čechů. V jejím doprovodu byli předseda Shromáždění obce Bjelovar Stanislav Pavlić, předseda České obce Bjelovar Stevo Dončević a mistopředseda organizačního výboru oslavy Fráňa Fofoňka, jediný sněmový poslanec české menšiny. Tuđman převzal patronát nad Dožínkami, a byl požádán o zprostředkování pozvání Václava Havla. Leonora Janotová se ohlédla za setkáním s Tuđmanem na zasedání předsednictva 29. června slovy. „Zdá se, že se představitelé Svazu Čechů a Slováků v RCH konečně setkávají s takovým uznáním, které naší menšině právem náleží.“ Bylo to čtyři dny po tom, co Sněm schválil Deklaraci o vyhlášení suverénní a samostatné Republiky Chorvatska, jejíž uplatnění se oddálí až do října. Bylo to však znamení, že Jugoslávie už neexistuje a že se národnostní menšiny musí přizpůsobit nové politické realitě. Ale téhož dne Sněm schválil Prohlášení o právech Srbů a příslušníků jiných národnostních menšin v Chorvatsku, v níž se mezi jiným uvádí: „Organizace, která se v souladu s cíli uvedenými ve svém statutu snaží o ochranu a rozvoj jednotlivé národnostní menšiny, a tudíž díky své činnosti reprezentuje tuto národnostní menšinu, má právo zastupovat ji jako celek i její jednotlivé příslušníky, jak ve státě, tak i na mezinárodní úrovni. Jednotlivé národnostní menšiny a jejich příslušníci mají právo obrátit se na mezinárodní instituce, které jsou povolané bránit lidská práva a práva národnostních menšin, o ochranu svých práv.“ Předsednictvo Svazu Čechů a Slováků vyjádřilo spokojenost se schválením tohoto prohlášení, protože uznává Svaz jako představitele české a slovenské národnostní menšiny v zemi i zahraničí, a už se nemusí žádat o schválení Socialistický svaz, jako se to dříve muselo. Závěrem bylo, že jde o velký pokrok v uznání role Svazu Čechů a Slováků. Bohužel, Svaz využije toto právo, které získal od nedávno zřízeného demokratického chorvatského státu, v tragických a dramatických okolnostech, během kterých bylo v otázce zachování Chorvatska, na které celou sílou udeřila srbská agrese, a tedy i přežití české a slovenské menšiny.  Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu Čechů

Read 45 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 20 2022

V Jednotě číslo 20, která vychází 21. května 2022, čtěte:
- Folklorní Naše jaro v Kaptolu
- Valná hromada s programem v Lipovlanech
- Jarní den české kultury v Tenji u Osijeku
- Májová setkání v Hercegovci
- Divadelní večer s premiérou v Bjelovaru
- Záhřebské představení dvou překladů Čapkových knih
- Poprvé státní soutěž z českého jazyka
- Divadelní večer v Daruvaru, večírek písní ve Zdencích
- O iniciativě Abundance London
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi