Severské vánoční zvláštnosti

  • Posted on:  středa, 05 leden 2022 00:00

VÁNOCE VE SKANDINÁVSKÝCH ZEMÍCH
DÁNSKO – Jednotlivé prvky vánočního zvykosloví se ve skandinávských zemích vzájemně prolínají a jsou si podobné. Přesto se ale najdou prvky v každé zemi, na které se klade zvláštní důraz. Tak například v Dánsku si velice váží dárků. Tam je dětem, ale i dospělým, přináší Julemand (vánoční muž), zakulacený mužík s bílým plnovousem, který podle dánské tradice bydlí v Nuuku, hlavním městě Grónska.

V rozdělování dárků mu pomáhá skřítek (julenisse), který také dostává za své dobrodiní rýžovou kaši jako v Norsku. Dokonce i největší světový pohádkář Hans Christian Andersen, pravděpodobně nejznámější Dán na světě, napsal pohádku Skřítek a hokynář, která pojednává o darování skřítka kaší. Andersen napsal několik vánočních pohádek a jedna z nich, Smrček, má dokonce historickou hodnotu, protože se poprvé v dánské literatuře objevil popis ozdobeného vánočního stromku.
Dánové převzali zdobení stromečku od Němců a poprvé ho ozdobili v roce 1811 v kodaňské ulici Ny Kongensgade. O desetiletí později se zvyk stal už běžným zejména v městském prostředí. Od Němců převzali také adventní věneček, kterým zdobili nejen vstupní domovní dveře, nýbrž jej kladli i na stůl, za kterým se hodovalo, a každou adventní neděli zapalovali svíčky. Čtyři hořící svíčky adventního věnce vykládají Dánové jako symboly čtyř období lidského života – dětství, mládí, dospělost a stáří.
Ten, kdo si chce užít Vánoce v podobě, jaké se kdysi v Dánsku oslavovaly, nejlépe ať zavítá do města Århus. Po Kodani je to druhé město podle počtu obyvatel, je v něm největší muzeum v přírodě v Dánsku – Den gamle by (Staré město). Muzeum bylo založeno v roce 1909.  Je to komplex historických budov, ve kterém se mohou prožít tradiční, původní Vánoce, jak se v Dánsku oslavovaly v 18. a 19. století. Kdo však více dává přednost městskému ruchu a nákupu, pro něho je nejvhodnější kodaňský zábavní park Tivoli (nejstarší v Evropě) a hlavní městská tepna, kde se muže obstarat mimo jiné i speciální dánský suvenýr – vánoční talíř. Koncem 19. století vyrobila dánská porcelánka Bing & Grondahl ozdobený talíř jako dárek pro své klienty. Ručně malovaný talíř se zimní krajinou a nápisem Jule 1895 byl vyveden v kobaltové modři. Talíř se obdarovaným tak zalíbil, že jej porcelánka začala vyrábět každoročně. Každý rok s novým motivem a novým letopočtem.
Štědrý večer a první vánoční den Dánové tráví s rodinou. Den 26. prosinec je stejně jako u nás zasvěcen svatému Štěpánovi, prvnímu křesťanskému mučedníkovi. V severské tradici, zejména v Dánsku a Švédsku, je svatý Štěpán spojován s koňmi, a to díky lidové představě, že byl Herodovým podkoním, který první spatřil betlémskou hvězdu, když šel napojit královi koně. Pro propojení svatého Štěpána a koní nenacházíme sice žádnou oporu v Bibli, jedná se spíše o jakousi záminku pro to, aby i v křesťanských časech bylo možné pokračovat v pohanských zvycích, spojených se svátkem koní, který se 26. prosince tradičně konal k uctění staroseverského boha Freye (boha plodnosti, míru a prosperity). Podle staroseverské tradice má jet člověk napojit koně časně zrána, protože v ranních hodinách tohoto dne je voda pro koně obzvlášť prospěšná a zdravá.
V Dánsku vánoční cyklus končí o svátku Tří králů. Ve většině dánských domácností se v tento den odstrojuje vánoční stromek. Někteří rovněž v předvečer svátku Tří králů, 5. ledna, zapalují tzv. tříkrálový svícen, což je bílá tříramenná svíce, která v dřívějších dobách obsahovala na konci knotu střelný prach, a než svíčka zcela zhasla, ozvala se rána, která ohlásila, že Vánoce skončily.
Faerské ostrovy jsou skupina čtyřiceti ostrůvků v severním Atlantiku, které Evropané do konce 5. století ani neznali. Údajně nejstaršími obyvateli ostrovů byli irští mniši. Hlavním zdrojem poznatků o nejstarších dějinách ostrovů je Sága o Faeřanech (Føroyingasøga), která byla napsána ve 13. století na Islandu. Podle ní se během panování norského krále Haralda Krásnovlasého (885–933) na ostrovech usadil první norský kolonista Grímur Kamban. Sága říká, že to byl první muž, jehož noha vstoupila na ostrovy, a že z vlasti uprchl před královou krutovládou. Hlavní přistěhovalecká vlna proběhla mezi lety 880 a 900, když faerská populace dosahovala více než 3000 obyvatel.
Na přelomu 10. a 11. století začíná christianizace ostrovů a v následujících tisíci letech Faerskými ostrovy vládli Norové, Britové a dnes jsou autonomní součástí Dánského království, ale na rozdíl od Dánska nepatří do Evropské unie. Mají vlastní parlament a vlajku a v erbovním znaku mají berana, protože jsou ostrovy proslulé chovem ovcí. Dokonce i název Faerské ostrovy znamená Ovčí ostrovy.
V průběhu staletí pod dánskou nadvládou si Faeřané osvojili některé dánské zvykosloví, a tak i vánoční svátky. Oslavy Vánoc rovněž probíhají především o Štědrém večeru. Je to nejdůležitější vánoční okamžik, když očekávají dárky, které jim pod stromeček nosí vánoční muž (jólamaðurin), tradičně oblečený do červených šatů a s bílým plnovousem. Ještě před druhou světovou válkou se nadělovaly spíše potraviny, dárky v dnešní podobě si Faeřané dávají až zhruba od roku 1930. Dříve se také na Štědrý den na Faerských ostrovech pracovalo do šesti hodin večer, a dnes už je volný celý den.
Ke štědrovečerní večeři bývá ryba, nebo chody z dánské slavnostní tabule – různě upravené maso, husa nebo kachna. Z Dánska je převzatý i rýžovitý dezert s mandlemi, k němuž se váže tatáž tradice: kdo v něm najde celou mandli, dostane malou odměnu.
Zvyk zdobit vánoční stromeček se k Faeřanům dostal z Dánska na konci 19. století. U stromečku se schází rodina a zpívá koledy a tančí tance.
Od Vánoc až do silvestra probíhají na ostrovech zábavy se zpěvem a tancem, které trvají až do Nového roku. Na Silvestra se Faeřané loučí se starým rokem tradičními ohňostroji. Oslavy, na něž se scházejí lidé z okolí a pak tancují a společně se baví, pokračují do brzkých ranních hodin Nového roku.

GRÓNSKO
Autonomní součásti Dánského království je i Grónsko, největší ostrov na světě, z kterého pouze patnáct procent nepokrývá led. Původní název ostrova je Kalaallit Nunaat a původní obyvatelé jsou Inuité (Eskymáci). Obydleno je zejména jižní pobřeží ostrova v počtu kolem 55 tisíc obyvatel.
Vánoce se v Grónsku začaly oslavovat začátkem 18. století díky křesťanským misionářům. Tradice zdobení vánočního stromku pochází z 19. století. Stromek je často dárek od spřáteleného dánského města a zdobí se a slavnostně rozsvěcuje o první adventní neděli. Každá obec většinou zdobí společný vánoční stromek (orpiliaq), stojí na vyvýšeném místě tak, aby se z něj mohli těšit všichni tamní obyvatelé.
Pořízení vlastního vánočního stromku není v Grónsku samozřejmostí, protože se musí na ostrov dovážet a každý si takový přepych nemůže dovolit. Pokud už ale stromek v domácnosti mají, zdobí ho zpravidla 23. prosince skleněnými ozdobami a grónskými vlaječkami.
Na Štědrý den (Juulliaraq) vyrážejí skupinky dětí od domu k domu, zpívají koledy a dostávají za to malé dárky. Na štědrovečerní tabuli se podávají nejlepší grónské pokrmy. Poněvadž se ryby v Grónsku jedí celý rok, mezi tradiční vánoční jídla patří kiviak, (maso ptáka alky, chorv. njorka, které leželo několik měsíců zakopané v zemi v tulení kůži), suaasat (polévka z polárního soba), případně mattak (velrybí tuk). Jako moučník jsou v oblibě pečené lesní plody a jablka s drobenkou nebo dovezené dánské dezerty.
Po večeři rodina zpívá koledy, tancuje kolem stromečku a hraje nejrůznější hry. Dárky dětem nosí vánoční muž (juulimaaq, juullip-inua), který žije ve městě Spraglebugten v blízkosti městečka Uummannaq na západním pobřeží Grónska. Jeho sáně netahají podle Gróňanů sobi, ale psi. Dopisy, které děti Vánočnímu muži napíšou, se shromažďují na poště v Nuuku, kde na ně odpovídají její zaměstnanci. Dárky jsou velice skromné – nejčastěji se jedná o ruční výrobky z tulení kůže nebo zmenšeniny sáněk, vyrobené z mrožích klů a dalších přírodních materiálů.
Gróňané jsou silně duchovně zaměření a nikdo na Vánoce nevynechá tradiční mši, na kterou se chodí v nejsvátečnějším oblečení – muži v bílých anoracích a ženy v tradičních krojích.
Oslavy silvestra (ukiutoqaq) mají v Grónsku jednu zvláštnost, a to, že se silvestrovská půlnoc slaví dvakrát. Poprvé v osm hodin večer, kdy půlnoc vzhledem k časovému posunu nastává v Dánsku, a podruhé normálně o půlnoci, kdy přichází Nový rok (ukiortaap ullua) i do Grónska.

ŠVÉDSKO
Symbolem švédských Vánoc je slaměný kozel (julbock), který zdobí domácnosti i veřejná místa. Ve městě Gävle se o první adventní neděli od roku 1966 staví speciální kozel – Gävlebocken. Je výjimečný velikostí, obvykle má kolem 15 metrů a váží několik set kilogramů. V roce 1985 byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů.
Ve Švédsku dárky dětem naděluje na Štědrý večer jak kozel, tak i Jultombe, červený mužík s bílým plnovousem, navštěvují domy v doprovodu skřítků a trpaslíků.
K vánočním tradicím však ve Švédsku patří více než kdekoli na světě oslava svátku svaté Lucie, která připadá na 13. prosince. Mladé dívky se už od nepaměti oblékaly do bílých splývavých šatů a na hlavu si dávaly věnec s hořícími svíčkami, jako předzvěst konce nejtemnějšího období roku. Lucie zpívá a dává naději, že po tmě se vrátí světlo. I samotné jméno Lucie je odvozeno od latinského lux – světlo. V čele průvodu jde „velká“ Lucie se sepjatýma rukama, na hlavě s korunou, do níž jsou zasazeny svíčky, pravé nebo elektrické. Její průvod se skládá z „malých“ Lucií, také oblečených do bílých šatů s červenou stuhou v pase, které drží v ruce svíčku, a dále z chlapečků s hvězdou“, kteří mají na hlavě vysokou papírovou čepici se zlatou hvězdou a v ruce další zlatou hvězdu na tyčce. Při večeři dívenky, jež byly v průvodu, obsluhují u stolu své rodiče, aby jim tak vyjádřily dík za jejich pozornost a péči.
Ve Švédsku se o Vánocích slaví takzvané „svátky živého světla“, což znamená, že si každá domácnost vybere čestné místo, kam postaví tříramenný svícen s vánočními svíčkami, jež symbolicky představuje svatou Trojici. Zvykem je, že všechny místnosti v bytě nebo v domě jsou bohatě vyzdobené barevnými ozdobami a smrkovými větvičkami.
Ve Švédsku trvají Vánoce déle, než je ve většině zemí světa obvyklé, až do 13. ledna, tedy o svátku svatého Knuta (tjugondag Knut), kdy se slavnostně odstrojí vánoční stromek, což je doprovázeno hudbou a tancem, a následně se stromek vyhodí oknem ven. Tímto zvykem ve Švédsku končí vánoční svátky.

ISLAND
I v této severské zemi za polárním kruhem jsou Vánoce svátky klidu a pokoje, které by měl každý trávit se svou rodinou. Vánoční svátky začínají o Dni svatého Thorláka 23. prosince, kdy se zdobí vánoční stromek. Thorlák Thorhallsson byl islandský katolický kněz z 12. století, který v tento den zemřel. V roce 1198 byl prohlášen za svatého. Ačkoli bylo katolictví na Islandu v roce 1550 nahrazeno luteránstvím, svátek se slaví dále.
V žádné domácnosti nesmí o první adventní neděli chybět věnec se čtyřmi svíčkami, případně trojúhelníkový svícen v okně. Svátky v celku probíhají jako ve většině skandinávských zemí, přesto mají dvě zvláštnosti.
Na Islandě totiž nemají jednoho skřítka, který naděluje dárky, nýbrž třináct. Tito vánoční skřítkové, jólasveinar, jsou potomkové obryně Grýly a jejího muže Leppalúðiho a přesně 12. prosince se jeden po druhém vydávají do města. Tito mužíci dle tradice sestupují po 13 dní před Vánocemi z hor k lidským obydlím a dávají dětem za okno do připravených punčoch drobné dárky. Protože přicházejí po jednom, každé dítě se po 13 dnů může každé ráno těšit z nového dárku.
Původně to byli zlí skřítci, kteří kradli a prováděli lidem kdejakou neplechu, nyní přinášejí dětem dárky. Den po Vánocích se první příchozí skřítek vrací domů do hor a postupně ho následují jeho sourozenci, a 6. ledna odejde poslední, třináctý skřítek.
Druhou islandskou vánoční zajímavosti je pověra o vánoční kočce (Jólakötturinn). Říká se, že každý z rodiny musí mít o vánočních svátcích alespoň jeden nový kousek oblečení, jinak ho vánoční kočka sežere. Píseň o vánoční kočce nazpívala dokonce i známá islandská zpěvačka Björk.
A na závěr, Islanďané podle statistik patří k nejnáruživějším čtenářům na světě a kniha je tam nejčastějším vánočním dárkem!
Připravila Sylvie Sittová

Read 25 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 03 2022

V Jednotě číslo 3, která vychází 22. ledna 2022, čtěte:
- Lyžování končenických žáků na Valašsku
- S předsedkyní Svazu Čechů v RCH
- Županské porady učitelů
- Sportovně rybářský spolek Toplica Daruvar
- Sto let Svazu Čechů: Slováci opouštějí společný Svaz
- Střípky vzpomínek na Brestov Václava Herouta
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi