Sto let Svazu Čechů XXXV – Válka na Daruvarsku

  • Posted on:  středa, 12 leden 2022 00:00

SVAZ NA PRVNÍ LINII VÁLEČNÉ A DIPLOMATICKÉ FRONTY
V červenci 1991 válka zachvátila i Daruvarsko – 19. a 20. července zabili srbští vzbouřenci pět chorvatských policistů. Předsednictvo Svazu reagovalo rychle a zrušilo ambiciózně plánované oslavy 200. výročí přistěhování Čechů nazvanou 200 let pospolu. V jejich rámci se v Bjelovaru měl konat Měsíc české a slovenské kultury s řadou akcí. Zrušeny byly také Dožínky, a místo měsíce proběhly Dny české a slovenské kultury.

Z bohatého programu vynechalo vše, co mluvilo o radosti a veselí, jako jsou promenádní koncerty a folklorní vystoupení. Zbyla jen vážná hudba a recitály, ale pokud tragické události neustanou, i takto omezenou oslavu odloží.
„Přestože nás tyto válečné události ohromily, překvapily, na nás záleží, jak zachováme duchapřítomnost a ukázněnost. Naši předkové vždy stáli na správném místě. Půjdeme jejich stopami. Každý poctivý Čech a Slovák správně posoudí, kde je jeho místo v této smutné době. Pak teprve myšlenka 200 let pospolu nabude pravého smyslu – i dalších 200, i dalších... let pospolu,“ napsala předsednyně Svazu Leonora Janotová v prohlášení uveřejněném 3. srpna v Jednotě. Předsednictvo Svazu zaslalo dopis i československému prezidentovi Václavu Havlovi a předsedovi Federálního shromáždění Alexandru Dubčekovi, ve kterém apeluje, aby pomohli v Chorvatsku nastolit mír.
Svaz Čechů a Slováků se 14. srpna 1991 připojil k apelu národnostních menšin v Chorvatsku zaslaném na adresy vlád deseti států světa a mezinárodních organizací, kterým se volá o pomoc při zastavení „krvavé agrese na Republiku Chorvatsko, která je naší vlastí, zemí, v níž žijeme, pracujeme a zakládáme rodiny“. V apelu se upozorňuje na zabíjení neozbrojených obyvatel a ničení, které vedou ke genocidě, etnickým čistkám občanů, kteří nejsou Srbové a jsou demokraticky orientovaní. Všechno to společně provádějí „komunistická moc Republiky Srbsko a Jugoslávská armáda“. Upozorňuje se, že se tím potírá demokracie a neuctívá referendem svobodně vyjádřená vůle naprosté většiny obyvatel, aby Chorvatsko bylo suverénní. Na konci apelu se vzkazuje, že Chorvatsko může zaručit práva svým menšinám jedině v míru, v plné demokracii a svobodě.
Leonora Janotová a tajemník Svazu Václav Tomek zaslali sdružením české a slovenské menšiny 25. srpna 1991 otevřený dopis následujícího znění: „Vážení krajané! V těchto pro vlast, ve které žijeme, těžkých chvílích se obracíme na vás s prosbou, abyste se svým působením na příslušníky našich národností snažili o zachování duchapřítomnosti a klidu. Je důležité vysvětlovat našim krajanům, že česká a slovenská národnost je v této době ve stejné situaci jako ostatní národnosti, ve stejném nebezpečí jako všechen mírumilovný a demokraticky smýšlející lid těchto krajů. Prosíme vás, upozorněte naše krajany, ať se nedají vyprovokovat k nepromyšleným akcím, což by mohlo zhoršit postavení nás všech. Je nutné zabránit panice, která už snad zachvátila některé naše krajany, kteří opouštějí svá bydliště a zanechávají tu vše, co svou pilnou prací dosáhli. Jen klid a rozvážnost, odhodlanost bránit sebe, svou rodinu a rodinný krb nás tu může udržet i dalších 200 i více let. Udržet nás v kraji, který je i naše vlast, který musíme mít rádi alespoň tak, jako vlast svých předků, a možná i více, poněvadž jsme se tu narodili my i naši nejmilejší – otcové, dědové, naši synové i dcery. Vedení Svazu spolu s ostatními národnostmi Chorvatska dělá vše, co je v jeho moci, aby vládu a vedoucí osobnosti České a Slovenské Federativní Republiky a Evropy, vlády jiných zemí, regionální i světové organizace až po Organizaci spojených národů upozornil na křivdu, která se děje všem nám a žádá, aby podnikly potřebné kroky k navrácení klidu a míru. Všem by jim na tom mělo alespoň trochu záležet.“
Kromě zasílání apelů, které nezastavily stále brutálnější srbskou agresi, Svaz Čechů a Slováků se činně zapojil do šíření pravdy o strádání Chorvatska v československé veřejnosti a volání o pomoc postiženým a ohroženým. Delegace Vlády České republiky navštívila Daruvar 3. září, aby se seznámila s životem a potřebami Čechů ve válkou postižených oblastech. V čele delegace byla Viktorie Hradská, místopředsedkyně vlády a hlavní tajemnice vládního Odboru pro mezinárodní vztahy, doprovázel ji československý generální konzul v Záhřebu Igor Furdík a skupina novinářů. Během návštěvy v sídle Svazu je L. Janotová informovala o situaci a požádala, aby se v Československu zajistil pobyt školních dětí. Hradská přislíbila, že o situaci v Chorvatsku bude informovat český parlament a veřejnost. Žádost Svazu a jeho předsedkyně o záchranu dětí z válkou ohroženého Daruvarska, a to bez ohledu na národnost, byla schválena, a už 13. září odjela do Československa první skupina kolem 300 dětí. Šlo o žáky českých škol v Daruvaru a Končenicích, školy v Dežanovci a chorvatské školy v Daruvaru, jakož i několik dětí z daruvarské mateřské školy a skupina středoškoláků. Odjeli autobusy, které vyslal československý Červený kříž, byli ubytovaní v dětském rekreačním středisku Seč, vzdáleném 30 km od Pardubic. V jejich doprovodu byli učitelé a vychovatelé, kteří zajistili školní vyučování. V následujících týdnech vyjížděly nové konvoje, a do Československa bylo evakuováno úhrnem na 1500 dětí. Zůstaly tam do konce ledna 1992. Kromě v Seči, byly ubytované v rekreačních střediscích Zderaz, Jánské Koupele, Špindlerův Mlýn, Mariánské Lázně, Chlum u Třeboně, Vranov nad Dyjí a Stráž pod Ralskem.
Protože předsednictvo Svazu nemohlo normálně fungovat a být v plné sestavě, byl založen krizový štáb Svazu, který tvořili tři členové předsednictva z Daruvaru, Leonora Janotová, Václav Tomek a Jiřina Staňová.
Leonora Janotová v rozhovoru pro Jednotu z 14. září uvedla, že kvůli agresi existují problémy v komunikaci se vzdálenějšími osadami, jako jsou Ilok a Jazvenik, a nejvíc ohrožení jsou Češi v Ivanově Sele, Prekopakře a Dolanech. I když ji Viktorie Hradská během svého pobytu v Daruvaru nazvala odvážnou ženou, Janotová o sobě řekla, že je úplně obyčejná žena, ale že je díky dospívání na venkově možná vytrvalejší. Připomněla také, že se angažovala při záchraně rukojmí české národnosti, ale také všech dalších zajatých občanů. Jako první žena v čele Svazu Čechů a Slováků, Janotová měla nevděčný úkol nezabývat se jen kulturně-osvětovými otázkami jako její předchůdci, ale také humanitárními, diplomatickými, a dokonce i válečnými/vojenskými problémy. V prosinci zaslala nový dopis Václavu Havlovi, tentokrát protestovala proti avizování, že Československo uzná Slovinsko, a Chorvatsko nikoli. V dopise děkuje prezidentovi za pomoc, kterou ČSFR poskytuje Chorvatsku, zejména za přijetí dětí. Popisuje dvousetleté dějiny české menšiny v nové vlasti a zdůrazňuje, že zde příslušníky menšiny a jejich instituce stejně postihují agresorské útoky, a proto vyzývá Havla, aby uznal i chorvatskou samostatnost. V dopisu mimo jiné psalo: „Vážený pane prezidente, vážíme si velikého uznání, kterého se ve světě těšíte, proto znovu na Vás apelujeme a prosíme Vás – pomozte. Pomozte nám, abychom i nadále mohli být hrdi na svůj český a slovenský původ, pomozte nám a naší vlasti Chorvatsku, aby už dál netrpěla touto hroznou válkou. Žijeme dvě stě let v Chorvatsku a pyšníme se svým mateřským jazykem, kulturou, svou pracovitostí, užíváme veškerá lidská i národnostní práva. Nedovolte proto, aby nepřítel zmařil naši dvěstěletou snahu o uchování naší národnostní identity.
Nepřátelské vojsko ničí vše – kulturní i sakrální památky, průmyslové objekty, školy, ničí i naše české školy, kulturní domy, instituce. Těžce na nás, příslušníky české a slovenské menšiny, dolehla zpráva, že ČSFR uzná jenom samostatnost Slovinska, a ne i Chorvatska jenom proto, že v chorvatských zákonech nejsou regulována práva Srbů. Nejnovější ústavní zákon o zajištění a dodržování lidských práv a práv příslušníků národnostních menšin a další prohlášení a deklarace Sněmu Chorvatska jasně potvrzují, že Srbové v Chorvatsku mají všechna práva jako chorvatský národ. Vážený pane prezidente, Češi a Slováci jsou v Chorvatsku známí jako velice pracovitý a mírumilovný lid. Přesto musel vzít do rukou zbraně a postavit se na obranu své vlasti. Je těžké pochopit, že na konci 20. století musíme bránit své domovy, svou existenci, svou vlast před dosavadními sousedy. Evropské národy nemohou pochopit jaké bezpráví se nám děje? Nemohou, nebo nechtějí? Kolik našich dětí, mužů, otců a nevinných lidí ještě musí zahynout, aby svět pochopil, oč u nás jde? Je nás jen hrstka v lidském moři, ale nenávidíme bezpráví a agresi. Je nás jenom 25 000 Čechů a Slováků v Chorvatsku, ale hlasitě voláme o pomoc. Bojujeme proti agresorovi nejen zbraní, ale i svou kulturou... Vážený pane prezidente, apelujeme na Vás, na Vaše spolupracovníky, na Vaše svědomí, zabraňte šíření bezpráví a válečných hrůz v Chorvatsku. Ve jménu našich předků, ve jménu nás, ve jménu našich dětí Vás prosíme – navštivte nás, pošlete k nám své spolupracovníky, své ministry a přesvědčte se, jaký boj se u nás vede. Budoucnost nás Čechů a Slováků v Chorvatsku je v samostatném a nezávislém Chorvatsku, proto Vás jménem budoucích generací prosíme a apelujeme na Vás: učiňte vše, aby došlo k mírovému vyřešení válečné situace v Chorvatsku a byla uznána samostatnost všech republik, které si to přejí.“  Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv Jednoty a Svazu Čechů

Read 17 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 03 2022

V Jednotě číslo 3, která vychází 22. ledna 2022, čtěte:
- Lyžování končenických žáků na Valašsku
- S předsedkyní Svazu Čechů v RCH
- Županské porady učitelů
- Sportovně rybářský spolek Toplica Daruvar
- Sto let Svazu Čechů: Slováci opouštějí společný Svaz
- Střípky vzpomínek na Brestov Václava Herouta
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi