Proto pravidelně jezdí také do Chorvatska, kde se v šedesátých letech minulého století natáčely světoznámé filmy o Vinnetouovi a jeho nerozlučném příteli Oldu Shatterhandovi. S panem Machálkem jsme se seznámili čirou náhodou, a „zprostředkoval“ to jeden článek o českém kreslíři Bohumilu Konečném a jeho komiksu Amazona – Octobriana. B. Konečný totiž nakreslil dokonce osmdesát ilustrací pro knihy Karla Maye. Na návrh rozhovoru do Jednoty reagoval pan Machálek velice ochotně a během pár dní, díky elektronické poště a sociálním sítím vznikl následující článek.
„Jako malý chlapec jsem navštěvoval nedělní dopolední představení v brněnském kině Morava a nikdy nezapomenu na chvíle, kdy se na filmovém plátně objevili ONI! Hudba, která tyto filmy doprovázela, mě zasáhla natolik, že se při jejím poslechu vždy dostaví lehké mrazení a do očí vstoupí zvláštní jiskra,“ začal své vyprávění J. Machálek. „Uběhlo mnoho let od prvního setkání s hrdiny mého dětství, když jsem se doslechl o zájezdu plzeňské cestovní kanceláře Intertrans s názvem Po stopách Vinnetoua a Old Shatterhanda I, který se koná v Chorvatsku.“
Při čtení nabídky lokalit, které je možno navštívit, se pana Machálka zmocnila neodolatelná touha, na vlastní oči spatřit místa tak důvěrně známá! Se svoji paní Zuzkou nakonec na tento zájezd nejeli pouze jednou, ale v letech 2013–2021 opakovaně, a také na druhý díl Po stopách Vinnetoua a Old Shatterhanda II.
„V květnových dnech roku 2019 jsme si dodali odvahy a vyjeli poprvé také samostatně. Společně jsme objevovali krásy Plitvických jezer, města Trogiru (Santa Fé), Národních parků Krka, Velika a Mala Paklenica, zvláštně úchvatný kaňon řeky Zrmanja (Rio Pecos), fascinující pohoří Tulove grede (Nugget-tsil). Zde, ale i na jiných místech se natáčely scény k slavným filmům Vinnetou I–III, Poklad na Stříbrném jezeře, Old Shatterhand, Mezi Supy, podle románů německého spisovatele Karla Maye. Tyto filmy vznikaly mezi lety 1962–1968 v koprodukci jugoslávských a německých filmařů.“
V letošním roce je to již šedesát let od premiéry první filmové mayovky Poklad na Stříbrném jezeře a mnohé se změnilo, přesto je stále možné i dnes přesně určit některá místa natáčení, pokračuje J. Machálek a dodává: „Díky odbornému průvodci CK Intertrans Dr. Janu Kotenovi se nám poodhrnula opona, měli jsme možnost stanout na cestách, kudy kráčelo dobrodružství a probíhaly nemilosrdné boje za čest a slávu. Bylo mi velkou ctí moci Dr. Kotena na podzim loňského roku zastoupit v roli průvodce, když se nemohl z pracovních důvodů zájezdu zúčastnit. Na těchto zájezdech je nádherné, že zde vznikají opravdová přátelství, která přetrvávají dlouhá léta!“
Prozrazuje nadále, že jeho koníčkem je také fotografie, časem se specializoval na fotografování srovnávacích záběrů. „Z našich cest vzniklo mnoho pěkných a zajímavých snímků, které nám připomínají chvíle prožité v zemi „Apačů“. Nechal jsem se inspirovat dalšími nadšenci filmových mayovek a začal pomalu z těchto fotografií vyrábět tzv. srovnávačky. Spojil jsem původní filmový záběr s tím současným, přičemž jsem se vynasnažil zachytit přesně místo, kde se určitý děj odehrával. Podařilo se mi takto vytvořit několik desítek ,,srovnávaček“ s větším či menším úspěchem, ale všechny mě vždy v myšlenkách zavedou zpět a já zřetelně slyším Tak tady jsou legendární postavy našeho mládí!“
Měl i náhodné setkání s hercem, který ve filmech hrál Vinnetoua: „V listopadu roku 2009 jsem se na mezinárodním letišti v Praze zcela náhodně setkal se slavným hercem Pierrem Bricem, který na filmovém plátně ztvárnil apačského náčelníka Vinnetoua! Měli jsme školení, když přistálo letadlo z Paříže, kamarád spatřil u pásu s kufry muže v dlouhém bílém kabátu a říká: Podívej, to je snad Alain Delon? Ale on to byl Pierre Brice se svojí paní Hellou a já nevěřil svým očím! Autogram i s propiskou mám dodnes zarámovaný a pověšený na čestném místě.“
Během pátrání po místech natáčení potkali i mnoho místních a často se museli ptát na přesné lokality. „Zkušenosti s místními lidmi mám jen ty nejlepší a při našem pátrání nám vždy velice ochotně pomáhali! Mám osobní zkušenost z Mala Paklenica, kde jsme hledali místa natáčení z filmu Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti (poslední natočená mayovka v roce 1968). Místa jsme k naší velké radosti opravdu našli. Ještě jednou všem mnohokrát děkuji!“
Záliba v divokém západě přinesla Janu Machálkovi dokonce i hereckou zkušenost. Hraje totiž v představení o Vinnetouovi ve westernovém městečku Boskovice. „To je můj splněný sen. V květnu 2020 se objevil v deníku Právo článek s názvem Legendární Vinnetou ožije v Boskovicích. Byl jsem ohromen a nadšen zároveň a moje touha zvědět více mě jen o měsíc později zavedla do samotného westernového městečka, kde jsme společně s mojí paní Zuzkou nahlédli pod pokličku připravovanému divadelnímu představení Vinnetou, podle filmového zpracování z roku 1963. Události, které díky této návštěvě nastaly, bych si nemohl vysnít ani v tom nekrásnějším snu! Setkání se samotným šerifem westernového městečka Jerrym vedlo k nabídce role hostinského a později dokonce šéfa tábora železničářů společnosti G.W.R. Mr. Jonese v tomto nádherném představení! V následujícím roce jsme si se Zuzkou zahráli společně, neboť dostala roli apačské ženy a jako alternaci roli Myšího ocásku. Všechny milovníky filmových mayovek bych rád pozval do westernového městečka, kde sebude představení hrát již třetí sezónu, opravdu se jedná o nezapomenutelný zážitek!“
Vinnetou a vůbec romány Karla Maye nejsou jedinou vášní Jana Machálka. Druhou jeho zálibou je Jaroslav Foglar, a onen zmíněný Bohumil Konečný se stal proslulým pravě díky ilustracím Foglarových románů. „Knížky a kreslené seriály Jaroslava Foglara mě provázejí celým životem. Zajímám se o vše, co souvisí s jeho dílem, vedu si archiv článků a výstřižků, sbírám různá knižní vydání, povídky, časopisy, ježky v kleci a mnoho dalších zajímavostí.
Ve své sbírce mám také dva časopisy Náš koutek, které jsem vypátral před pár let v jednom brněnském antikvariátu. K mému velkému překvapení jsem zde objevil psané příběhy Rychlých šípů! Dalším překvapením bylo, že to byl časopis pro české děti v Jugoslávii, který vycházel v sedmdesátých letech minulého století. Dobře jsem si to do dnešních dnů pamatoval, a proto jsem se hned podíval, kde byl časopis vydáván. Jistě tušíte, že se jedná o Daruvar a já zůstal jako opařený, jak je v životě vše neuvěřitelně propojené!“
„Dříve jsem o Daruvaru mnoho nevěděl, snad jen, že zde žije česká menšina. Díky našemu seznámení znám mnohem více a těším se, že vás jednou navštívíme a společně se setkáme. Také ještě nemám všechna čísla Našeho koutku, kde vyšly příběhy Rychlých šípů, tak třeba budu mít štěstí,“ vyjádřil pan Machálek přání, o kterém věřím, že mu ho vbrzku splníme.
Na konci našeho virtuálního rozhovoru se ptáme pana Machálka na plány tykající se Vinnetoua – kolik zbylo míst, o kterých ví, a které ještě nenavštívil, a kam se vydá příště?
„Věřím, že Chorvatsko navštívím ještě mnohokrát a projedu další místa natáčení,“ odpovídá. „Rád bych se podíval na obec Crvena Luka u Biogradu na Moru, kde stála vesnice Jicarillů ve Vinnetou III, Radmanovy mlinice, zde byl vchod do jeskyně Assiniboinsů. Již jsme měli naplánovánu několikadenní soukromou cestu přes Slovinsko (město Postojna) do Chorvatska, které jsme chtěli projet od Rijeky až ke Splitu. Bohužel nám nemoc naše plány zhatila, ale jednou se naše cesta jistě uskuteční!“ Text M. Pejić, foto soukromé album
