Dům zahraniční spolupráce každoročně vysílá v rámci programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí učitele do krajanských komunit a vyzývá krajanské učitele, aby se zapojili do některého z programů. V únoru a březnu mají možnost přihlásit se k účasti do některého z programů. Iva Brabcová se například kurzu metodiky zúčastnila už přede dvěma lety, tenkrát ale probíhal online. O kurzu se dozvěděla z prezentace na odborné poradě krajanských učitelů, která ji velmi zaujala. Ostatní dvě učitelky měly o kurz metodiky také zájem, čekaly však, aby jim to pracovní povinnosti umožnily. Elenka Podsedníková si to prý přála už řadu let, netroufala si však jet sama. Oslovila proto Jitku Janotovou Doležalovou, aby se přihlásily spolu.
„Sledovaly jsme a četly všechny zprávy, které nám předem posílala paní Petra Jirásková, posílala nám různé pokyny,“ říká J. Janotová Doležalová. Musely si na počítačích instalovat program Classroom, bylo jim jasné, že budou od rána do odpoledne na přednáškách, ale jely s vědomím, že budou celou dobu pilně pracovat. „Chodily jsme na všechny přednášky, jako jedny z mála studentek,“ uvádí.
I. Brabcová Magdićová z dřívějška věděla, do čeho jde, tentokrát to bylo trochu jiné než minule online. Učitelky předem dostaly podklady, věděly, jaké přednášky v kurzu budou. Jen je trochu trápilo, že dlouho necestovaly z domova na tak dlouhou dobu, na čtrnáct dní. Navíc kurz trval i v prvním týdnu vyučování. Naše učitelky proto kromě učení dělaly přípravy pro výuku svých žáků a posílaly je učitelům, kteří je zastupovali. „Ředitelé našich škol byli moc hodní, že nám vyšli vstříc a umožnili nám zúčastnit se kurzu,“ shodují se.
Účastníci byli z krajanských komunit z různých zemí – USA, Kanady, Řecka, Německa, Skotska, Dánska, Itálie, Rumunska, Švédska, Mongolska, Argentiny a Uruguaye. Ubytovaní byli v pražském hotelu Krystal, kde má Ústav jazykové a odborné přípravy UK kolej a celé oddělení. Účastníci dostali stravenky a byla jim zajištěna přeprava.
„Největší rozdíl mezi námi a ostatními účastníky bylo dvě stě let, přítomnosti naší komunity v Chorvatsku,“ uvádí J. Janotová Doležalová. Většina ostatních účastnic vystudovala v Česku a odstěhovala se do zahraničí. Bylo tam hodně učitelek Českých škol bez hranic, spolu pak probíraly rozdíly mezi kurikuly jinde a u nás.
I našim učitelkám se nabízela účast v měsíčním kurzu SMatch pro výuku Neslovanů češtině, žádná z nich však neměla o to zájem. S kurzem byly většinou spokojeny, za nevýhodu však považují, že se prezentace účastníků konala teprve poslední den. Teprve tam poznaly každého z účastníků a to, čím se kdo zabývá. Naše učitelky mají letité zkušenosti z výuky v českých menšinových školách, jiní třeba učí jen na víkendových kurzech českého jazyka.
Účastníci byli rozdělení do skupin, podle toho, kdo učí děti a kdo dospělé, některé přednášky ale měli společné. Velkou ctí a potěšením pro naše frekventanty bylo zahájení v historické budově Karolina, jakož i přivítání a recepce v budově Senátu Parlamentu České republiky. Na konci kurzu obdrželi osvědčení rovněž v Karolinu.
V kurzu se mezi jiným mluvilo o rodilých mluvčích a cizincích, o slovanských a neslovanských národech, které se česky učí složitěji. „Věděla jsem, co můžu očekávat,“ uvádí I. Brabcová Magdićová. „Přednášky byly zajímavé, získané materiály využívám jako pomůcku při výuce češtiny modelem C na základních školách i gymnáziu. Seznámila jsem se s různými lidmi a poznala, jak pracují. Jen prezentace naší práce měla být dříve. Přemýšlela jsem, jestli bych se zase přihlásila. Výborné bylo, že jsme byli dobrá parta,“ uzavřela.
Zkušenosti z kurzu si pochvaluje Elenka Podsedníková. „Měli jsme i logopedické přednášky a cvičení. Mohla jsem navázat na dřívější vědomosti a zkušenosti z kurzů v Česku i Chorvatsku,“ uvedla. „Zajímavá a poučná byla přednáška o současné češtině. Mohli jsme si zahrát i hry, které můžeme použít i ve výuce. Přitom jsme se pobavili a zároveň mohli lépe poznat ostatní frekventanty kurzu.“
„Práce v kurzu mi velmi vyhovovala,“ uvádí J. Janotová Doležalová. „Učili jsme se dělat pracovní listy, dostali jsme odkazy na stránky s edukačními materiály, hotovými kvízy a podobně. Neměli jsme jen přednášky, měli jsme také praktické workshopy i náslechy ve výuce, probírali zkušenosti s online výukou. Přednášky byly velice přínosné. Zjistila jsem, jak mohou uskutečnit výuku bez zprostředkovacího jazyka, chorvatštiny – pohybem, mimikou vysvětlím víc a budu vyžadovat od dětí, aby se vyjadřovaly česky. Aby v naší české škole čeština byla skutečným jazykem komunikace. Zvlášť se mi líbilo, že jsme měli výuku prostřednictvím výukových aplikací a učili se tvořit učební materiály. Jsem ráda, že jsem využila tuto možnost, i když jsem se zpočátku těžko rozhodovala. Byly to velice užitečné, přínosné i příjemné dva týdny,“ uzavřela.
Iva a Elenka souhlasí a doplňují, že jsou rády, že se lépe poznaly a spolu dobře fungovaly a do všeho se společně zapojovaly. Pro Ivu a Jitku byla objevem plavba po Vltavě. V předvečer na lodi zažily západ slunce, bylo to kouzelné a romantické.
Samozřejmě, všechny učitelky zlepšily své znalosti češtiny a obohatily si slovní zásobu. Volný čas si organizovaly samy, setkaly se se známými i rodinou. V organizaci kurzu navštívily Poděbrady a Národní divadlo, samy zašly na koncert skupiny Čechomor, prošly se po královské cestě od Hradčan na Staroměstské náměstí, procházely se uličkami a poznávaly Prahu. Opera Libuše v Národním divadle byla zvláštním zážitkem – nádherné byly kostýmy, scéna, hudba i zpěvy. Jedinečná byla i procházka na Kampě.
Učitelky i krajanská komunita jsou vděčny za možnost zdokonalovat se v češtině a přispět k uchování českého jazyka a kultury u nás.
Text Željko Podsedník, foto Jitka Janotová Doležalová a archiv